Texty: ZAJÍC, Vladimír: Perlení. AS 2000, č. 1, s. 11–12.

ZAJÍC, Vladimír AS 2000, č.1


P E R L E N Í

Perlí se pivo na skle právě stáčeného šnytu, perlí se perly v lůně perlorodek, perlí se rosa na stéblech trav v nízkém zubatém slunci, perlí se i antiperle. Ovšem BECHYŇSKÉ PERLENÍ 2000 se perlilo jako perlivý smích představitelky Angličanky z Bakova, bylo plné perlivého překvapení jako kufřík paní Marty z Prachatic, který v sobě ukrývá ... ale to by bylo jiné povídání. Až na frustrační zážitek s DaŽ, lze bez nadsázky říci, že PERLENÍ se vydařilo především na bázi analytické a poznávací, pro kterou je pořádáno. Ochota a vnitřní nutnost auditoria divadelníků vyslovit se a zeptat a jít ke kořenu divadelních jevů, se pohybovala od primární libosti až po konkrétní pojmenování teatrologické, což bylo pozitivní. Pro hojné perlivé názory často nezbyl v nabitém časovém plánu čas jít až do důsledků, jak by si některé inscenace zasloužily. Snad tedy příště, a navíc s předpokladem, že seminaristé budou po základním přečtení Aristotela a Zicha v pojmenovávání divadelních jevů přesnější, což pro debaty bude přínosnější. Musím podtrhnout, že povídání o viděném, ochota vyslovit se, bylo pro mne perlivým osvěžením. Za tento zážitek všem seminaristům diskutujícím v divadle HROCHŮ děkuji. A teď drobně k inscenacím jak šly za sebou.
Divadlo KÁMEN Praha: Petr Macháček KÁMEN. Zajímavý existenciální text, v kontextu českém lze říci kafkovsky-havlovský, přičemž jazyk literatury byl v tomto případě silnější než jazyk divadla. Ne vše je tedy zobrazitelné, a dále, soubor si teprve v hledání osvojuje prostředky výrazové - jak herecké tak scénické. Lze jen doufat, že, byť nejspíše v delším časovém horizontu, jednou vznikne dílo neobvyklého tvaru a obsahu. KaDS JIZERAN Rakousy: Jan Drda DALSKABÁTY. O inscenaci již referováno (in. POPELKA), ale nutno podotknout, že tentokrát jsme byli svědky jistého zvnitřnění. DS LI-DI Litoměřice: Jiří Neužil PŘIBLIŽNÝ POHLED DO VZDÁLENÉ BUDOUCNOSTI. Literárně dramatický soubor velmi mladých divadelníků realizoval text jednoho ze svých řad. Civilizační neduhy a rozpory, jež se jich dotýkají, se odrazily v textu i provedení, které bylo agitkou. Nic proti tomu, pouze řešení zobrazovaného problému bylo zcela agitačně totalitní, což se však nijak neodrazilo v přístupu divadelníků při povídání - naopak. DS DaŽ Praha: KRÁLOVNA KOLOBĚŽKA. Saprstarmjúziklbrodvejhadr byla v programu navršena sebechvála - na jevišti však děs samohany, která s divadlem nemá pranic společného. Před viděným raději zavřít oči! Slyšet bylo naštěstí jen tak 40%, neboť pan Werich dle DaŽ neuměl psát a bylo nutno ho opravit (sic!). DS TYL Bakov nad Jizerou: George Feydeau TEN, KDO UTŘE NOS. S přehledem vyložená a nastudovaná inscenace stojící na průběžném jednání s vystavěnými a pointovanými situacemi. Stylizace hereckých prostředků ctila nadsázku frašky, což se dokonale realizovalo v triádě plán - realizace - zhodnocení. Skvělé dámy a pánové! Představení bylo balzámem na duši a obkladkem na mozoly na mozku. DS DIVNÁ BÁRA: Arthur Watkin VOLÁ MELBOURNE. Dobře zvolená hra, leckteré situace i dobře napadnuté, ale ne zcela rozhodnuto o čem a jak hrát, neboť kromě jiného konec - inscenátory přepsaný do kritického pohledu - stál proti duchu hry i proti duchu předchozího ztvárnění. RÁDOBYDIVADLO Klapý: O SVATÉM JÁNU HLEDEJ SOBĚ VRÁNU (podle Slečny Julie Augusta Strindberga). Zajímavá rajcovní inscenace témat spíše psychiatrických než psychologických realizovaná přes zásadní sexuální srážku dvou pohlaví, dále povýšená symbolickými jevištními obrazy. Výborná Jaroslava Maťáková, o dva vousy méně Jakub Dostál, ale Veronice Týcové se nedařilo nejspíše pro únavu, a tak to nejdůležitější - oč Julii jde - zůstalo utajeno pod pózou, byť efektní. Naplnění obsahu a formy RÁDOBYDIVADLA Klapý bude zajisté příště. ŠOS Prachatice: Petar Petrovič TA SPOUŠŤ. Inscenaci komedie táhne frontman Roman Mařík, sound přitvrzují instrumentalisté Jana Němečková a Jaromír Popiel. I když ostatní spíše naplňovali dobře připravenou režijní kompozici, nežli ji rozvíjeli průběžným jednáním, lze se do od šumavského bandu nadít divadelních CD = celého divadla.
Pan doktor Strotzer říkal, že mám být krátký, což jsem splnil až příliš, takže si dovolím připomenout dialektiku. Ne dialektiku ukradenou rozježeným Marxem, ale dialektiku pravou, Platónovu, kterou jsme se při PERLENÍ pokoušeli provádět prakticky. Konkrétně to znamená, že jsme se snažili řešit vztah mezi smyslově vnímanými jevy, tedy toho co k nám proudilo z jeviště, a rozumem uchopitelnými obecninami a idejemi těchto jevů při povídání o shlédnutém. Což znamená, že jsme řešili vztah mezi pojmenováním a zařazením jevů jeviště, tedy konkretizací duchovna, a jeho zpětným návratem na jeviště coby smyslově vnímatelných faktů. Ale návratem ve správném tvaru a funkci. Snažili jsme se dospět od poznání k zásahu pochopením, k čemuž teoretikové obecnin a jednotlivostí, idejí a obrazů, Jan Hus & Jeroným Pražský, se zemí bechyňskou svázáni, milostivě přihlíželi.
Vladimír Zajíc