Texty: LÁZŇOVSKÁ, Lenka: Rozhovor s J. Lemairem, prezidentem AITA/IATA, AS 2000, č.1.

LÁZŇOVSKÁ, Lenka: Rozhovor s J. Lemairem, AS 2000, č.1.


Redakce AS hovoří s prezidentem světového výboru AITA/IATA
panem J.Lemairem

Patrně nejvzácnějším hostem loňského 69. Jiráskova Hronova byl čerstvý (byl zvolen 18.července 1999) prezident světové nevládní organizace amatérského divadla AITA/IATA pan Jacques Lemaire z Francie. Byla to pro něj první oficiální zahraniční návštěva. Přijel se podívat na své krajany a chtěl se na vlastní oči přesvědčit, jak vypadá jeden z nejstarších divadelních festivalů na světě. Ostatně, dodal k tomu, "možná, že je vůbec nejstarší". Zajímala ho však i současná podoba českého amatérského divadla. Pan prezident ví, že v České republice má divadlo podobně jako v jeho rodné zemi, velkou tradici a má pocit, že u nás bylo hodně "výrazem myšlenek a cítění". Na 70. JH se nedostane, neboť bude na Světovém festivalu dětského divadla v Japonsku. Pan Lemaire je díky své civilní profesi velmi zaměstnaným mužem. Má patent na motor s ekologickým spalováním. Samozřejmě AS využila příležitosti a zeptala se ho jednak na současné francouzské amatérské divadlo, jednak na jeho představu o koncepci činnosti AITA/IATA. Věřím, že odpovědi budou čtenáře časopisu zajímat.

Jak vypadá současná organizační struktura amatérského divadla ve Francii?
Odvíjí se od územně správního uspořádání země, které vzniklo v době Velké francouzské revoluce. Zahrnuje departmenty (zhruba na úrovni okresu). Z administrativního hlediska je jich 96, z hlediska členění divadelní organizace 40. Dalším územním článkem je kraj. Těch je 22, pro naši potřebu jich funguje 11. Dění řídí Federace francouzského amatérského divadla. Jejím rozhodujícím článkem je generální shromáždění, v němž zasedají zástupci jednotlivých okresů a krajů. Při pohledu z dálky to vypadá jako bývalý sovětský systém. Není to však tak centralizované. Každé rozhodnutí vychází z požadavků základny a jsou především respektovány požadavky krajů. Z vnějšího pohledu jde o jednu organizaci, ale při pohledu zevnitř je klíčové dění v regionech. Největší festival Zlatá maska je pořádán federací, ale v těsné spolupráci s regiony. Ostatní aktivity pořádají regiony. Ty mají ostatně větší šanci získat finanční prostředky než federace.
Existují ve Francii výběrové festivaly? Přesněji řečeno, ptám se, zda mezi nižšími a vyššími festivaly existuje nějaká návaznost?
Každý územní článek má své festivaly. Např. okres, jemuž předsedá moje paní, pořádá 4-5 festivalů různého zaměření. Jsou to nevýběrová setkání, která také umožňují vystoupit s nehotovou inscenací, již posoudí skupina expertů. Jejich rady poslouží tvůrcům k dokončení díla. Pokud soubor projeví zájem, má možnost domluvit se s odborníkem i na dlouhodobější spolupráci. Na druhé straně tato okresní setkání slouží jako výběrové síto pro kraje, které nominují na celostátní festival Zlatá maska. Je to v současné době jediný festival, kde se udělují ceny. Neskrývám, že přináší problémy při přípravě, i v období po něm. Nevybrané soubory se cítí poškozeny, podobně jako ty, které nedostaly cenu. To je myslím vysvětlení skutečnosti, že postupové festivaly nepořádáme.

