Texty: MICHNA: IV.část

II. 4. Ochotnické divadlo v době okupace 1939-1945

Již v období II. republiky došlo k 1. 10. 1938 k úřednímu rozpuštění některých dělnických spolků – Jednoty proletářské tělovýchovy, Svazu kovodělníků, Svazu přátel SSSR v Tiché. Všechny tyto spolky pořádaly v dřívějších dobách nepravidelná představení. K 15. 3. 1939 působilo v českých zemích na 7000 ochotnických divadel a souborů, z toho 1700 až 2000 sdružovala ÚMDOČ, kolem 1600 ČOS.
Okupanti nechtěli zprvu úplně omezit veškerou divadelní činnost. Do nástupu R. Heydricha jim šlo hlavně o to, aby ochotnická představení nebyla namířena vůči okupační moci. Nejprve se snažily tyto soubory ovládnout a ideologicky usměrnit prostřednictvím Národního souručenství. Ostřeji vystupovali jen vůči ochotníkům začleněných v rámci organizací, které okupanti brali od počátku jako ryze nepřátelské – zákaz činnosti Sokola a Orla v roce 1941.
Okupační strategie počítala s konjunkturou ochotnického divadla. Divadlo se mělo stát jedním s „uklidňujících“ faktorů pobouřeného obyvatelstva. Rovněž samotné ochotnické spolky a odbory zaznamenaly v té době příliv nových členů, a to buď začátečníků, nebo zkušených ochotníků ze zakázaných spolků a organizací. Lidé měli omezenou možnost shromažďování a proto vítali možnost scházet se alespoň v rámci ochotnických spolků a sdružení. Charakteristickým rysem okupačního ochotnického divadla je vysoká účast studentské mládeže. Mnoho mladých se angažovalo v rámci Mládeže Národního souručenství. Oficiální týdeník této organizace otiskoval spoustu agitačních článků. Např. : „Úkolem studentovým je, vnikati do ochotnických spolků, vnášet tam nové poznatky, předávat tam zážitky z velikého nového umění a tvořit pozvolna krok za krůčkem novou, moderní výzbroj jevištního umění.“
V červenci 1943 musela protektorátní vláda na příkaz okupačních úřadů omezit činnost válečně nedůležitých podniků. Ochotnická představení směla být poté povolována jen na základě doporučení okresního vedoucího Veřejné osvětové služby. Předpokladem k tomu byla politická spolehlivost a umělecká vyspělost členů spolku. Totální zákaz pořádání divadelních představení přišel v létě 1944. Mnohé spolky však tajně nacvičovaly převážně zakázané hry, s nimiž hodlaly vystoupit po osvobození.
Okupační repertoár se musel řídit seznamy povolených a doporučených her. Od začátku byla zakázána česká opera a činohra, připomínající slavná období českých dějin (některá díla Smetany, Jiráska, Dyka, Mahena aj.), dále byly zakázány hry emigrantů, Židů, postupně i Poláků, Francouzů (povolen Moliere), Angličanů (povolen Shakespeare), Rusů a Američanů. Začínají se hrát hodně hry italských autorů (Goldoni) a severských dramatiků (Ibsen, Strindberg). Ochotníci se přidržovali klasického repertoáru – frašky, staré české veselohry (Štolba, Šamberk, Svoboda), stará česká klasika (Stroupežnický), často přejímali repertoár stálých scén. K oblíbeným hrám tohoto období patřily: „Babička“ B. Němcové, Karafiátovi „Broučci“ aj.
***
Okupační ochotnické divadlo v regionu bylo citelně zasaženo hlavně zákazem činnosti TJ Sokola a Orla. V mnohá obcích se divadelně angažovali členové Národního souručenství a jeho Mládeže a ochotníci pod hlavičkou Národní odborové ústředny zaměstnanecké a Místních osvětových sborů.
Pravidelně, i když v menší míře, hráli divadlo ochotníci v rámci DTJ v 13 obcích a SDH v 14. Mnozí členové zakázaných tělovýchovných jednot zakládali Sportovní sdružení a kluby, v kterých pěstovali mimo jiné i divadelní kulturu. V Místku pokračovalo ve své obnovené činnosti Družstvo divadelních ochotníků, v Bordovicích Spolek divadelních ochotníků. Ve Fryčovicích došlo v březnu 1943 ke sloučení dosavadních 6 divadelních odborů v samostatný Spolek divadelních ochotníků.
Skladba repertoáru vycházela z výše uvedených protektorátních omezení. Z výkazu povolených divadelních představení okresním úřadem Místek (od 1943 Friedeck) za říjen 1942 až březen 1944 lze částečně sestavit okupační repertoár regionálních ochotnických souborů. Vícekrát byly uvedeny hry: Jiráskova „Vojnarka“, Kvapilova „Oblaka“, „Maryša“ bří Mrštíků, Nížkovského „Dnešní děvčátka“, „Zámecké strašidlo“ od Rajské-Smolíkové dále se hrály hry Skružného, Štolby, Vrány, Baláka aj. Pozoruhodné byly rovněž cenzurní škrty v povolených hrách. Např. v Nížkovského „Dnešních děvčátkách“ musely byt vyškrtnuty všechny americké názvy (Hollywood, McDonnaldová, Lewis Stone apod.); ve hře „Valčík panny Apolenky“ od S. Grohmanové bylo nutno mimo jiné vynechat větu I když srdce krvácí, pohled na tu krásnou, stověžatou Prahu posílí ve víře, lásce a naději … a víra ve šťastnou budoucnost; ve hře B. Poláčka a J. Loukoty „Za humny je veselo“ se musely vynechat věty Je to teď zlý a … že nikdy není tak zle … a nemůže být nejhůř, dokud nám zbývá naše muzika.
Přímé střety ochotníků s okupačními orgány se nevyhnuly ani danému regionu. Např. ve Fryčovicích se z iniciativy J. Kubláka (náčelníka Sokola) připravovala na vánoce 1939 Mahenova hra „Mrtvé moře“. Divadlo však nebylo okresním úřadem povoleno a Kublák byl odveden na vyšetřovnu Gestapa. Po přísném napomenutí byl propuštěn. V Kunčičkách u Bašky sehráli na počátku II. svět. války členové Čtenářsko-ochotnického spolku pod režijním vedením M. Paseky operetu „U panského dvora“. Jako symbol odporu proti okupaci byla do hry zakomponována i Hašlerova píseň „Ta naše písnička česká“, kterou při repríze již zpívalo spontánně celé obecenstvo. Proti hercům bylo zahájeno šetření na Gestapu.