Texty: ŠVÁCHA, Honza. Na začátku byla jehla. Rozhovor s lektorem Štěpánem Gajdošem. Online. Web Jiráskův Hronov 10. 8. 2024

Rozhovor s lektorem Štěpánem Gajdošem.

Štěpán Gajdoš vystudoval na brněnské konzervatoři herectví a na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU režii. Jako by to samotné naznačovalo, že ve svých uměleckých projektech rád zkouší nové cesty. Jak se dočtete níže, spolupracuje s řadou nejen českých divadel, v nichž vytvořil například inscenaci pro batolata o gumových kachničkách nebo architektonickou performance s LEGO kostičkami. A tak upřímně: kdo jiný by měl vést seminář O – Objekt?

Jaká byla vaše cesta k divadlu?
Divadlo mě bavilo už jako malého. Nutil jsem tehdy všechny členy rodiny, aby se koukali na všechny divadelní kusy, které jsem jim připravil. Pak jsem začal dělat amatérské loutkové divadlo v Kroměříži a následně se moje rodina přestěhovala do Olomouce a já si našel loutkové divadlo i tam. S postupem času jsem začal přemýšlet nad tím, že bych se přihlásil na konzervatoř. V rámci přípravy na konzervatoř jsem se dostal do Divadla Point v Prostějově a s tímto souborem i k činohernímu divadlu.

Na konzervatoř jste se dostal…
Ano, studoval jsem střední hereckou konzervatoř v Brně a po ní jsem šel na DAMU na Katedru alternativního a loutkového divadla.

Jaké režisérské postupy nejvíce používáte?
Věnuji se především autorskému divadlu. Jak pro dospělé, tak pro děti. Baví mě hodně experimentovat s formou a hledat nějaké nové cesty. Od autorského zkoušení se odvíjí specifická práce s týmem lidí. Mým velikým snem je představení, ve kterém by přestala být postava režiséra nebo režisérky vnímána jako despota, který na lidi křičí. Z vlastní zkušenosti vím, že na mě tento typ tlaku nefunguje. Nerad bych vytvářel prostředí, které je nepříjemné a ve kterém se špatně tvoří. To je můj velký cíl. Prostředí, ve kterém mohou být lidé kreativní a svobodní.

Jaký je váš doposud nejúspěšnější projekt?
Ke každému představení, které jsem dělal, mám zásadní vztah. A ke každému z jiného důvodu. Hodně je například skloňována inscenace Jeskyně slov v Divadle X10. Byla zásadní i v tom, že to byla moje první velká a profesionální věc, krátce poté, co jsem skončil na DAMU. Dělám hodně věcí pro děti a mám projekty, se kterými jezdím na festivaly do zahraničí. O jednom zajímavém projektu se ale mohu zmínit. Jmenuje se Jihočeská odysea. Tuto inscenaci jsem režíroval společně s Petrem Haškem. Petr Hašek coby umělecký šéf z Malého divadla odchází, místo něho nastupuje David Košťák a já jsem nastoupil nově jako kmenový režisér. Petr tedy vymyslel projekt, který by byl jeho rozlučkovým a zároveň mým přivítáním. Jde o inscenaci, která se odehrává na parníku.

Na Vltavě?
Ano. Diváci se nalodí na náplavce v Budějovicích a plují do Purkarce, což je malá vesnička kousek za Hlubokou. Během plavby se odehrává Odysseův příběh jak na palubě, tak na březích řeky anebo na vodě. Je tam třeba situace, během které herci vyskakují z lodě do vody. Byl to velmi náročný projekt. Musela se dát dohromady spousta netypických věcí ve složitých podmínkách, ale stálo to za to.

Máte tedy stálé angažmá?
Od letošní sezóny jsem v angažmá jako kmenový režisér v Malém divadle v Českých Budějovicích. Vedle toho dělám inscenace i jinde. Podle toho, jak je to zapotřebí.

Když jsem se bavil s Jankem Jirků, došli jsme k tomu, že divadlem se nedá uživit, pokud režisér nedělá tři až čtyři inscenace za rok…
Dělám minimálně čtyři inscenace do roka. Mám nastavený limit právě na čtyři, abych se z toho nezhroutil nebo nevyhořel. Je to ale trochu komplikované. Jsou sezóny, kdy si mohu dovolit čtyři inscenace, protože dělám ve větších divadlech, která mě mohou zaplatit. A pak jsou divadla, která nemají tolik peněz. Pak je zapotřebí dělat projektů víc anebo dělat ještě něco vedle toho. Pak je to pochopitelně náročnější. Dost mi vytrhne trn z paty právě stálé angažmá v Budějovicích.

