Texty: Jaroslav Vyčichlo: ZA VÁCLAVEM KOTVOU. AS 2004, č. 6, s. 42 - 43.

ZA VÁCLAVEM KOTVOU

V úterý 2. listopadu 2004 zemřel v Praze český herec, velký představitel početných a většinou malých rolí, nositel ceny Senior Prix, Václav Kotva. V sobotu 13. listopadu byl pak v rodných Radnicích uložen do rodinné hrobky. Dlouho už městečko nepamatuje takovou účast spoluobčanů a kolegů divadelníků, jako na pohřbu Václava Kotvy. Venoušek, jinak o něm radničtí nemluvili, byl nesmírně oblíbený pro svůj vřelý poměr k místu, obyvatelům i pro svoji přímou, ale nikoho neurážející povahu a vystupování. A ať byla doba jakákoli, Venoušek byl svůj, byl věřící, v lůně církve nacházel klid a vyrovnanost, rány a ranky osudu (a nebylo jich zrovna málo) odevzdaně snášel a nevracel. V Radnicích byl znám především jako ochotník, člen místního divadelního spolku, pro nějž pracoval jako herec. S důkladností sobě vlastní zrekapituloval v závěru svoji tvorbu a svůj život a zanechal cenné informace a vzpomínky na sebe a lidi, které miloval.
Václav Kotva se narodil 20. ledna 1922 v Radnicích, v ochotnické rodině. Jeho otec, pojišťovák, byl čelným členem Spolku divadelních ochotníků v Radnicích a představitelem mnoha postav z repertoáru radnického divadla.
Po maturitě na rokycanském gymnáziu studoval na filozofické fakultě Karlovy univerzity. Chtěl být učitelem a také se jím stal. Začínal ve Štěnovicích a se svou láskou k učitelskému poslání a také trochu nedobrovolně, hluboká víra v Boha se neodpouštěla, procestoval nejen západní Čechy křížem krážem.
Intenzivně se věnoval kulturní práci, psal články a statě z historie souboru a obce, a především ochotnické divadlo se mu stalo neodmyslitelnou součástí života. Přestože od studentských let pobýval mimo Radnice, pravidelně se tu zúčastňoval spolkové práce. Ve Spolku divadelních ochotníků v Radnicích působil jako herec, režisér a kronikář. V osmnácti letech tady sehrál starého Dubského v Našich furiantech, vytvořil Pasquinota v Rostandových Romanticích, hrál v Klicperově Divotvorném klobouku, Kvapilových Oblacích, režíroval.
Napsal divadelní hry Osmička odvahy, Osmička bojuje, Vyhoštěnec a další, které s mladými ochotníky několikrát nastudoval, naposledy počátkem devadesátých let. V 50. letech vedl Studio mladých, z něhož vzešla celá řada amatérských herců, kteří dodnes působí v Radnicích nebo v jiných ochotnických souborech, někteří se stali profesionály. Počátkem 70. let se znovu intenzivně věnoval nejmladším hercům souboru, režíroval několik her a s Lošťákovou hrou Dům, kde nesněží, přivedl soubor v roce 1983 na národní přehlídku do Vysokého nad Jizerou. Je zásluhou V. Kotvy, že se podařilo překlenout generační zlom, možná dokonce krizi v souboru a přivést do něj novou krev. Za dlouhá desetiletí své činnosti přivedl k divadlu nejméně tři generace amatérských herců a režisérů. Třeba si někdo jednou dá tu práci a zpracuje více než stopadesátiletou historii spolku, možná přesně vypočítá klady a zápory spolkového života a označí alespoň ty, kteří o jeho nepřetržitou činnost mají hlavní zásluhu. Venoušek Kotva bude patřit na špičku jeho představitelů.
Václav Kotva působil také v celostátním amatérském hnutí, byl členem ÚMDOČ, potom SČDO. Vzpomíná: „V roce 1940 jsem se vypravil s Františkem Štěpánkem na kole na Jiráskův Hronov. Bylo to snad 300 km. Jeli jsme tuto trať téměř celé dva dny. Hronovské kurzy a školení nám otvíraly nové pohledy na práci v divadle“. Celý život Václav Kotva spolupracoval s ochotníky. Později v hronovských kurzech učil jevištní řeč, napsal metodickou příručku k řečovým cvičením, a hlavně v Radnicích režíroval. A nejen v Radnicích.
Ale Václav Kotva byl také profesionál. V roce 1955 se mu podařilo zvítězit v monolozích a recitaci v krajské soutěži v Karlových Varech. Odtud postoupil na celostátní přehlídku do Prahy. V porotě byla profesorka Rektorisová, která ho znala i z Hronova a z mnoha divadelních přehlídek a festivalů jako amatérského herce. Po soutěži, kde uvedl pásmo veršů ze Seiferta a monolog Kosmy z Calderonovy veršované komedie Dáma skřítek, dostal nabídku ke studiu. A tak se stalo, že již v tomtéž roce, ve svých téměř 33 letech, začal studium na DAMU jako mimořádný posluchač režie. Přitom učil na jedenáctiletce ve Vysočanech.
Divadelní fakultu AMU absolvoval se slavným ročníkem Jana Kačera. S tímto ročníkem, bylo jich třináct, také odešel do ostravského divadla Petra Bezruče, kde působil šest a půl roku. Se stejnou partou pak stál na samém počátku Činoherního klubu v Praze. Po ukončení aktivní herecké dráhy hostoval ještě v Národním divadle a Na Fidlovačce. Hrál ve filmu, v televizi.
S důkladností sobě vlastní zrekapituloval v závěru svoji tvorbu a svůj život a zanechal cenné informace o sobě a vzpomínky na lidi kolem sebe, které miloval. Z jeho přesně vedených záznamů najednou s údivem zjistíme, že vytvořil 30 rolí a také asi 30 režií na radnickém jevišti, na 10 inscenací režíroval pohostinsky v jiných ochotnických souborech. 40 rolí vytvořil v Divadle Petra Bezruče v Ostravě, 22 rolí v Činoherním klubu v Praze, mnohé byly na repertoáru několik let, v Penzionu pro svobodné pány účinkoval plných 19 roků. 10 postav ztvárnil na scéně Národního divadla, dvě role v Divadle Na Fidlovačce. A pozor! K tomu všemu musíme připočíst 206 rolí filmových, 92 rolí televizních, spolupráci s rozhlasem a vyvstane před námi život vrchovatě naplněný prací, láskou k lidem, ale také pokorou a vírou. A kdo ví, že náš Venoušek Kotva je autorem téměř dvou desítek básnických sbírek? Pravda, nevydaných, nepočítáme-li dva výbory pořízené P. Cironisem v Okresním archivu v Rokycanech. A nejde o poezii bezvýznamnou ani marginální, jen doposud skrytou. Snad také jen dočasně.
Václav Kotva prožil na divadelních prknech 62 roků, započteme-li dobu, kdy začal hrát v r. 1939 jako člen SDO v Radnicích.
A kdyby nebylo jeho práce s třemi generacemi mladých, radnický Spolek divadelních ochotníků by už dávno neexistoval.
Venoušku, děkujeme. Váš Jaroslav Vyčichlo.

AS 2004, č. 6, s. 42 - 43.