Texty: www historie 2004

Jak to všechno začalo
Nápad založit něco jako amatérský divadelní soubor dostala Zuzka Kocourková po neklidné noci z 10. na 11. ledna roku 1996. Dala tedy dohromady pár svých spolužáků, kteří přivedli své další kamarády a dílo zkázy dokonal inzerát v MF Dnes. K režírování se nakonec obětoval otec zakladatelky, sám Milan Dejmal Kocourek, hasič, herec, podnikatel a hlava rodiny v jedné osobě. Štěstí nám přálo i dotřetice, a tak jsme získali parádní prostor ve Chvalské tvrzi - Špejchar - který jsme postupně přebudovali na naši domácí scénu. Do půl roku byla nastudována první hra - Svatba v Andrthalii - a mohla tak mít premiéru na tradičním počernickém festivalu amatérských divadel. Při derniéře, která se konala přibližně rok poté, jsme mohli přivítat 1000. návštěvníka této hry. Úspěch, který spíše nikdo neočekával, nás povzbudil do další činnosti.

Začali jsme tedy zkoušet hru novou - Bublibub. Tentokráte jsme se odpoutali od prostředí pravěku a vyrazili rovnou do pekla. Rejža vsadil opět na jistotu, protože hru, stejně jako tu předcházející, dokonale znal ze svého pardubického divadelního účinkování. Ze záhadných důvodů byla premiéra opět úspěšná, dokonce jseme vytvořili neoficiální návštěvnický rekord přírodního divadla, když hru přišlo shlédnout na 180 diváků. Bublibub se ale nedočkal tolika repríz, jako Svatba v Andrthalii. Ta nám k srdci přirostla jaksi víc.


U třetí hry, Limonádového Joea, jsme se poprvé vydali na tenký led. Vsadili jsme především na lákavost tématu a všeobecnou známost titulu. Že to s sebou přinášelo i nejeden problém, bylo nasnadě - například kritické srovnávání s nenapodobitelnou televizní adaptací. Měli jsme jedinou možnost, a to pojmout Joea tak trochu po našem. Věřili jsme, že hra s tak kvalitním scénářem u diváků propadnout prostě nemůže, že. A výsledek? Naštěstí jsme se nemýlili ani v tomto případě, ba naopak. Divácký zájem o další vystoupení vysoce předčil naše očekvání. Tak se nám na podšironebním představení na hradě Rabí podařilo překonat rok starý návštěvnický rekord, když Limonádníka shlédlo něco málo přes dvě stovky diváků. Nedlouho poté jsme v klubu Klamovka mohli přivítat 1111. diváka této hry. Jak se ukázalo, přitažlivý titul má skutečně cosi do sebe...

Ale nechceme zůstat jen u toho. Další hru, Dokonalý blázinec aneb Strejda v akci, asi nikdo znát nebude. Není se co divit, je přes sto let stará. I přes to, že se svého času hrála v Národním divadle, byla poté neprávem zapomenuta. Rozhodli jsme se, že to tak nenecháme. Jestli se nám to podařilo či ne, to ale musí posoudit diváci. Jedno vám ale říci můžeme. Premiéra se podařila na výbornou a navíc jsme vytvořili historický návštěvnický rekord přírodního divadélka, kam se tentokráte vměstnalo plných 200 lidí.

V lednu 1999 jsme se zaregistrovali jako občanské sdružení (IČO: 69057648), abychom mohli žádat o granty a zkrátka, abychom existovali oficálně. Podařilo se nám získat grant na pořádání. 3. ročníku festivalu Jaro ve Chvalské tvrzi 2000.
Další komedie se jmenuje Čokoládový hrdina. Název pravděpodobně nikomu nic neřekne, jméno autora možná ano: G. B. Shaw. Jedná se samozřejmě o komedii, jak jinak. Tentokráte o přátelství nepřátel z dob válek balkánských, kdy věci děly se skutečně všeliké.

V prosinci roku 2000 jsme oslavili 5té výročí existence našeho divadelního souboru. Byla to velká sláva. Sezvali jsme všechny herce, kteří s námi kdy hráli a Rejža nám napsal krátkou hru, sestavenou z celého repertoiru divadla. Po loňském úspěchu festivalu jsme opět uspořádali Jaro ve Chvalské tvrzi 2001. Tento rok se nepodařilo získat grant, jelikož byl náš projekt vyřazen kvůli tomu, že jsme nedodali 2 kopie žádosti.
Šestá hra, Kostra v kufru aneb případy komisaře Fábora, je tentokrát úplně jiného žánru než ostatní hry. Jedná se o hru detektivní s lehce komediálním nádechem.

V prosinci roku 2000 jsme oslavili 5té výročí existence našeho divadelního souboru. Byla to velká sláva. Sezvali jsme všechny herce, kteří s námi kdy hráli a Rejža nám napsal krátkou hru, sestavenou z celého repertoiru divadla. Po loňském úspěchu festivalu jsme opět uspořádali Jaro ve Chvalské tvrzi 2001. Tento rok se nepodařilo získat grant, jelikož byl náš projekt vyřazen kvůli tomu, že jsme nedodali 2 kopie žádosti.

S touto hrou jsme se žánrově vrátili zpět na začátek. Je to lehká komedie, při níž se baví zejména herci a diváci se budou bavit snad taky ne?? Hra se jmenuje Parníkem z Prahy do Bratislavy. Sedmá sezóna divadla Bez dozoru je poznamenána černou tečkou v historii tohoto souboru neboť v noci z 19. na 20. května divadlo celé vyhořelo a nic z něj nezbylo. Naše další působení v tomto prostoru zůstává otázkou, spíše však počítáme, že se budeme stěhovat....
Nyní jsme našli útočiště v KD Kaštan. Děkujeme všem, kteří nám jakkoliv pomohli s uskladněním kulis, sháněním nových prostor a zkrátka nás podpořili.

V březnu roku 2003 nás opustil náš Rejža Rejžánek, a tak osmá premiéra proběhla bez jeho osobní účasti. Jeho rukopis však je na hře Opalu má každý rád samozřejmě znát. Je to hra o povedeném trojlístku podvodníků a bezbřehé naivitě staré opuštěné dámy. Vše však dobře dopadá, dobrota vítězí nad zamýšleným zlem...
Velmi stručně, i osmý divadelní počin souboru Bez dozoru byste si rozhodně neměli nechat ujít!


Hrajeme pro radost a spíš než pro vyčerpávající memorování textů a striktní dodržování scénářů máme smysl pro recesi, divadelní trapasy a nečekané situace. Zkrátka bez dozoru.