Obraťme náš rozhovor k organizaci AITA/IATA. Často se čeští divadelníci ptají, k čemu jim tato organizace slouží a proč je důležité, aby Česká republika byla jejím členem. Říkají "i bez ní máme možnost hostovat v zahraničí". Jak by jim odpověděl vrcholný představitel AITA/IATA?
Mně také tuto otázku kladou francouzské soubory. Mají pocit, že věci běží a že spolupráce se zahraničím je samozřejmostí. AITA/IATA je pro mně něco jako pojištění či pojistka. Tu přece také, dokud dům nevyhoří, vlastně nepotřebujeme. Představme si, že AITA nebude. Skupiny s dobrými kontakty vytvářejí jakýsi klub. Např. soubor z Hronova si jistě může snadno dohodnout výměnu se skupinami, které na festivalu hostují. Termín klub je anglický a má v sobě jistou uzavřenost. Když jsem nahlédl pod pokličku dění v AITA, bylo patrné, že i ona je jakýmsi klubem. Umožňuje např. panu Koizumimu, aby jako jediný reprezentoval japonské divadlo v zahraničí. Ale co ti ostatní? S panem G. Villersem z Belgie a se souborem z Monaka jsme vypracovali systém pozvání na Světový festival do Monaka jako vzor pro pořadatele dalších mezinárodních festivalů. Jeho principem je, že o účasti nerozhoduje pouze pořadatel z místa, ale jde o objektivní výběr. U Monaka je to smíšená komise AITA, která ve spolupráci s pořadatelem z Monaka vypracuje podmínky účasti a rozešle je národním střediskům AITA. My doufáme, že ta u sebe udělají seriózní výběr.
Myslím, že jde o víc než o pouhé doufání. Pro výběr na minulé Monako muselo České středisko předložit dokumentaci o objektivitě výběru v zemi...
Máte pravdu, kritéria byla hodně přísná. Navíc o názor také žádáme vedení regionální sekce AITA. To vše dává daleko větší šanci pro otevřenost AITA. Ve Francii máme v současné době cca 30 dobrých souborů, do zahraničí posíláme pouze několik z nich.

Platí tedy zásada, že na prestižní akce v zahraničí vybírá federace?
Určitě. To ale neznamená, že bilaterální vztahy nemohou existovat. Můj předchůdce ve funkci T. Hauger prosazoval, aby se tento systém doplňoval. Pokud jsou v něm zastoupeny obě tyto skupiny, pak umožní věci zhodnotit a dát jim náležitou váhu. Měl jsem velkou radost, když jsem se na Světovém kongresu v Maroku dozvěděl, že další festival Středoevropské sekce bude právě v Hronově. Samozřejmě to přinese řadu problémů, ale na druhé straně se všechny reflektory obrátí právě sem, a to není nevýhodné.

Na co se ve své funkci především chcete zaměřit?
Myslím, že největší problémy jsou ve vzájemné komunikaci. Všechno jde prostřednictvím sekretariátu v Tallinu, a občas to není v pořádku. Představuji si, že více aktivity vyvinou prezidenti národních středisek, tj. oni musí být spojkou AITA/IATA ve své zemi. Prostřednictvím ideje malých festivalů v červnu 2000, které dohromady vytvoří světový festival, chceme přispět k prohloubení kontaktů mezi festivaly na celém světě. AITA je organizace na federálním principu a záleží na vkladu každé členské země. Samozřejmě, že země s obrovskou tradicí amatérského divadla, jako je Česká republika či Německo a Francie, patrně do společenství přinášejí více než jiné a asi více dávají než dostávají. Na druhé straně můžete být hrdi na to, že ve světě amatérského divadla tolik znamenáte.

