Texty: AS 2004, č. 6, s. 28 - 29, Tomáš Pavel.

ČTRNÁCTÝ PŘELET NAD LOUTKÁŘSKÝM HNÍZDEM
5. – 7. listopadu 2004 v divadle Minor a Studiu Ypsilon

Mezinárodní sdružení loutkářů – Union Internationale de la Marionnette, tedy UNIMA, je nejstarší mezinárodní divadelní organizací a svým způsobem je dodnes organizací jedinečnou. Sdružuje totiž loutkáře bez jakýchkoliv dalších omezení (profesních, národnostních, ekonomických apod.). Pořádání přehlídky, na které se setkávají všechny možné typy divadel, souborů i jednotlivců (tedy profesionální divadla, amatérské skupiny, jednotlivci i soubory, pro které zatím nemáme přesné pojmenování, nejčastěji je označujeme jako nezávislé nebo poloprofesionální) tedy Unimě přísluší už ze své podstaty. A je dobře, že to dělá.
Trochu jsou ovšem problémy s vymezením této přehlídky. Pokud by měla být tím nejlepším, co rok dal, pak by bylo asi potřeba zpřesnit, nebo lépe definovat systém výběru, který je zatím stále trochu nahodilý.
Pokud nám ale stačí, že se zde můžeme setkat s tím nejzajímavějším nebo nejinspirativnějším za uplynulou sezónu, aniž bychom trvali na úplnosti, pak je to přehlídka velmi zajímavá a užitečná. Alespoň letos tomu tak bezesporu bylo.

Letošní Přelet nad loutkářským hnízdem nabídl velmi pestrou loutkářskou nadílku, na které jsme se mohli potkat s nejrůznějšími postupy a trendy.

Chronologicky řazeno jsme viděli:
• Tentokrát (tuším) Pes (oni se pro každou produkci jmenují jinak, na Chrudimi to byla Harmonika, na krajské přehlídce Rajče): Ani Anička, ale Alenka – poetistická koláž na motivy L. Carrolla a vlastních zážitků z dětství.
• Buchty a loutky, Praha: Rocky IX. – na první pohled parodie na slavné filmy se Sylvesterem Stallonem; na ten druhý je ale jasné, že to je i jakýsi hold těmto akčním filmům. Této inscenaci byla na závěr Přeletu udělena putovní cena ERIK.
• DNO Hradec Králové, Dr. Kraus – představení inspirované Johannesem doktorem Faustem lidových loutkářů s překvapivým koncem.
• Divadlo Líšeň Brno: Domovní requiem (zlá hra) – jakási quasi „cool“ koláž, se snahou (zřejmě) varovat před konzumismem.
• Buchty a loutky Praha: Čarodějnice – pohádka na ruby podle R. Dahla.
• De Facto Mimo Jihlava: Modrej drahokámen anóbrž Zelená Gizela a mrkvajzníci – autorská pohádka „pro celou rodinu“ (milé překvapení letošního Jiráskova Hronova).
• Tetro Matita, Slovinsko: Malé noční příběhy – animačně vycizelovaná série sólových výstupů svázaných do jednoduchého příběhu – loutkařina, jaká se dnes moc nevidí.
• Naivní divadlo Liberec: …a jiný Bedřich – „amatérské“, tedy ve volném čase nazkoušené představení – sympatická koláž z tvorby Ivana Wernische.
• Rámus, Plzeň: Hra (Oidipus) – „dětská hra“ o osudovém předurčení. Pozoruhodná interpretace Sofoklova dramatu.
• Hana Voříšková a Helena Vedralová: Kde, lásko, kdes byla – milostná lidová poezie. Velmi intimní představení, o které byl takový zájem, že se hrálo oproti původnímu plánu dvakrát.
• Krepsko Praha: Nejmenší žena na světě – jakási surrealistická montáž o posedlosti.
• Klika Praha: Na statku a v Africe aneb Každé přání vyplní se – jak sami autoři píší: „Pozor na to, co si přejeme. Mohlo by se nám to totiž splnit.“ Rodinné (ale také místy davové a sborové) loutkové divadlo.
• Drak Hradec Králové: Perníková chaloupka – remake starší hradecké inscenace s brilantními výkony a nejasnou dramaturgií.
• Divadlo Minor Praha: Lovci mamutů – sympatický dramaturgický pokus s ne zcela přesvědčivým výsledkem.
• Ivan Martinka Slovensko:Šalom alejchem (Mier s vami) – závěr, a svým způsobem i vrchol Přeletu – pozoruhodné a herecky přesvědčivé jevištní zpracování knihy Šolema Alejchema Tovje vdává dcery.

• K tomu ke všemu se do programu ještě vešel diskuzní klub, který UNIMA uspořádala v neděli dopoledne. Téma – vzájemné ovlivňování profesionálního a amatérského loutkového divadla. Toto téma se sice nepodařilo naplnit – de facto se diskutovalo hlavně o vymezení pojmu amatér – profesionál, ale i tak to nebyl neužitečně strávený čas.
Z celé diskuze mě osobně zaujaly tyto teze:
• Pojem amatér – profesionál nemůže být hlediskem hodnotícím.
• Těmito pojmy nelze ani vyjadřovat míru vzdělání v daném oboru.
• Pojem amatér nemá nejen ve světě stejný obsah, ale i v českém prostředí má různý význam v různých uměleckých oborech (např. literatura tento pojem vůbec nezná – spisovatel nebo básník amatér je nonsens).
• Tyto pojmy má smysl chápat pouze v ekonomických vztazích.
• Jsou zde tři druhy umělců a uměleckých institucí:
o divadla a soubory se státní dotací (tedy ty, které jsou zřizované státními institucemi – ministerstvem, kraji, městy…);
o podnikatelské subjekty (ne zcela přesně – soubory, které mají zdanitelný příjem sloužící více-méně k obživě);
o občanské iniciativy (i zde jsou často zdanitelné příjmy, ale jejich výše a nakládání s nimi je odlišné).

Když si ke kvalitnímu programu přičteme příjemné prostředí všech čtyř sálů obou divadel (Minoru a Ypsilonky) a nezapomeneme například na velmi pěknou programovou „brožuru“ (tedy spíš skládací plakát)… Zkrátka čtrnáctý Přelet nad loutkářským hnízdem se vydařil, představil celou řadu kvalitních představení a přinesl mnoho podnětů k zamyšlení. Myslím, že od takovéhoto typu přehlídky nelze ani víc očekávat.
Tomáš Pavel