Texty: HRDINOVÁ, Radmila. Jak byl Šimon hnusný na Marušku. Recenze na inscenaci Bürgermeister náš. Online. Web Jiráskův Hronov 4. 8. 2024

Recenze Radmily Hrdinové na inscenaci Bürgermeister náš.

Představení Úplněnahého Divadla z Veselí nad Moravou předcházelo cosi, co se jevilo jako zbytek hektické zkoušky, která se nestihla do příchodu diváků. Ti zkušenější ale záhy nabyli dojmu, že celé to dohadování je jaksi nahrané. A jejich tušení se záhy potvrdilo.

Bylo jednou jedno království, ve kterém byli všichni šťastní a spokojení, protože museli… A proč že museli? To objasní král a královna zastoupení ikonou srpu a kladiva, jež se promítají jako stínové divadlo na papírovou výplň štaflí, jediného hmotného prvku na prázdné scéně. Repliky poddaných tohoto království upomenou (alespoň ty dříve narozené) na realitu totalitního Československa: Já chci podnikat! Já chci vložky! Já chci na vysokou! Odpovědí je jim jen zdvižený prostředníček. Za zvonění klíčů se narodí svoboda v podobě obří zelné hlávky (anebo to byla kapusta?). A pak se formou stručných citací evokují postavy a problémy mladé polistopadové demokracie – Havel, Klaus, Zeman, Gross, Rath, Nagyová, plzeňské rychlokvašené tituly, skartace, uplácení médií atd., vše letmo a fofrem, takže pochybuji, že většině publika stačí dojít, o co vlastně šlo. A celé to s železnou pravidelností člení píseň Konšelská z pera pánů Voskovce, Wericha a Ježka ze hry Těžká Barbora, strefující se do všech nabubřelých hejtmanů, konšelů a bürgermeistrů. Celá ta konstrukce je trochu mechanická a chatrná. Konšelskou zpívá z nahrávky Jan Werich a pětice aktérů k tomu jen pohybuje panákem sestaveným z mužského obleku a zmíněné hlávky. Proč to nezpívají sami? Anebo proč se nepřidají alespoň k refrénu?

To je ale jen jedna polovina představení, kterou záhy převálcuje zcizující rovina čím dál častějších vstupů, v nichž si soubor vyřizuje své vztahy s režisérem Šimonem. Protestující Maruška je nejprve umlčena a poté vykázána z jeviště, jež postupně opustí další aktéři, kteří mají připomínky k řešení jednotlivých obrazů. Téma demokracie a svobodné diskuse se z roviny společensko-politické přesune do roviny interpersonálních vztahů v souboru. Celé to ale působí dost nahraně a místy i nelogicky, když mladí herci v téhle rádobyautentické diskusi uplatňují argumenty typu, že za komančů bylo líp apod. Pointa, kdy „na rodné hroudě“ zůstane samotný Šimon oblečený do kostýmu bürgermeistra, patrně už nikoho moc nepřekvapí.

Přijde mi líto rozpolcenosti inscenace mezi politickou satirou a osobní rovinou, na kterou doplatí nakonec obě. Nicméně publikum se (alespoň na druhém představení) dost bavilo, nejvíc právě těmi souborovými tahanicemi, s nimiž se identifikovalo líp než se samotnou politickou satirou. Možná tomu tak mělo být. Ostatně tomu odpovídá i titul Bürgermeister náš. Čí vlastně?

HRDINOVÁ, Radmila. Jak byl Šimon hnusný na Marušku. Recenze na inscenaci Bürgermeister náš. Online. Web Jiráskův Hronov 4. 8. 2024. Dostpuné z: https://jiraskuvhronov.eu/jak-byl-simon-hnusny-na-marusku [cit. 2024-08-06]