Texty: Lysá nad Labem, Zajíc, Vladimír: AHA! Náhlé neštěstí. AS 2000, č. 2

Daniela Fischerová: Náhlé neštěstí
Divadlo Aha! Lysá nad Labem

Může se stát, že někteří konzumenti přiotrávení holywoodskými pančovanými břečkami na pokračování si nebudou s touto bolestnou jevištní výpovědí o nitru člověka vědět rady. Nevadí. Buďme optimisty a doufejme, že právě vytřeštěné nechápající oko přes hrdiny N.N. jim otevře do duše okno. Ale ani pro "normálního diváka" není tento kousek snadný. Hrát roli bude vstřícnost, zkušenost, strach, trápení se, ale i naděje a snaha pochopit sebe a druhé. Nuže, přes autorku vstupují interpreti do archetypálního jednání, a to nejen, či ne jen, proto, že mýtus o Niobe a Jobovi jsou nedílnou součástí výpovědí. Přes asociační řetězce a herectví pro poučené, a přes výpověď hereckou pro méně zasvěcené, jsou uváděni dvěma herci Mužem a Ženou (což je veledůležité) do tématu, který můžeme nazvat strach z žití. Náhlé neštěstí je okamžik, kdy naše vnitřní představa o nás samých narazí na realitu světa a zkolabuje. Někdo svou osobnost dokáže v čase a prostoru zrekonstruovat, přijmout některé pravdy, i nehezké, o sobě samém, a jít k další metě, než bude muset provést další korekce. Jde tedy o to naučit se žít sám se sebou, přijmout za sebe odpovědnost. A nejen kvůli sobě, neboť teprve v té chvíli jsme schopni - i když ne vždy ochotni - přijmout odpovědnost i za druhé a pomoci jim. A o tom Divadlo AHA! hraje. O uvědomění si, že střet ID a světa nás může obrodit a napřímit, ale také nasměrovat někam jinam, otevřít dveře mimo realitu hmatatelnou, a to právě pro strach z žití. Tím chci říci, že inscenace Mirka Pokorného svým provedením, tedy vyzněním, je jevištním protijedem pro ty, které strach lepkavými prsty osahává, je protijedem pro ty, kdo ve spárech strachu jsou, a je preventivní injekcí pro ty, kdož ještě netuší, a neméně tak i pro ty, kdož strachem prošli a možná už zapomněli.
Přes všechnu náročnost tématu a náročnost inscenační, mohou mnozí s představením komunikovat právě pro herecké prostředky Terezie Palkové a Vratislava Hadraby. Ti umí hledět do nitra postav i do svého nitra, a viděné zprostředkovat, zpředmětnit. Škála hereckých prostředků jde od jemného pohybu očí až po gesto celým tělem, ale o tom se lze pouze zmínit, je nutné vidět. A neméně tak se sluší připomenout, že tato inscenace se dotýká i zásadních otázek jako je svoboda pro mě a svoboda pro ostatní, přijmutí či odmítnutí svobody vnitřní i vnější, dotýká se podstaty víry, a dále otázek, co je jak za život, tak po životě. Nesnadné, bolavé, et cetera.
Vladimír Zajíc