Texty: AS 2004, č. 3, s. 56 - 64. Štěpán Filcík a kol.

LOUTKÁŘSKÁ HOSTINA
Zpráva o krajských přehlídkách amatérských loutkářů v roce 2004

29. Festival pražských amatérských loutkářů, Praha 19. – 21.3.
Klika Praha: NA STATKU A V AFRICE (Luboš Kafka)
Noční můra ZUŠ Praha: JAK JSME SE NEDALI (podle Zdeňka Šmída J. Hausdor)
Rolnička Kralupy nad Vltavou: SŮL NAD ZLATO (Zdenka Hrazděrová)
Jitřenka Mladá Boleslav: KRAKONOŠ (Karel Jangl)
Vysmáto Praha (Aleš Bílek): PRINCEZNA A DRAK (Jan Bílek)
Frydolín Sokol Praha, Hostivař (Jiří Žáček): KAŠPÁREK A JEŽIBABA (Jiří Žáček)
Jiskra Praha: POHÁDKA O DĚDU VŠEVĚDOVI (Jindřich Slunečko)
Kováček Praha: PERNÍKOVÁ CHALOUPKA (K. Horák, úprava kolektiv)
Vrtule Slaný: PETRUŠKA (A. Benois, I. Stravinskij)

Proč si myslíte, že některé soubory neusilovaly o účast na celostátní přehlídce v Chrudimi? Sešly se i tyto soubory s porotou?

Praha: Soubor Vysmáto se ukázal být ve své podstatě profesionálním souborem. Ale i Aleš Bílek se rád, až dychtivě, s porotou setkal.

Co vás na inscenacích, které nebyly vybrány k dalšímu postupu nejvíc potěšilo a kde jste viděli největší problémy?

PRAHA: Kladem byly: obecný zájem a aktivita při besedách; rozhodnutí zúčastnit se (Rolnička); odklon od samovýroby textů (Frydolín); živelnost spojená s pracovitostí (A. Bílek – Vysmáto); vytrvalost přes těžké podmínky (Kováček, Rolnička).
K základním nedostatkům patřil slovní projev (Můra); nedostatek kvalitních textů, který často vede k samoobsluze málokdy zdařilé (i Jiskra); jindy je výběr textu podřízen pedagogické práci (soubory ZUŠ), navenek ovšem nemusí být vždy dostatečně sdělný (Petruška).

Jak „chutnaly“ inscenace, které postoupily na další přehlídky

Na statku a v Africe - text vychází z motivů druhořadé a dobrodružné literatury. Mladý dědic gruntu chce chudou, ta trvá na církevním požehnání, matka je proti, sousedka podstrkuje jinou nevěstu. Vyřešit vše může jen strýc – misionář v Africe. Do závodu, kdo ho dřív najde, se připlete Tarzan a anděl, který nakonec všem najednou splní jejich zcela protichůdná přání.
Hráno na rodinném divadélku a okolo něj. Hudba využívá dobové písničky a cituje i klasiky. Soubor spletitý děj neparoduje, ale usiluje o jakousi upřímnou naivitu. Dodejme, že velmi dobře zpívá. (Doporučeno z Prahy na Loutkářskou Chrudim do otevřeného programu.)

Zúčastnila (zúčastnil) jste se této krajské soutěže již v minulosti? Jste schopna (schopen) porovnat, případně postihnout trendy – směr vývoje? A jak na vás přehlídka jako celek zapůsobila?

Praha – Ivan Anthon: Jako porotce několika posledních ročníků. Nezdá se mi, že je přehlídka vyhlašována jako soutěžní. Setkávají se zde tři typy účastníků: 1. Amatérské skupiny, zaměřené na pravidelné hraní pro děti, ať již pěstují formy tradiční, či netradiční.
2. Soubory ZUŠ s profesionálními vedoucími (a školným). Jejich smyslem není produkce představení, ale soustavné výchovné působení na žáky; občasná veřejná vystoupení mají cíle motivační a také propagační. 3. A konečně profesionální malé skupiny. Viděl jsem tu znamenité i sebevědomé, i mizerné. Patří sem? V takové výchozí situaci nelze soutěžit, t.j. stanovit pořadí. Také jsme nesrovnávali, ale hodnotili konkrétna.
Důležité – vyvarovat se destruktivní kritiky. Ta s dogmatickými hledisky v minulosti odradila řadu souborů od přehlídek vůbec. Doma ale hrají a zatvrdily se i proti kladným vlivům. Místní kultura je potřebuje, jak získat jejich důvěru?
Celkový dojem kladný, organizace dobrá, snad rovnoměrnější rozložení programu. Účast diváků vysoká, loutkáři se zájmem sledovali, sledovali ty druhé, což nebývá zvykem. Jen na ty malé byly dvě pohádky v jednom bloku asi moc. Problémem asi zůstává, jak přilákat více přihlášených a jak z nich vybrat. Rozhodně je pořádání přehlídek záslužné a žádoucí. JISKŘE budiž dík a šťastnou ruku při přípravě té příští, 30té!