Texty: Pozůstalost zpracoval 2001 Miroslav Šmolík.

SUNEK, Josef, Příšovice, Nymburk, Mnichovo Hradiště
3 svazky dokumentace z pozůstalo zpracoval: 7/2/2001 / M. Šmolík

nar. 26.4.1876) působil hlavně v souborech: v mládí v Příšovicích u Turnova, později v rakouském Korneuburgu ve spolku Geselligkeit (Pospolitost), kde hrál v „singspielech“ a zpíval ve sboru, pak skoro čtvrtstoletí v Nymburku v souboru Hálek, mezitím, v době svého přeložení na Slovensko (úředník ČSD, je zajímavé, jak ho v různých fázích jeho života titulují, zvláště k stáru: úředník ČSD, taky ČMD, vrchní revident, vrchní oficiál, pan rada, pan vrchní rada apod.), asi 4 roky ve spolku Čs. beseda v Košicích kolem r. 1920 (mj.: Věc Makropulos - Solicitátor Vítek, Poslední muž - hl. role p. Kohout). V roce 1932 odešel do penze a současně se přestěhoval do Mnichova Hradiště, kde působil v ochotnickém spolku Tyl. Z dokumentace je patrné, že často vystupoval pohostinsky v různých místech v okolí (v Nymburce ve druhém zdejším spolku Želenský, v Týnci n.Labem, v Lysé n.L., Hradci Králové, v Kolíně, v Příšovicích a jinde; zřejmě byl velmi populární osoba a jako herec ceněný).
Z celé dokumentace je nicméně očividné, že nejvíce si on sám cenil svých účinkování v matičních představeních na Jiráskově Hronově. Tato účinkování a atmosféra kolem nich měla i silný společenský význam a náboj - z těch fotografií je to velice zřetelně cítit! Šlo o výběr „nejzkušenějších“ herců z celé řady míst, kteří hráli ve zvláště sledovaných představeních Jiráskových her. Byli hlavně z Čech, většinou se řada z nich v těchto představeních rok od roku opakuje (mj. známý plzeňský Rudolf Andrée).
Udělal jsem si z dokumentace přehled těchto inscenací, resp. rolí:
GERO - hl. role; Jan Hus / Jan z Chlumu; Jan Žižka / Šimon od Bílého lva; Jan Roháč / Jan Velvar; Emigrant / Jan Pešek; Lucerna / Braha ; Bratrstvo / Aksamit; Pan Johanes (2 role: kupec/myslivec); Magdalena Dobromila Rettigová / dr. Plavec; Otec / Křivda, (reprízováno v Praze na Vinohradech)
Vojnarka / malá role; Na Valdštejnské šachtě / dr. Stafanides

Příšovice: vidíme ze zachovaného plakátku, že v roce 1876 se v hostinci pana Bárty hrálo: Sedlák křivopřísežník; 1912 Zlatý klíč, 1912 Přítěž / Sunek j.h.; Staré hříchy (Štolba) / Sunek j.h.

Nymburk - soubor Hálek, Sunkův „domovský“ soubor: přehled představení, o nichž je zmínka a v nichž většinou S. hrál, zpravidla některou z hlavních rolí: Záhada, Mrs. Dott, 1913 Staré hříchy (Štolba), Průlom, Štěstí, M.D.Rettigová, 1921 Vojnarka, 1922 Domov a víra, Charleyova teta, Strakonický dudák, Naši furianti, Maryša, Salcamt, Křídový kruh (ne ten Kavkazský Brechtův!), 1929 Otec / Divíšek, Újezdská kasárna (to byla zřejmě hra, v níž S. v roli rakouského oficíra přímo exceloval - soudím z dobových dopisů, z ohlasů v tisku i z toho, že v této roli i porůznu v jiných souborech hostoval). Na jaře 1932 rezignoval na funkce v Nymburce a „přestoupil“ do souboru Tyl v Mnichově Hradišti:
Mnichovo Hradiště - soubor Tyl
Na pozvánce na slavnostní večer v r. 1943 (9.10.) ke 110. výročí spolku divadelních ochotníků Tyl je Sunek podepsán jako „ředitel“ tamního divadla. Soubor vznikl tedy v roce 1833.
Představení v Mnichově Hradišti:
Radúz a Mahulena, Strakonický dudák / j. Kalafuna, Srdce na uzdě, Otec / j. Divíšek, Podvodnice z lásky, Zamilovaní přátelé, Lucerna, Strakonický dudák, 1945 jmenován členem divadelní komise MNV v Mnichově Hradišti, Cyrano, Vassa Železnova, Stilmondský starosta, Kutnohorští havíři / opat (skoro 83 let)
V roce 1956 a 1958 dostal různá uznání k jubileu od orgánů města a za účast v soutěžích SLUT, i od ministerstva školství a kultury, připomenut v regionálním tisku.
Z dokumentace je zajímavé, že poměrně dost si aktivit ochotníků (a Sunka zvláště) všímal i oficiální tisk (Venkov, Národní politika, České slovo, Polabské slovo, Polabská stráž, Občanské zájmy a jiné), hlavně samozřejmě v souvislosti s Hronovem.