Texty: JURÁŠOVÁ, Johana. Ponor na dNO Oravské přehrady. Glosa na inscenaci No Land. Online. Web Jiráskův Hronov 6. 8. 2024

Glosa Johany Jurášové na inscenaci No Land.

Při čekání na začátek představení na rozlehlé ploše zimního stadionu prostor rezonuje hlubokými táhlými tóny znějícími z reproduktorů. Nastoluje vážnou atmosféru, v níž se pak nese odpolední inscenace, a uvozuje zážitek z celého představení.

Inscenace vyslaná ze Slovenska vypráví příběh o výstavbě Oravské přehrady, kvůli které bylo vystěhováno okolo čtyř tisíc obyvatel a jejich bydliště následně zatopena. Soubor dNO pochází z Námestova, jehož polovina zůstala v padesátých letech pohřbena na dně Oravy. V inscenaci No Land představuje důsledky přesidlování – téměř hmatatelně nechává pocítit tlak stoupající hladiny, strach a vyděděnství. Sledujeme, jak někteří hospodáři uvěří slibům zástupců státního zřízení, někteří odmítají odejít do poslední chvíle, ale nikdo nedostane na vybranou. Z množství příběhů vystupuje linka ženy, která na konci zůstává opuštěná, chudá a zneužitá, a to všechno vlastně zbytečně. Její tragédie podtrhuje neštěstí celé komunity.

Nad dřevěnou plochou jeviště plnou suché hlíny visí baňky s vodou jako příslib (a zároveň hrozba) blízkého zavlažení. Voda, hlína a těla herců – divadelní jazyk režiséra Lukáše Kubíka stojí na metaforách. V jednu chvíli herci vyzývají divačku v první řadě, aby se zvedla, vzala si židli, přešla sál a usadila se na druhé straně. Divačka tak po několika momentech skutečně učiní a po ní i zbytek diváků. Samotné by se mě fyzický přesun tolik nedotýkal, jelikož obvykle ochotně plním veškeré pokyny herců poměrně bez problémů. Ale když jsem zažila odpor části publika vůči nucenému přesunu – byť jen v rámci jednoho sálu –, dopadla na mě tíseň nuceného přesunu s opravdovou tíhou. Co se nového hronovského blackboxu týče, namestovskému souboru jinak nepříhodná akustika prostoru snad ještě prospěla. Odražený zvuk, který se ozýval po pronesení jakéhokoli slova, zvyšoval vážnost replik, jako by byly pronášeny v kostele. Přechod prostředků od těla, slova, smyčců a hlíny k tiché projekci, který nastal v úplném závěru, zdůraznil změnu, která se s místem nakonec odehrála. Záběry Oravy a veselících se lidí vyznívají v kontextu zhlédnutého ironicky. Konec představení je pak postaven tak, že hutné ticho v publiku trvá i po skončení poslední scény a rozsvícení světel až do chvíle, než se herci seřadí vprostřed scény a ukloní. Prožitek z představení se přelévá mimo vymezené časoprostorové hranice.

Inscenace No Land se nesoustředí na původ zla ani jeho politickou orientaci, a vyhýbá se tak banalitě antikomunismu, přestože se v takovém případě jednoduše nabízí. Namísto toho odehraje silný lidský příběh historické události a jejích obětech, které ukazuje jako příliš veliké a ve výsledku zbytečné.

JURÁŠOVÁ, Johana. Ponor na dNO Oravské přehrady. Glosa na inscenaci No Land. Online. Web Jiráskův Hronov 6. 8. 2024. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/ponor-na-dno-oravske-prehrady [cit. 2024-08-13]