Texty: AS 2004, č. 6, s. 30, Štěpán Filcík.

FAUSTOVÁNÍ TENTOKRÁT S FAUSTEM
A TÉMĚŘ FAUSTOVSKOU OTÁZKOU NA KONEC

Po loňském neúspěchu, tedy spíš krachu, bylo letošní Faustování velkým skokem vpřed. Pamětníci sice vzpomínali na akce ještě mnohem velkolepější, ale nebuďme nespokojenci. Připomeňme si jen, že před rokem přišlo na zahajovací večerní představení nějakých pět diváků (včetně lektora a ředitele kulturního domu) a sobotní představení pro děti bylo pro nemoc zrušeno úplně. Semináře se zúčastnili všeho všudy dvě maminky se třemi dětmi, a jen díky jejich nasazení bylo možné zahrát natěšeným dětem z Bechyně alespoň to, co během kratičkého semináře vzniklo.
Letos bylo všechno jinak. Páteční večer v bechyňském kulturním domě zahájil soubor Hop-Hop ze ZUŠ v Ostrově se scénickou adaptací černošských pověstí (pohádek?) Tvé ucho je starší než tvůj dědeček. Hlediště sice nepraskalo ve švech, ale vzhledem k výše uvedeným skutečnostem by se dalo říci, že bylo poloplno.
Letošní dílny se totiž zúčastnili nejen všichni, kteří přijeli z Ostrova, ale přijeli i loutkáři z Prahy, Jihlavy a Středních Čech. (Jen, jak si postesknul hlavní pořadatel, ředitel kulturního domu Josef Brůček, z Jižních Čech nikdo.) Těchto patnáct vzděláníchtivých divadelníků doplnilo dalších patnáct studentů Západočeské univerzity z Plzně, kteří sice měli se svým pedagogem Romanem Černíkem víkendový divadelní seminář s odlišným programem, ale v jeho rámci se zúčastnili všech představení a rozborových seminářů.
A hned ten první byl možná i největší. Tedy nejdelší a dost možná šel i nejvíc do hloubky. Však také proto na Faustování ostrovský soubor jeho vedoucí Irena Konývková poslala. Rozebíralo se a diskutovalo až dlouho do noci a ostrovští všechny ujišťovali, že si z tohoto rozboru odvezou mnoho podnětného.
V sobotu se rozjela naplno i dílna. Seminaristé se seznámili s tématy, lektor Luděk Richter nabídl dvě – jednu pověst a jednu pohádku, a po dramaturgickém naťuknutí a krátké diskuzi o inscenačních možnostech byli rozděleni do malých skupinek. A pracovali, a pracovali.
Sobotní poobědí nabídlo všem zúčastněným a mnoha místním divákům pohádku Kejklířského divadla (Pavel Šmíd a Jan Brůček) Kouzelná kulička aneb jak Vojta k šikovnosti přišel – sympatická inscenace na pomezí divadla a žonglérského vystoupení, kde toho žonglérského bylo možná někdy až dost a příběh občas působil, že je pro soubor záminkou k tomu, aby ukázali, co umí. Ale protože opravdu umí, pobavila inscenace všechny diváky bez rozdílu. Malé i velké.
Diskuze se tedy tentokrát nesla nejvíce směrem k dramaturgii – proč, která postava co chce a dělá, jak posílit příběh…
A znovu do práce.
Večer jsme zhlédli v jakési předpremiéře inscenaci textu starých lidových loutkářů Johannes doktor Faust – strašlivá komedie s čertem a ještě strašlivějším do pekla vzetím ubohého Fausta při strašném faierverku a hrůzyplném hromobití, v podání Divadelní společnosti Kejklíř (neplést si prosím s Kejklířským divadlem), tedy lektora Luďka Richtra a jeho ženy Věry Čížkovské.
Následná diskuze ale nemohla než konstatovat, že představení je přece jen ještě hodně nové, mnohé věci nevyšly a tak, jak řekl sám Luděk Richter, jsme těžko mohli rozebírat něco, co jsme vlastně ani neviděli. Přesto přínos této inscenace pro Faustování byl nesporný. V inspiraci, v možnosti pojmenovat některé divadelní jevy či problémy apod.
Pozdě večer, vlastně už v noci, proběhly tři ukázky práce dvou skupin z dílny. Jedna, ne nepodobná jakési „performanci“ v otevřeném prostoru bechyňského náměstí, s ohněm, ohnivými koulemi a svázaným publikem. Druhá v intimním prostoru městských ruin s nebezpečím propadu do jakési tmou skryté jámy, která nakonec sehrála klíčovou roli při pádu postavy-sklenice na její kamenité dno.
Neděle přinesla už jen finišování ostatních tří pracovních skupin s následnou produkcí a závěrečným rozborem. A tak jsme ještě viděli spodové loutkové divadlo, divadlo „hospodské“, tedy pohádkový příběh transformovaný do hostince s jeho typickými klienty, a duo uklízeček (čů), kteří „improvizují“ příběh s pomocí svého uklízecího nářadí (se zjevnou inspirací z představení Kejklířského divadla). Podrobněji rozebírat vše zhlédnuté asi nemá velký smysl, to bylo důležité hlavně pro účastníky dílny. A bez podrobného popisu zadání a výsledku by ani nebylo srozumitelné.
Letošní Faustování jistě nebylo bezchybné, ale bylo příjemné a užitečné. Pro účastníky dílny přínosné a pro diváky zábavné a podnětné. Vnucuje se ovšem jedna, téměř Faustovská otázka – co bude dál? Příští rok bude posledním pro Josefa Brůčka jako ředitele Kulturního domu v Bechyni. Takže co bude s Faustováním, vedle chrudimských seminářů vlastně jedinou pravidelnou loutkářskou dílnou, zatím nikdo neví a netuší.
Štěpán Filcík
Psáno pro Amatérskou scénu a Loutkáře