Takže amatérské divadlo může hodně udělat pro image republiky v zahraničí...
Přesně tak. Říkám, ukaž mi, jaké děláš divadlo, a já ti řeknu, jaký jsi. Jistě, základní emoce - láska, nenávist, touha po moci, strach, které jsou základem dramatických her, jsou stejné, ale způsob jejich zobrazení se liší podle toho, v jakém kulturním prostředí působí. Byl bych rád, kdyby na světové festivaly posílaly členské země autentická představení, nikoliv inscenace tzv. vývozní, udělaná pouze pro tuto příležitost. V Maroku jsem potkal delegátku z Izraele, která pracovala se skupinou palestinsko-izraelskou. Právě divadlo má úžasnou sílu a dokáže spojit lidi dvou zněpřátelených národů. Budu se snažit tomuto projektu pomoci a upozornit na něj např. OSN. Chtěl bych se také zmínit o práci s dětmi a mládeží. Mladá generace touží daleko víc než my dospělí po cestování. Svět však nejvíce poznávají ze seriálů a filmů americké televize. Je třeba hledat prostředky, jak to kompenzovat. Myslím si, že nejlepším způsobem je setkání mládeže z různých zemí na divadelních dílnách. Při společné práci se poznají a něco vytvoří.

Zdá se mi, že AITA/IATA je chudou organizací...
S lítostí Vám musím dát za pravdu. Bez subvence vlád severských zemí (právě však končí) bychom byli ještě chudší. Přivítali jsme, že estonská vláda na pět let pronajala bezúplatně prostory pro sekretariát v Tallinu. Členské příspěvky jdou na provoz a především na informace. Každý z činovníků, včetně mne, si své cesty platí. Když říkám já, mám na mysli subvenci francouzské vlády a mé osobní prostředky.

Znamená to tedy, že francouzská vláda Vás chápe jako svého kulturního vyslance?
Pokud jde o prestiž, pak ji potvrdil samotný ministerský předseda. Současně mi však před dvěma lety oznámil, že vláda musí šetřit a škrtne tedy tuto malou položku, tj. moji subvenci. Rozhodl jsem se, že to tak nenechám. Napsal jsem různým ministerstvům. Postupně mi odpověděla, že ji nemohou finančně podpořit. Pak jsem napsal přímo prezidentovi republiky. Popsal jsem situaci a sdělil, že pokud se něco nestane, podám demisi. Věc se vrátila zpět na stůl premiérovi a ten určil jako kompetentní ministerstvo pro mezinárodní spolupráci. Dostal jsem roční subvenci 30-50 tis. franků. Patrně tato úřední procedura stála mnohonásobně víc než kdyby mi peníze dali rovnou. Na druhé straně mám v ruce oficiální papír a lépe mohu oslovovat sponzory.

Pokud jde o mezinárodní kontakty, existují v podstatě dva typy. Jednak jde o akce typu setkání, kde je důležitá lidská stránka. Druhou variantou jsou akce, které podporují rozvoj umělecké kvality amatérského divadla. My s tím občas máme problém, neboť kvalita je pro nás důležitá, takže chceme zvát, ale pouze kvalitní inscenace, tj. takové, které jsou inspirací a podnětem pro české divadelníky. Co si myslíte o tomto dilema?
Když se koncepčně uvažuje o mezinárodních stycích v oblasti amatérského divadla, je potřebné vzít v úvahu obě skupiny. Pro mne je za prvé důležitá umělecká kvalita, a za druhé schopnost díla komunikovat se zahraničním divákem. Např. slovenské představení v Maroku bylo určitě velmi kvalitní, ale bylo uzavřené do sebe a na rozdíl od českého vůbec s divákem nekomunikovalo. Je to i věc metráže kusu i prostředků. Pokud tím hlavním je slovo, nikoliv obraz, jsou možnosti komunikace obtížnější. Líbí se mi, že v ČR existuje České středisko AITA/IATA jako platforma, která má přehled o situaci v republice a může proto kvalifikovaně doporučovat kvalitní inscenace na prestižní akce.

Děkuji za rozhovor.
Připravila Lenka Lázňovská
(Poznámka: Redakce AS děkuje za skvělé tlumočení panu Jaroslavovi Provazníkovi, vedoucímu katedry výchovné dramatiky DAMU).