Jaký je soubor v Českých Budějovicích?
V Malém divadle je určitý generační mix. Je tam hodně mladých lidí, ale celý soubor je schopen pokrýt rolemi jakékoliv představení. Když dělám na projektu, kde si mohu obsazení zvolit, snažím se vyhnout tomu, abych pracoval s lidmi jedné generace. Přijde mi zajímavé se potkávat napříč pokoleními.

Máte připravené nějaké projekty pro nejbližší budoucnost?
Jak už jste psali v rozhovoru s Terezou Havlovou, odjíždíme do Srbska. Zatím jen na týden. Budeme připravovat představení o Titaniku. A v září začínám zkoušet inscenaci na Nové scéně Národního divadla. Pak jedeme opět do Srbska a až tam skončíme, vrátím se do Budějovic zkoušet inscenaci pro teenagery o hledání identity, která se bude jmenovat Born This Way.

K semináři na hronovském festivalu: jste tu poprvé?
Jako lektor ano. A musím říct, že mě to moc baví. Hodně jsem se těšil – a když mi Tereza Ondrová dala nabídku, hned jsem ji přijal. Těšil jsem se na to, že budu moci vnímat divadlo i z té lektorské stránky.

Zkoušíte si na semináři něco pro svoji režisérskou praxi?
Tím, že pracuji se seminaristy, si ověřuji principy, které používám v divadle.

Takže vedení semináře je pro vás přínosné?
Velmi. Jednak tím, že získávám od seminaristů spoustu energie. Je to totiž práce, která mě hodně nabíjí. Jsem moc rád, že jsem se na Hronově potkal s lidmi, které jsem dlouho neviděl. Je to pro mě velmi příjemně strávený čas i kvůli množství pěkných představení. Včera jsem měl zážitek z inscenace Strávíš to, Otýlie?

Jste režisér a vedete seminář O – Objekt. Říkal jsem si, že to zní jako seminář scénografie…
Zabýváme se objektem nikoliv z výtvarné stránky, ale spíše tak, že zjišťujeme, co objekt umí, jak se dá animovat, jak se s ním dá zacházet. O objektech jsme si zjišťovali například různé historické věci a ukazovali jsme si, jak z objektu může vzniknout téma inscenace. Skrz objekt lze tedy vnímat i určitý dramaturgický přesah.

Jak seminář probíhá? Dělali jste nějaká zajímavá cvičení?
Na začátku například dostal každý ze seminaristů jehlu. Vydali se do města a jehlu vyměňovali za jiné věci. Potom se vrátili s výslednými objekty a tím jsme si vytvořili základnu předmětů, které v průběhu semináře využíváme. Prostřednictvím nejrůznějších cvičení jsme si ukazovali, jak se dá se získanými objekty pracovat. Zkoušeli jsme předměty animovat, aniž bychom se jich dotýkali, jenom pomocí světla a hudby. Zkoušeli jsme měnit konstelace objektů, abychom zjistili, jaké vzniknou situace. Hledali jsme zvukové nebo haptické kvality objektů a podobně.

Budete mít předváděčku?
Budeme. Předvedeme pět minutových nebo dvouminutových mikrosituací, na kterých je hezky vidět, jakým způsobem jsme s předměty pracovali.

S čím tedy budou vlastně vaši seminaristé z Hronova odjíždět?
Každý bude mít tu věc, kterou získali výměnami za jehlu. Ale vážně: Myslím si, že si odvezou určitý zbystřenější cit k objektům, se kterými se na divadle potkávají. Ve smyslu vnímání jejich možných kvalit. Je to zajímavé a důležité. Může to být také rekvizita nebo součást scénografie. Ve chvíli, kdy se dokážeme soustředit na všechny prvky, které v inscenaci používáme, dokážeme s nimi zajímavě pracovat.

Ptal se Honza Švácha

ŠVÁCHA, Honza. Na začátku byla jehla. Rozhovor s lektorem Štěpánem Gajdošem. Online. Web Jiráskův Hronov 10. 8. 2024. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/na-zacatku-byla-jehla [cit. 2024-08-23]