Texty: Müller Václav: AS 2000, č. 2.

Blanenská dílna 2000

Letošní regionální přehlídka jihomoravských souborů s výběrem na Třebíč 2000 - Blanenská dílna - se konala pod záštitou starostky Blanska Mgr. Věry Vlachové. To proto, že byla součástí oslav 95. výročí povýšení Blanska na město.
Do soutěže se přihlásilo 5 souborů z různých okresů, splňovala tedy podmínky pro přímou nominaci toho nejlepšího na Národní přehlídku. Dramaturgicky ji lze rozdělit na dvě části. Tři ze soutěžících souborů: uvedli inscenace spíše komediálního charakteru, dva soubory nabídli divákům a odborné porotě představení k zamyšlení. Domácí soubor si po půstu několika let vybral před léty osvědčený titul Semaforu, Jiřího Suchého a Ferdinanda Havlíka: Elektrickou pumu. Režisér (i scénograf) Jiří Polášek text mírně aktualizoval (hlavní herecká trojice byla v reálu inscenace "bezdomovcemi"). Ke cti inscenátorů slouží, že se nedali cestou kopírování nebo oživování své vlastní inscenace uváděné před 16 roky, ale podívali se na předlohu zcela nově. Režisér vsadil na hereckou zkušenost Ireny Vrtělové i Vladimíra Vrtěla (ceny za herecký výkon) a to se mu vyplatilo. Výtvarné řešení, včetně kostýmování v nadsázce vytvořilo stylizované prostředí kdesi na rozestavěném předměstí. Kultivovaný zpěv protagonistů i dívčího tria podporovaný hudební skupinou, to vše byly klady, které porota, vedená Mgr. Jaroslavou Chalupovou ocenila nominací do Třebíče.
Porotou doporučenou inscenaci na národní přehlídku, přivezl do Blanska málo známý soubor z Veverské Bitýšky: Silně amatérský divadelní spolek PRKNO, známý spíše ze soutěží o Šrámkův Písek. Tentokrát režisér Pavel Vašíček sáhl na text dvou aktovek Vladimíra Krasnogorova: "..Řekni mi o čem sníš.." a "...a Pelikáni v pustině", z nichž druhá dala název celému projektu. Oběma demonstroval problém trápící mnoho lidí, jakéhosi "skleněného zvonu samoty" uprostřed společnosti. I tento režisér se spolehnul na herecké představitele, především na: Jarku Rozsypalovou, Radku Patočkovou a Víta Jakubce, presentující základní problém úspornými, ale přesvědčivými prostředky.
Režisér Václav Beran ze znojemské Rotundy se rozhodl inscenovat klasickou komedii Plautovu (v úpravě Zdeny a Leonarda Walletzkých) Komedii o strašidle v arénovém prostředí. Také proto, že se budova Jihomoravského divadla opravuje a aréna dovoluje hrát komedii v létě i pod širým nebem. Tím však, že kromě režie byl V. Beran nucen hrát jednu z čelných rolí, nepodařilo se mu vytvořit sdělně scénický obraz v němž by divák bez obtíží rozšifroval kdo je kmán a kdo pán. Málo diferencované kostýmy, nasazená dynamika a hlučnost jevištní akce setřela i vzájemné vztahy mezi jednajícími. Přes uvedené poznámky splní Komedie o strašidle o letních znojemských večerech potřebu vkusné zábavy.
Třebíčský divadelní spolek Samota patří mezi mladší, hledající svoji divadelní poetiku. Má ve svém čele režisérku Galinu Brožkovou, která si klade vysoké cíle. Tentokrát zvolila vlastní úpravu známé hry o francouzské národní hrdince Johance z Arcu, jak ji zdramatizoval pod titulem Skřivánek Jean Anouilh. V inscenaci třebíčských se jmenuje Johanka. Ačkoliv celek představení působil kultivovaně a poučeně, chyběla mnohým představitelům životní i jevištní zkušenost. Na festivalové představení si budeme muset ještě počkat. Příští rok se chce posluchačka 5. ročníku brněnské JAMU Galina Brožíková utkat se Shakespearovým Zkrocením zlé ženy. Za vedení mladého souboru získala v Blansku ocenění.
Kantorský kolektiv Cyrilometodějské základní školy z Brna - Lerchovy ulice se rozhodl pro potěchu svou a svých diváků inscenovat Prodanou nevěstu Karla Sabiny a Bedřicha Smetany - většinou v próze. Bez hudby, kromě předehry a některých čísel s klavírem, vzniklo úsměvné představení, které sklízelo po každé "arii" divácký potlesk. Režie Zdeňka Strašáka (sám hrál Kecala) v mírné nadsázce vkusně parodovala operní manýry, nikdy nesklouzla pod úroveň. Představení chtělo pobavit a to se povedlo. A to není málo. Nicméně soubor AMOS, jak si kantoři své divadlo pojmenovali, nepatří mezi ty, kteří by usilovali o ohromení diváků: Typické, ale poučné, ochotnické divadlo.
Václav Müller