Texty: AS 2003, č. 6, s. 19 - 20, Vladimír Hulec.

…příští vlna / next wave…
(zamyšlení kurátora)

Setkání divadelní a jiné alternativy, za který se festival …příští vlna / next wave… od začátku své existence prohlašuje, se letos konal již podesáté. Slušné číslo k ohlédnutí, výzva k zamyšlení. Deset let se s Janem Dvořákem a během let proměnlivým produkčním týmem (od roku 1998 je to Happy End Production) snažíme mapovat zdejší divadelní okraj, překračovat hranice žánrů, forem, stylů či oborů. Nehledíme na to, zda je někdo amatér či profesionál, loutkář či činoherec, performer nebo literát. Snažíme se ukázat divadlo jak otevřený svět, kde se odráží reality i budují sny, kde jak v kvasném těsně něco narůstá a žije. Často to ještě nemá tvar, ještě není jisté, co vznikne a jak dlouho tu bude existovat, právě to nás ale zajímá. Po pravdě řečeno, myslel jsem, že to budou dramatičtější zápasy, že z festivalu se časem vytvoří jakási laboratoř, ve které se budou umělci i diváci seznamovat s nejnovějšími trendy divadla u nás. A také místo, kde se budou moci zamýšlet, co divadlo vlastně je. Protože pryč jsou doby, kdy se dalo aproximativně určit, co je opera, co muzikál, co činohra, pantomima, happening či večer poezie. Co výtvarné umění, co hudební koncert, co politická demonstrace a co divadlo. Všechno se to tak nějak škvíří, hněte a mísí, a to nás právě lákalo a láká. Ne ale ukázat divadlo jako středověký jarmark, ale skutečně jako postmoderní alchymistickou dílnu. Tedy divadlo jako uměleckou disciplínu. To vždy bylo a je základem pro vytváření programu.
Žádal mě Milan Strotzer, abych se na tomto místě zamyslel nad možnostmi amatérů a amatérského divadla v “příští vlně divadla”. Vyvolal tak ve mně mírné rozpaky, neb já (a festival) tyto hranice – amatérů a “těch druhých” – záměrně překračuju a mnohdy ani nedovedu rozeznat. Jsou brněnské Divadlo Líšeň amatéři? Jsou Martin Heřman Frys, Tereza Georgievová, Adéla Stodolová amatéry? Jaký je rozdíl mezi Vladimírem Mikulkou a jeho Puchmajery a třeba Petrem Niklem, Jaroslavem Duškem nebo Lenkou Vychodilovou? Jaké je z tohoto úhlu pohledu Divadlo Sklep? Všichni na festivalu vystupují “téměř zadarmo” a současně všichni dostanou (byť skrovný) honorář. A i jinde, kde hrají, s nějakými penězi za vystoupení počítají. Vesměs to není tolik, aby je to uživilo. Přesto se nedá říct, že by ...next wave… byla festivalem amatérského divadla, případně amatérským festivalem s pár profesionálními hosty (za ty jistě lze označit Klicperovo divadlo Hradec Králové, které se letos účastnilo projektem Čechov Čechům). Je to zkrátka setkání lidí s určitým divadelním či uměleckým myšlením. Jiří Dobeš z Pardubic takové umění nazývá dobrodružné, což se mi docela líbí, já zůstávám u zavedenějšího (stejně nepřesného) termínu alternativní umění. A není snad třeba polemizovat. Že ona “jiná možnost”, jak zní český překlad termínu alternativa, je dána právě jiným myšlením než utilitárně pragmatickým, že jde o hledání, experimentování, potřebu sebevyjádření, postoj…
K festivalu vychází již třetím rokem jakási ročenka, či spíše revue Orghast. Jsou v ní shromážděny příspěvky o tomto typu divadelního myšlení, rozhovory, eseje, profily, recenze, dramatické texty. Letos také soupis účinkujících na všech deseti ročnících festivalu. Pokusím se jen tak namátkou vybrat ty soubory, které za amatéry pravděpodobně považujete (neb se účastní amatérských přehlídek): Dekadentní divadlo Beruška, Jumping Hamada, Nejhodnější medvídci, Tatrmani, Konzervatoř J. Ježka, Dřevěné divadlo Blatiny, Híší, Studio Dům, Divadlo na cestě P.M., Bílé divadlo, Dočasná šejkspírovská společnost, Duncan Centre, Divadlo Líšeň, Igdyž, Divadlo Kvelb, Lalofobia, Rozkoš bez rizika, Ústaf Brno, Turnovské divadelní studio, Sangredans, KDS Puchmajer, Čulibrk, Konzistence médi, Dred, Dospělá embrya, Jesličky, DNO, Choceradská kocábka, Adlo, Ježek a čížek, Soubor Dr. Krásy, Černí šviháci… Je jich hodně a jistě jsem nějaké vynechal (omlouvám se). A to jsem nezahrnul jednotlivce, většinou performery, kteří ale způsobem tvorby i života rozhodně k “profíkům” nepatří, i když mezi amatéry by se pravděpodobně neřadili (Čečil, Švamberk, Stodolová, Lipovský, Krušelnický, Třešňáková, Svobodová, Frys…). Spolu s nimi na festivalu vystoupili a vystupují “zavedená” jména jako například Petr Nikl, Petr Váša či Jaroslav Dušek a soubory jako Husa na provázku, KS Aréna, Divadlo na voru a dokonce již dvakrát i městské Klicperovo divadlo z Hradce Králové. Stanovovat hranice zkrátka nemá – pro tento festival – smysl.
Přesto se pokusím splnit aspoň trochu zadání. Z onoho “amatérského” podhoubí, tedy ze světa amatérských klání a přehlídek, se letos festivalu účastnili performeři z festivaláku Adama Halaše Jsem spokojenej Míša Doláková, Adama Halaš a Lenka Kubková, ve večeru divadelních excentriků jste mohli zaznamenat jména herců Divadla Vosto5, kteří celý večer uváděli, dále pak KDS Puchmajer, Kristýnu Skalickou, DD Beruška, Ústaf Brno (ti vytvořili dokonce znělku festivalu), v centrálním dni – tradiční přehlídce “událostí roku” Kaleidoskopu - byli jedněmi z hlavních hostů Černí šviháci z Kostelce nad Orlicí s Tejklovými Amatéry, v úvodu tohoto dne vystoupil pražští Mama-ya + Papa-ya. Dne věnovanému pouličnímu umění (Street Art Jam) se účastnili náchodští Dred. Zkrátka festival …příští vlna/next wave… je otevřenou platformou současného divadla, laboratoří divadelního myšlení, které za divadlo nepovažuje pouze dané a známé a uznané disciplíny a za divadelníky pouze “oštemplované” umělce, ale cokoli, co má v danou chvíli na daném místě co říct, co komunikuje, co hledá. V tom právě je myslím i výzva umělcům z okruhu tzv. “amatérského” divadla. V mnoha ohledech je totiž právě amatérské divadlo podhoubím příští vlny divadla. Dokazuje to právě uvedený seznam.
A ptáte-li se jak “amatéři” v konfrontaci s “profíky” dopadli, tak bych řek, že jako vždycky – půl na půl. Někdo zazáří, aniž byste to čekali, někdo propadne. Hodnocení festivalu mi však – jako jeho kurátorovi – nepřísluší.
Vladimír Hulec