Texty: RICHTER KOHUTOVÁ, Petra. Jak s divadlem začínal Zdeněk Hilbert? Online. Divadelník.cz 26. 7. 2024

Jak s divadlem začínal Zdeněk Hilbert
26 července, 2024
Petra Richter Kohutová

Jaká byla cesta k divadlu toho či onoho divadelníka? Nás to zajímá a věříme, že i vás! Vybraní herci, režiséři, vedoucí souborů, technici z řad ochotníků se s námi dělí o své divadelní začátky. Vystupte společně s námi ze své „divadelní bubliny“ a odhalte nejrůznější cesty, které přivedly k divadlu nadšence v rámci celé České republiky. Každý příběh je originál. Každý je inspirativní.

„Nevyzpytatelné jsou cesty osudu. Vždy nás ale dovede tam, kam dojít máme!“ — autor neznámý.

V šestadvacátém příspěvku tohoto seriálu vypráví o své cestě k divadlu Zdeněk Hilbert.

Zdeněk Hilbert
Divadlo Dostavník Přerov
Herec, autor, autor hudby, režisér.
Od 2014 principál Divadla Dostavník Přerov.
Spoluorganizátor přehlídky Dostavníčko s divadlem.

Kdo by tomu dneska věřil – po tolika letech v Dostavníku. Já jsem se na divadelní prkna dostal vlastně úplně proti své vůli. Opravdu, nekecám.

S kočkou na konkurs
Vidím to jako dnes. Byl jsem tehdy zamilovaný mladíček, který pálil za jednou šikovnou kočkou. Když jsem ji zase jednou „náhodou“ potkal, říkám: „Jé, to je náhoda. Kam jdeš?“ A ona na to: „Jdeme dneska na konkurz do divadla Dostavník. Jdeš taky?“ Co bych Vám povídal, ani jsem nevěděl, že nějaký Dostavník existuje a hrát divadlo mne do té doby ani nenapadlo, ale pro svou vyvolenou cokoliv, ne?

Tak jsme seděli v malém sále Městského domu a přisedla si ke mně Renča Bartlová a jak prý se jmenuji a tak. Snažil jsem se jí vysvětlit, že tam jen doprovázím jednu slečnu. A že hned jak skončí, tak vypadneme a na celý Dostavník si dál už nevzpomenu. Nešlo to! Tak urputnou a neústupnou náborovou lady jsem nečekal a svojí větou: „Ty se snad bojíš?“ se trefila rovnou do černýho. A ještě navíc před mojí potenciální láskou. Moje ego nadskočilo a už jsem diktoval. Byl jsem ale rozhodnutý udělat všechno pro to, abych neprošel.


Zdeněk Hilbert v titulní roli Perel Hodži Nasredina v roce 2000 (tedy jako perla i jako Nasredin). | Foto Archiv DbČAD
Milovníkem proti své vůli
Zkušební text „Udlsák“ (to snad do smrti nezapomenu) jsem četl jak mě napadlo, dokonce jsem si vymýšlel vlastní slova – nepomohlo. Až po letech mi prozradila, že tenkrát se brali hlavně kluci, takže jsem musel projít, i kdybych snad byl němej. Mimochodem s ohledem na můj vstupní výkon mě dost pobavilo, když jsem se v Ivošově knize Ochotnické divadlo Přerovského regionu dočetl že: „Pro milenecké role jsme na jednom konkurzu získali Tomáše Šulaje a Zdeňka Hilberta.“ Já a milovník, cha!

Když už to tak „blbě“ dopadlo a před slečnou mého srdce mě Renata šikovně donutila souhlasit s budoucím angažmá, řekl jsem si, že bych byl za darebáka, kdybych prostě nepřišel na první zkoušku. Připadalo by mi to jako výsměch někomu, kdo něco dělá s nadšením a baví ho to. Byl jsem sice mladý a k tomu rebel, ale tohle bylo moc i na mě. Vymyslel jsem tedy úžasný plán. Dohraji s nimi do prázdnin a novou sezonu už nezačnu. Plán byl dobrý! Já jsem mínil… ale někdo nahoře měnil.


Jako Odysseus v autorském muzikálu Odysseus aneb Leporelo rocku (2011) | Foto Archiv DbČAD
Kousavé elasťáky – kostým snů (a hned několikrát!)
Po prázdninách se mi ozval Ivoš Kolařík, že jim vypadl jeden herec v rozezkoušené hře a že když už jsem prošel tím konkurzem, jestli bych nepomohl. No to víte, že se mu to podařilo a přes moje předsevzetí jsem souhlasil. A rozhodně toho nelituji. Takoví profíci v „Národním“ čekají celý život na roli, kterou jsem já dostal hned ze startu v divadle Dostavník. Byl to ředitel divadla a k tomu ještě Don José z opery Carmen. Ha, dokonce jsem to i zpíval. Nehodnoťme tady, jak..! Jediná stinná stránka věci byly červený, neuvěřitelně kousavý elasťáky, který jsem musel mít celou druhou polovinu představení na nohou. O vizuálním dojmu nemluvě.

