Texty: SOPROVÁ, Jana. Hronovské momentky (No. 2). Online. Divadelní noviny 7. 8. 2024

Výrazným zážitkem letošního festivalu bylo hostování jediného zahraničního souboru v oficiálním programu. Na doporučení organizace AITA/IATA již podruhé přijel soubor dNO ze slovenského Námestova. Navzdory tomu, že vznikl teprve v roce 2018, se agilní soubor pod vedením Lukáše Kubíka okamžitě vyhoupl mezi nejzajímavější a nejoceňovanější slovenské nezávislé soubory. Je příkladem toho, že když se chce, všechno jde. Nejen inscenace NO LAND, kterou letos přivezli, ale celá historie vzniku a fungování souboru je pozoruhodná.


Dramatické situace v inscenaci NO LAND se odehrávají na podlaze z autentické oravské hlíny. Foto Ivo Mičkal

Námestovo je malé městečko na Oravě, v němž podle slov Lukáše Kubíka kromě Kulturního domu, který momentálně vede jeho žena, není žádné kulturní zařízení, ať už muzeum, galerie či divadlo. Manželé Kubíkovi donedávna žili v České republice, v Brně, kde měla Daniela angažmá, a také cestovali po světě. Lukáš se rozhodl pro návrat do vlasti, s nímž manželka nesouhlasila. A tak jí mj. slíbil, že v městě vytvoří jejich vlastní divadelní soubor (byť do té doby se podle vlastních slov věnovala divadlu pouze jako divák). Vzhledem k nepříznivé době pandemie vznikl soubor v kuchyni jejich bytu. A první představení o historii zdejší židovské komunity Judenrein se odehrávalo v ulicích.

I když původně nebylo jejich programem zabývat se lokálními tématy, právě tento prvek jejich prací si získal velkou pozornost. Dnes už mají za sebou pět projektů – s Hrou na Boha, vytvořenou rovněž na základě místního skandálu, hostovali na Jiráskově Hronově před dvěma lety. Dalším dílem, které přivezli letos, je tedy NO LAND, dokumentární hra se symbolickými prvky, vypovídající o stavbě obrovské Oravské přehrady v letech 1941-1953. Tomuto projektu padlo za oběť pět vesnic, včetně části Námestova, a tragické následky odneslo na čtyři tisíce vysídlených lidí. Tvůrci vycházeli z autentických výpovědí dosud žijících svědků, ale také vyprávění jejich potomků a čerpali i ve Státním archivu v Bytči či z dizertační práce docentky Naništové, která se zabývá psychologickými následky přesidlování lidí v době ničivých událostí, ať je to válka, přírodní katastrofa či civilizační zákrok.

V poměrně malém black boxu vytváří tvůrci atmosféru stísněnosti a bezradnosti a prostřednictvím jednotlivých charakterů vyprávějí kruté příběhy lidí, kteří se nikoli vlastní vinou, nýbrž kvůli velkolepým socialistickým plánům ocitli na okraji společnosti, ale i těch, kteří z takové akce měli osobní prospěch. V působivé tragické roli manželky emigranta do Ameriky, na kterého marně čeká, neboť zůstala zcela bez prostředků, se představila Daniela Kubíková. Je tu i symbolická postava státního úředníka, který napříč časem – od válečné doby po budování socialismu – vstupuje velmi tvrdě do života komunity a podílí se na jejím ničení.


Lukáš a Daniela Kubíkovi vystoupili mj. v živé talk show na schodem Jiráskova divadla. Foto Ivo Mičkal

Pozoruhodná je scénografická stránka inscenace, na níž je vidět nápaditost a cit pro prostor Lukáše Kubíka, který je civilním povoláním architekt. Dvě dřevěné plochy, na nichž se protagonisté pohybují, jsou v první části pokryty autentickou hrnčířskou hlínou z Oravy (na počátku jí vozili 700 kg), v druhé části jsou tyto plochy zvednuty a diváci přinuceni vystoupit ze své komfortní zóny a přestěhovat se na druhou stranu hracího prostoru – jsou tak symbolicky také přesídleni, aby si výrazněji uvědomili poselství inscenace. Když na závěr série dramatických osudů sledujeme optimistický jásavý televizní šot z otevření Oravské přehrady, přebíhá mráz po zádech. Tragédie jednotlivců zůstaly potopeny pod hladinou přehrady i času.

Na Slovensku už hrál soubor inscenaci šedesátkrát (!). Stejně jako celkové působení Kubíkových v Námestove (kde dokonce pořádají festival) je opravdu výraznou inspirací, nejen divadelní, ale i občanskou. Netuším, zda se v Čechách někdy někdo pokusil vytvořit podobný lokální program. Myslím, že příběhů tohoto typu je i u nás dost, ale takto motivovaný divadelník bohužel schází.

SOPROVÁ, Jana. Hronovské momentky (No. 2). Online. Divadelní noviny 7. 8. 2024. Dostupné z: https://www.divadelni-noviny.cz/hronovske-momentky-no-2 [cit. 2024-08-14]