Texty: KŘÍŽEK, Lukáš. Mafiánské poprvé. Rozhovor se souborem Gen D. Online. Web Jiráskův Hronov 7. 8. 2024

Rozhovor se souborem Gen D.

Sympatický Divadelní spolek Gen D, kterému od Divadelní třísky fandím, jsem zase zapomněl pozvat na pivo, protože mě v závěru rozhovoru odzbrojili. Zvládli totiž vyřešit matematickou úlohu, kterou si opět sami vytvořili. Tak se pojďme pokusit jejich první hronovskou návštěvu nahlédnout podobně, jako Komisař Kramer nahlédl případ Mafiano.

Toho odpoledne bylo trochu dusno, ale příjemno, lidé se spokojeně ploužili ven ze Sokolovny jako babičky do kuchyně a já, když jsem se jim představil a srovnal si, kdo jde kdo, měl na pány (Adam Jurčík, Daniel Klouda a Daniel Pagáč) několikero zákeřných otázek. Tehdy jsem však ještě netušil, že do hry později vstoupí i herečka/produkční (Alexandra Šulcová).

Jste tu poprvé, a hned s nominací. Věřím, že divadelní zjevení vašeho souboru vzbudilo očekávání. Co na tuhle výzvu říkáte?
AJ: Je to zodpovědnost. Jsme vždy nervózní, abychom nezklamali důvěru lektorů i diváků, obzvlášť když je to poprvý.
DK: Je to výzva, abychom zapracovali zpětnou vazbu a udělali představení zase o to lepší.
DP: Nečekali jsme ani tu první nominaci, takže je to čest. Ale hlavně možnost si to zahrát a vylepšovat. Tohle je první inscenace, kterou hrajeme víc než dvakrát třikrát. Jsme rádi, že to hrajeme i před lidma, kteří nás neznají. Že se o nás dozvědí další než jen naši blízcí.

Chápu, pozitivní tlak. Mohli byste se nám tedy krátce představit?
AJ: Jsme pražský soubor. Původní jádro je z celoroční herecké školy, což byl takový dramatický kroužek, tam jsme se dali dohromady. Pak se k nám připojilo pár spolužáků a kamarádů z Gymnázia Českolipská. Takže jsme trochu z různých koutů a existujeme tři roky. Dělali jsme zatím jen dvě inscenace, a tahle třetí je poprvé v tomto složení.

Jak se cítíte v této divadelní bublině… Sledujete ji, nebo se teprve rozkoukáváte?
AJ: V amatérských kruzích jsme vlastně – nebo se do nich zapojujeme – poprvé, akorát tady Dan má zkušenosti.
DK: (culí se) Já jsem z Wolkrova Prostějova, no…
AJ: Jako soubor se ale do všeho teprve dostáváme. Ani na tom „dramaťáku“ jsme se vůbec do ničeho takhle nezapojovali.
DP: Já se přiznám, že chodím spíš na profesionály, ale zpětnou vazbu si beru prakticky od kohokoliv. A hodně se snažím dbát na to, co řeknou režiséři, a většina to tak máme. Když si něco říkáme, čerpáme hodně ze sebe – nebo alespoň já.

Jak to vnímáte teď, po své přehlídkové cestě, chcete se začít víc zapojovat?
AJ: Sice jsem malinko vyjukanej, ale jsem nadšenej a chci. Všechny ty diskuzní kluby a tak. Ta zpětná vazba a podněty jsou prostě super, to nás posouvá dál.
DK: A je hrozně fajn, jak už říkal druhý Dan, že to nevidí jenom naši, ale je tu odezva i od dalších souborů a profesionálů.

Můžeme vás vidět i jinde a jinak než s Mafianem?
AJ: Dana na Wolkrově Prostějově. Ale jinak jedna inscenace má už po derniéře a tu druhou už jsme dlouho nehráli, takže je otázka, jestli už derniéru měla, nebo neměla.
DP: A po první hře jsme také pochopili, že není úplně jednoduché se sejít v tolika lidech. A to bude i důvodem, proč tu jednu inscenaci už moc hrát nemůžeme.

Mafiano je autorská čurina. Detektivně tam cejtim Tarantina, možná Žhavý výstřely a Bláznivý střely a hlavně Mazanýho Filipa par excellence. Je tam nějaký takový otisk a inspirace, jak vlastně vznikal text?
AJ: První přišel kamarád, co s námi dříve hrál, a přinesl tenhle námět, se zápletkou mafiánů, kteří jdou po tom kufru. A pak jsme na to sedli s Danem.
DK: Jednak scénosled, pak nějaké fóry, a co se týče poetiky, máme tam určitě směr parodie, ale nesnažíme se o klasické stereotypní prvky. Spíš to vždy vychýlit, co by se v té situaci mohlo stát divnýho – jako matematický stand off, šmejd, co řeší morální krizi, a detektiv, který tak jako vyřeší úplně něco jiného.
AJ: Ty inspirace tam jako jsou a jsou hodně filmový.

Předpokládám, že od první verze ušlo Mafiano už pěknou cestu změn a dodělávek?
AJ: Jednak je těžký se sejít a dodělávat to. Ale vždy jsme si vzali tu zpětnou vazbu a snažili se nějak předělat to, co zrovna šlo.
DK: V textu to bylo látaný trošku horkou jehlou, takže jsme doplňovali logické díry a do teď nám občas ještě něco nesedí a ladíme to. A hlavně taky scénografie. Na premiéře to bylo úplně jiné a dveře jiné a pořád to tak jako pracuje.

(Někdo ze souboru zrovna něco lepí na dveřích; ty, jak se zdá, pracujou fakt hodně.)

DP: A ten začátek byl docela i dost formou improvizace.
AJ: Ehm, ne úplně záměrný.

A už máte hotovo?
AJ: Uvidíme, co nám řeknou tady. A jedna scéna je taková pověstná, tu škrtáme pořád.

Ale zase pořád připisujete padání pistolí, ne? Na Třísce taky…
AJ: To byl záměr samozřejmě.
DP: Když jsme to hráli úplně poprvé, tak ty pistole spadly během představení úplně všem.

Jaká je blízká budoucnost souboru, chystáte něco?
AJ: Máme něco…
DK: … něco v šuplíku, tak jako…

Autorský?
DK: Jo, autorský.

(Zpovzdálí, ale zato hodně zřetelně, se objeví produkčně laděný plot twist.)

AŠ: Kdyžtak tam hlavně dejte, že produkce se ptá na stejnou otázku!
AJ: Nojo, už se to tvoří…

Tak jo. A když už nám ten chudáček Šmejd ožil – za kolik že jsou ty hrnce?
DK: No, záleží jaký.

Penny.
DK: Penny, pánev? To je na lívance i na palačinky, tak to je dvakrát tolik, tak já nevím… Kolik stojí pánev, tak nějak průměrně? (Už se zase zapojuje produkční AŠ.) – Tak dvojku? Jo, dvojku, tak třeba za dva tisíce.
AŠ: Krát dva!!!
DK: Jo, takže za čtyřku. Jsou tam čtyři na lívance, čtyři na palačinky, takže…

Ptal se Lukáš Křížek

KŘÍŽEK, Lukáš. Mafiánské poprvé. Rozhovor se souborem Gen D. Online. Web Jiráskův Hronov 7. 8. 2024. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/mafianske-poprve [cit. 2024-08-22]