Nicméně dbaje svého předsevzetí jsem se s Dostavníkem po sezoně rozloučil. Ne však na dlouho. Po dalších dvou sezónách se mi Ivoš ozval znovu. „Co takhle Noc na Karlštejně?“ povídá mi. A já, dnes už ani nevím proč, jsem kývl. Pak i přesto, že jsem jako kostým vyfasoval zase elasťáky, ve kterých jsem ovšem tentokrát trpěl představení celé, přesto, že mne porotce pan Závodský na přehlídce v Kojetíně ocejchoval titulem „mongoloidní zjev“ (odpustil jsem mu, neboť doufám, že se mu pletou slova „mongolský“ a „mongoloidní“), přes to všechno už jsem u Dostavníku zůstal. Začalo mě to bavit. A musím dát za pravdu i Dašce Stokláskové, ač jsme k sobě úplně nenašli cestu, která mi hned na první zkoušce řekla: „Jak jsi jednou cinklej divadlem, tak je to na celý život.“

V roli šéfdirigenta Sardelliho v Pratchettově Maškarádě (2013)| Foto Archiv DbČAD

Zdeněk Hilbert propadl Dostavníku (až na Hronov)
No a je to tak, asi jsem tomu propadl. Nejenom že hraju a zpívám (možná víc zpívám), ale chtěl jsem si zkusit i nějakou hudbu. Vždyť já se pořád víc cítím být muzikant než herec (hehe, a ještě k tomu milovník!). Hrozně mě tehdy chytili Blackmore’s Night. Krása a síla středověku, jen kytary, tamburinky a spousta energie. Stejně jsem v minulém životě musel být nějaký středověký hrdina. Nebo alespoň poddaný… Inspirovalo mě to a napsal jsem hudbu pro našeho Robina Hooda. Bohužel jsem nenašel vhodný text, tak jsem si musel napsat i scénář. Tak hluboko jsem se propadl! I když se ta hra nijak přehlídkově neujala, měl jsem z toho dobrý pocit. A myslím, pokud se dobře pamatuji, že se u toho všichni náramně bavili.

Potom přišla hudba pro Mauglího, ta už byla o mnoho divadelnější. Pouze perkuse (a s nimi výtečný Radek Hrůza), jinak žádné hudební nástroje nebo podkresy. Jen hlasy herců. Nechci se příliš chlubit, ale představení se líbilo a dostalo se až na Jiráskův Hronov, tak snad jsem taky trochu přispěl. A to vás přece jen nakopne. Pak už to se mnou jelo z kopce a propadal jsem divadlu Dostavník čím dál víc. Další sezony a další role, další hudba. Pro jinak čistou konverzačku ve stylu hudebního doprovodu Chaplinových grotesek, pak zase ve spolupráci s Vladimírem Čechem pro změnu velkého Franka Sinatru i s texty písní pro našich pět děvčat v rolích prostitutek.

V titulní roli Wildeova Canterwillského strašidla (2015)| Foto Archiv DbČAD

Kam tohle může dojít?
Vezměte to tak – jsem muzikant, co víc – rocker. Už jsem do divadla udělal středověkou hudbu, grotesku i Sinatru, zpíval jsem kde co všechno – jenom té rockové muzice jsem se vyhýbal. A to je zatraceně velká výzva. Nepoučen z předchozích nezdarů a z krizového vývoje jsem se vrhl do další sezony s novou autorskou hrou. Naštěstí jsem našel pochopení u paní režisérky, u Ivoše i u členů Dostavníku a nazkoušeli jsme rockového Odyssea. Potom symfonickou Maškarádu na motivy fantasy románu Terryho Pratchetta. Potom kombinaci symfonie a rocku v pekelné inscenaci INFERNO aneb konec legrace na motivy Dantova Pekla. Tu jsem musel i režírovat, pro nedostatek kandidátů na tuto pozici. Čili vlastně taky proti své vůli.

Dostavník forever!
Nevím, jestli u divadla vydržím, jak říkala Daška, „nadosmrti“, ale jisté je to, že „cinklej“ už jsem pořádně. Pro tuto chvíli jsem v tom až po uši. Propadl jsem Dostavníku tak, že už nebude snadný z něho vystoupit. Člověk se prostě mění. Po rozpačitých začátcích, kdy jsem sám sebe přesvědčoval, že divadlo vlastně ani dělat nechci, se těším na každou novou sezónu a doufám, že mne režisér/ka a ostatní budou chtít.

Kdo je Zdeněk Hilbert?
Zdeněk Hilbert je ve svém divadelním životě herec, autor, autor hudby, režisér a od 2014 principál Divadla Dostavník Přerov. Je také spoluorganizátorem přehlídky Dostavníčko s divadlem. Ve svém soukromém životě je profesí projektový manažer: „recording, mixing and mastering engineer“, grafik a marketingový specialista. Co vše má Zdeněk Hilbert divadelního na svých bedrech, se můžete dočíst v jeho profilu na Databázi českého amatérského divadla. Stejně tak jako o jeho domácím amatérském spolku Divadlo Dostavník či právě probíhající letní přehlídce Dostavníčko s divadlem Přerov.

HILBERT, Zdeněk; RICHTER KOHUTOVÁ, Petra. Jak s divadlem začínal Zdeněk Hilbert. Online. Divadelník.cz 26. 7. 2024. Dostupné z: https://divadelnik.cz/jak-s-divadlem-zacinal-zdenek-hilbert/ [cit. 2024-07-27]