Texty: SOPROVÁ, Jana. Kdo jsou vlastně hrdinové? Recenze na inscenaci Otto. Online. Web Jiráskův Hronov 6. 8. 2024

Recenze Jany Soprové na inscenaci Otto.

Dětský divadelní soubor Švandova divadla přivezl inscenaci Otto, zkoumající osobnost vědce, jehož vynálezů využíval a využívá celý svět, zatímco pro mnohé je jméno Wichterle neznámé. Raketový start souboru na přehlídkách amatérského divadla byl pro mnohé překvapením a pro soubor samotný (vzhledem k dosud neusazených technickým dovednostem jednotlivců a nutnosti hrát v jeden den několikrát za sebou) možná psychicky náročnější, než by očekávali. Křest ohněm tedy mají za sebou, ale je jasné, že je čeká v amatérském divadle ještě dlouhá cesta. Tento text proto nechce být ani tak kritkou, jako spíše úvahou nad hodnotami, které může práce nad takovými tématy souboru přinášet.

V poslední době se často setkávám s otázkou, kdo je pro nejmladší generaci hrdinou, člověkem, na něhož můžeme být hrdí, protože dokázal něco, co přesahuje možnosti průměrného člověka, průměrného Čecha. Na jedné straně je patrný stále větší obdiv k lidem, kteří se vymykají pravidlům společnosti svou snahou vyvýšit se nad ostatní arogancí či psychopatickými sklony. Na druhou stranu se naštěstí objevují – byť na první pohled nenápadné – vzory, které svou prací přesahují epochu, v níž žili, zkrátka ti, kterým se podařilo posunout svět/civilizaci správným směrem. Mnohdy jsou takoví lidé trochu divní brouci, zavrtaní do svého světa, do své práce, workoholici, kteří si nevšímají světa kolem, nedbají na svůj prospěch, ale jejich geniální mozky stále pracují – jinak to neumí. Právě takovým byl nenápadný Otto Wichterle, jehož význam dosud není zcela doceněn, nebo je polozapomenut. Z tohoto důvodu je neobyčejně cenné, že právě téma života tohoto génia, který přispěl k ulehčení lidských životů ať už silonkami, nebo kontaktními čočkami, a který se za života nedočkal dostatečného uznání, se stalo tématem inscenace právě dětského souboru. Nově vzniklé seskupení pod vedením Terezy Pušové, která je autorkou scénáře a zároveň režisérkou, nám tedy předložil jakousi klipovitou verzi života Otty Wichterleho, se sérií nejrůznějších bizarních okamžiků, osudových náhod, ale zároveň i s obžalobou společnosti, kdy mocní soudruzi z blbosti a neznalosti tomuto vědci nejen házeli klacky pod nohy a ničili mu život, ale svým jednáním poškodili i národní hospodářství. V koncepci příběhu je cenné, že vedle trochu mimoňského vědce byla postavena jeho žena Linda. Právě ona se tak stává možná větší hrdinkou než Otto sám. Protože on měl genialitu danou a nemohl jednat jinak, pro ni to ovšem byla dobrovolná volba, celoživotní úkol chápat a podporovat tohoto muže. Inscenace, tak jak jsme ji viděli, má samozřejmě spoustu nedostatků, ale při dobré práci a souhře dětí je šance, že se časem během repríz vycizeluje, a jednotlivé výkony i vzájemná souhra nabudou na jistotě.

SOPROVÁ, Jana. Kdo jsou vlastně hrdinové? Recenze na inscenaci Otto. Online. Web Jiráskův Hronov 6. 8. 2024. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/kdo-jsou-vlastne-hrdinove [cit. 2024-08-17]