Texty: Vlastnická práva spolků po obnovení činnosti 1945

Vlastnická práva spolků po obnovení činnosti 1945


I když již spolek, rozpuštěný za doby nesvobody, ohlásil v
době porevoluční obnovení své činnosti a úřady vzaly toto oznámení
prozatím na vědomí, není přece tento spolek oprávněn k žádosti za
obnovení vkladu svého vlastnického práva k nemovitosti, jestliže
neosvědčil, že učinil zadost oznamovací povinnosti podle § 2,
odst. 2 dekretu presidenta republiky ze dne 25. září 1945,
č. 81 Sb.

Z odůvodnění.

Výměrem býv. zemského úřadu v Praze ze dne 29. října 1942 byl
rozpuštěn spolek "M.", původně v době před r. 1938 "N.", s tím, že
trvá zase jako spolek "N.". Opatřením býv. zemského presidenta v
Praze ze dne 7. dubna 1943 byl dům č.p. 78 v Praze, jehož
vlastníkem byl do té doby spolek "M.", převeden na t.zv.
protektorát Čechy a Moravu.

Výměrem zemského národního výboru ze dne 11. září 1945 byl
výměr býv. zemského úřadu v Praze ze dne 29. října 1942 zrušen, a
výměrem ze dne 17. října 1945 bylo zrušeno opatření býv. zemského
presidenta ze dne 7. dubna 1943 a spolek "N." ohlásil obnovení své
činnosti. Podáním ze dne 19. listopadu 1945 navrhl spolek "N."
tento zápis ve vložce č. 78 poz. knihy kat. úz. Praha: "Podle
výměru zemského národního výboru ze dne 11. září 1945 a ze dne
17. října 1945 obnovuje se právo vlastnické spolku "N." v Praze."

Prvý soud zápis povolil.

Rekursní soud zamítl k rekursu Československého státu žádost
spolku "N.". Z důvodů: Podle výpisu z pozemkové knihy byl původním
vlastníkem domu č.p. 78 spolek "M.". Podle výměru ze dne 7. dubna
bylo na tento dům vloženo vlastnické právo pro t.zv. protektorát
Čechy a Morava. Vzhledem k tomuto knihovnímu stavu měl být v době
podání návrhu, dne 19. listopadu 1945, i z úřední moci jako
vlastník domu č. 78 zapsán podle § 1 dekr. č. 124/1945 Sb.
Československý stát. Způsob uplatnění nároku na vrácení majetku,
který přešel do rukou Československého státu, bude podle § 2
dekr. č. 81/1945 upraven zvláštním předpisem. Také v § 1 dekr.
č. 5/1945 Sb. je stanoveno, že způsob uplatnění nároků z
neplatných převodů bude upraven zvláštním dekretem. Z výměru
zemského národního výboru v Praze ze dne 17. října 1945 neplyne,
že Československý stát uznal nárok spolku "N.", aby dům č. 78 byl
vrácen jemu. Poněvadž přecházejícím majitelem nemovitosti byl tu
spolek "M.", není ani podle knihovního stavu možné možno obnovení
vlastnického práva pro navrhovatele. Obsahem předložených listin a
knihovním stavem není tudíž navrhovatelova žádost odůvodněna (§ 94
knih. zák.).

Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu spolku "N.".

Rekursní soud je mylného názoru, že jako vlastník domu čp. 78
v Praze měl být v době podání knihovní žádosti podle § 1 dekr.
č. 124/1945 Sb. z úřední moci zapsán Československý stát, a
nesprávně z toho vyvozuje, že nelze žádosti za obnovení vkladu
vlastnického práva vyhověti, protože způsob uplatnění nároku na
vrácení majetku, jenž takto přešel do rukou třetí osoby, bude
podle § 2, odst. 1 dekr. č. 81/1945 Sb. upraven zvláštním
předpisem, který dosud nebyl vydán. Rekursní soud tu přehlíží, že
podle § 1, odst. 1, dekr. č. 124/1945 Sb. lze zapsati
Československý stát jako osobu knihovně oprávněnou jen tehdy, když
byl přímým právním předchůdcem nyní zapsaného t.zv. protektorátu
Čechy a Morava. V daném případě šlo však o knihovní převod
vlastnického práva z navrhujícího spolku na t.zv. protektorát a
proto se shora zmíněný předpis tohoto případu netýká.

