Texty: AS 2004, č. 6, s. 40, Lenka Lázňovská.

FRANTIŠEK LAURIN SEDMDESÁTNÍKEM

Režisér, pedagog, porotce a lektor František Laurin se v těchto dnech dožívá neuvěřitelných sedmdesátin. Proč neuvěřitelných? Tvář bez vrásek, nezaměnitelný smích a především tolik energie. Pokud jeho slavná dcera Sabina to vše po něm zdědí, budou jí kolegyně jenom tiše závidět.
Podobně jako řada kolegů i on má za sebou ochotnickou minulost. V rodných pražských Vinohradech byl členem několika souborů. Později spolupracoval jako režisér s divadelním souborem Tatry Smíchov. Měl k němu teritoriálně blízko, neboť v letech 1958 – 1981 byl jedním z kmenových režisérů dnešního Švandova divadla (tehdejšího Realistického divadla Z. Nejedlého). Myslím, že to byla umělecky šťastná léta. Mohl se věnovat milované ruské klasice, české klasice i současné české a světové dramatice. Mimo jiné tady inscenoval Tylova Jana Husa, Šotolovu Cestu Karla IV. do Francie a zpět, Pugetovy Šťastné dny, některé hry O. Daňka. V inscenaci Morálka paní Dulské G. Zapolské v roce 1971 režijně vedl také Jiřinu Štěpničkovou. Realistické divadlo v té době bylo klasickou repertoárovou scénou velmi solidní úrovně. Laurin později formuloval krédo své umělecké činnosti „prostřednictvím dramatických postav a situací sdělovat spolu s hercem a autorem cosi o světě, o lidech, o sobě a vést dialog s divákem“. To mohl podle mého názoru s dalšími režiséry naplňovat právě tady beze zbytku. V listopadu 1981 přešel jako režisér do Národního divadla, kde působil až do roku 1988. Mezi jeho režijními pracemi najdeme např. Gorkého Jegora Bulyčova, Ostrovského hru I chytrák se spálí, Jiráskovu Lucernu, Čapkovu Matku a další. V té době byl už vedoucím katedry herectví pražské DAMU, na níž působil řadu let. V roce 1988 byl jmenován ředitelem Divadla na Vinohradech. Z obou postů odešel po listopadu 1989. Stal se profesorem pražské Konzervatoře a jako režisér působil ve Východočeském divadle v Pardubicích a jinde.
V amatérském divadle František Laurin zanechá nepřehlédnutelnou stopu. Když se jej v roce 1988 Amatérská scéna ptala, co si myslí o amatérském divadle, odpověděl: „Vážím si amatérského divadla jako výrazného projevu lidové tvořivosti. Amatérské divadlo chápu jako významnou součást celého českého divadla s dávnou tradicí“. V letech 1974 – 1977 byl jedním z lektorů Klubu mladých divadelníků Jiráskova Hronova. Jeho kolegy byli Antonín Bašta a Soňa Pavelková. Pro mladší čtenáře AS je třeba dodat, že KMD byl základním pilířem vzdělávací části přehlídky koncipované jako přehlídka a dílna amatérského divadla a v letech 1972 – 1990 jím prošel prakticky každý, kdo v amatérském divadle něco později znamenal. Na své kluby později vzpomínali František Zborník, Milan Schejbal, Jaroslav Dejl, Petr Lébl a mnoho dalších. Od roku 1982 byl členem poroty JH a později až do roku 1989 jejím předsedou. Působil také jako předseda výběrové poroty JH.
Nechci vydávat žádné generální soudy, avšak bylo by krajně nespravedlivé, nepoznamenat, že jak výběrová porota (posuzovala návrhy krajských kulturních středisek, tj. závěry krajských kol celostátní soutěže), tak porota JH byly úkolem mimořádně náročným po všech stránkách. Po stránce odborné porota JH obnášela noční zasedání poroty, dopolední cca hodinový rozbor inscenace se souborem v „ponorce“, účast na diskuzních klubech. Spolu s výběrovou porotou a tehdejším ÚKVČ byl Laurin odpovědný za výběr inscenací. On byl často tím, který chodil na ÚV KSČ vysvětlovat, obhajovat a pokoušet se o nemožné, tj. dostat na JH něco, co režim podezříval z diverze. Často i několik let za sebou např. ve věci semaforských inscenací Metry Blansko. Kdo ho zažil ve funkci porotce, což platí i pro poslední desetiletí nejen JH, ale např. Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou, seniorského Znojma, krajské přehlídky činoherního divadla v Červeném Kostelci apod. mně potvrdí, že F. Laurin je jako porotce citlivým a uvážlivým glosátorem, který víc než obecné soudy preferuje praktický pohled zkušeného režiséra. Těch prostě nikdy není dost. Své zkušenosti, trpělivost a rozhled uplatnil rovněž ve dvou posledních ročnících JH jako lektor třídy základů divadla v rámci Klubu (nejen) mladých divadelníků.
Přeji Františkovi za sebe, své kolegy i amatérskou obec hodně zdraví, umělecké invence a příležitosti. Věřím, že amatérské divadelníky neopustí a že se s ním i nadále budou setkávat jako s porotcem i lektorem. Osobně dodávám, že mu to také sluší jako dědečkovi malé Valentýnky. Často se totiž potkáváme na jednom pražském sídlišti a je na nich vidět, že jsou spolu rádi.
Lenka Lázňovská