Rovněž nelze použíti předpisů dekr. č. 5/1945 Sb. o
neplatnosti některých majetkoprávních jednání z doby nesvobody,
ježto otázka obnovení právního pořádku v oboru spolkovém byla
upravena zvláštní normou, totiž zmíněným dekr. č. 81/1945 Sb.

Konečně by obnovení vkladu vlastnického práva nebránila ani
skutečnost, že podle výpisu z pozemkové knihy byl původním
majitelem domu č.p. 78 spolek "M.", neboť z lustra vložky č. 78 je
patrno, že původní označení "N." bylo v době okupace úředním
zásahem změněno na "M.", takže jde zřejmě o různá označení téže
právnické osoby.

Přes to nelze knihovní žádosti vyhověti. Z hlediska § 94,
odst. 1, č. 2 knih. zák. nutno zkoumati, zda navrhující spolek,
který byl za okupace rozpuštěn, obnovil a vyvíjí nadále svou
činnost ve smyslu platných předpisů, neboť jedině v tom případě je
oprávněn k podání žádosti za obnovení vkladu vlastnického práva.
Při zkoumání tohoto předpokladu nutno vycházeti z předpisů dekr.
č. 81/1945 Sb. jako speciální normy upravující otázku obnovení
právního pořádku v oboru spolkovém a vylučující použití jiných
norem než těch, kterých se dekret dám dovolává. Touto normou je
spolkový zákon č. 134/1867 ř.z., jehož původní znění bylo podle
§ 3 cit. dekr. obnoveno zrušením použivatelnosti protektorátního
vl. nař. č. 97/1939 Sb.

Jde tedy o to, zda je předloženými listinami osvědčeno, že
spolek "N." obnovil a vyvíjí nadále svou činnost ve smyslu stanov,
jak byly příslušným spolkovým úřadem vzaty na vědomí. Výměrem
zemského národního výboru v Praze ze dne 11. září 1945 byl sice
zrušen výměr bývalého zemského úřadu v Praze z 29. října 1942,
kterým byl úředně rozpuštěn spolek "M." a bylo vysloveno, že v
důsledku toho spolek trvá s názvem "N.", avšak tento výměr je z
doby před vydáním dekr. č. 81/1945 Sb., jenž nabyl účinnosti dnem
17. října 1945 a jehož § 2, odst. 2 obsahuje závazné předpisy o
tom, jak mají postupovati spolky, které hodlají obnoviti svou
činnost. Tyto spolky jsou povinny nejpozději do dvou měsíců po
dni, kdy nabyl účinnosti dekr. č. 81/1945 Sb., oznámiti spolkovému
úřadu prvé stolice, u něhož jsou zapsány ve spolkovém katastru,
dvojmo vyhotoveným podáním dobu, kdy obnoví činnost, jakož i jména
povolání a bydliště členů představenstva. Podle provádějících
pokynů k tomuto předpisu oznamovací povinnost postihuje i ony
spolky, které v době porevoluční již ohlásily obnovení činnosti, i
když toto oznámení bylo již úřady prozatím vzato na vědomí. Byl
proto i navrhující spolek povinen osvědčiti, že učinil zadost své
oznamovací povinnosti ve smyslu § 2, odst. dekr. č. 81/1945 Sb. a
že spolkový úřad, který své doby schválil stanovy spolku, uvědomil
zástupce spolku, že bere jejich oznámení na vědomí. Tyto
skutečnosti navrhovatel neosvědčil. Je proto pochybné, zda je
oprávněn k podání žádosti o vklad vlastnického práva (§ 94,
odst. 1 č. 2 knih. zák.). Jeho žádost byla rekursním soudem právem
zamítnuta.