Texty: RICHTER KOHUTOVÁ, Petra. Trosky vstávají z popela na Odvrácené straně Měsíce. Online. Divadelník.cz 28. 2. 2024

Trosky Kraslice vstávají z popela na Odvrácené straně Měsíce
28 února, 2024, Petra Richter Kohutová

Divadelní soubor Trosky Kraslice připravuje novou premiéru. O tom, co bylo, je a bude u kraslických ochotníků jsem si povídala s Pavlínou Rösnerovou, Janou Kocifajovou a Miroslavem Leškem. Dámy hrají v inscenaci Odvrácená strana Měsíce autora Viliama Klimáčka, kterou Míra Lešek režíruje a která poprvé uvidí světlo světa v pátek 1. března 2024 v Domě kultury v Kraslicích.

Miroslav Lešek
Miroslav byl členem loutkářské party krasličáků Loupák už od roku 1976, do ukončení činnosti v roce 1994, kdy loutková scéna v Kraslicích přišla o prostory. Současně hrál v trampské skupině Švorc a coby přiznaný ruchař a muzikant s námi prvně spolupracoval ve hře Černošský Pán Bůh a páni Izraelité. Od té doby občas vypomáhal s technikou v DS Trosky a od roku 2008 je stálým členem, a to ne ledajakým. Muzikálně a technicky nadaný Míra přinesl do souboru skvělé nápady jako scénograf a zvukař, k představením umí skvěle vybrat hudbu, k některým ji sám složil. V poslední době se také věnuje režii.

Jana Kocifajová
Jana má divadlo v krvi už od dětství, kdy pod vedením Jiřiny Kovaříkové získala dovednosti v dětském divadelním souboru Bublinky pod ZDŠ Velká Hleďsebe. Poté byla členkou dospěláckého ochotnického souboru v Mariánských Lázních, než v roce 1989 přišla do Divadelního klubu v Kraslicích. Tady si zahrála po boku divadelních bardů Jana Macháčka, Zdeňka Smrže, Pavla Lose a stala se neoddělitelnou součástí kulturního dění v Kraslicích.

Pavlína Rösnerová
Pavlína přišla do DS Trosky Kraslice ze zvědavosti v roce 2004. Co obnáší divadlo vůbec netušila. Jediné, co si s sebou přinesla, byl cit pro mluvené slovo. Ten jí daly rozhlasové hry, které milovala. Časem se ujala spíše praktických věcí spojených s chodem spolku, ale našla se i v dramaturgii.

Obě dvě dámy absolvovaly v letech 2017 a 2018 režisérskou školu pořádanou Amatérskou divadelní asociací, pod laskavým vedením Františka Zborníka a Petry Richter Kohutové. Říkají, že právě tam získaly nové vědomosti a našly jiné způsoby divadelního vyjadřování, nabyly tak větší sebedůvěru v tvorbě.

DS Trosky Kraslice najdete v Databázi českého amatérského divadla.

Jak se zrodily Trosky Kraslice
Působíte v západočeských Kraslicích, městečku v Krušných horách u německých hranic, dříve proslaveném zejména firmou na výrobu hudebních nástrojů AMATI. Dříve se u vás divadlu velmi dařilo…

PR: Divadelní soubor Trosky navázal na činnosti agilního spolku s mnoha členy a velkou aktivitou. Historie Divadelního klubu Kraslice sahá až do roku 1959. Fungoval v počtu 16 členů se čtyřmi režiséry a pěti zakládajícími členy. Ještě v roce 1994 zaznamenal Divadelní klub velký úspěch s hudebním představením Černošský pánbůh a páni Izraelité na krajské přehlídce v Horažďovicích s postupem na celostátní přehlídku v Třebíči…

Proboha, proč jste tedy nástupnickému souboru dali název Trosky?

JK: V divokém porevolučním čase ochotníci přišli o zázemí a prostor pro zkoušení. Dům kultury byl pronajímán soukromníkům, na jevišti se hrál ping pong a v zákulisí byly uskladněny stroje. Po mnoha stěhování z nevyhovujících prostor do ještě horších, začal masivní odliv členů. Ať už se zdravotních důvodů, odchodu za prací mimo region nebo z otrávenosti nastalým stavem.

PR: Ono neustále přeobsazovat hru, která se teprve zkouší, není legrace…

JK: A tak v roce 2001 posledních devět členů založilo Divadelní soubor Trosky Kraslice. Zvolený název smutně vypovídal o náladě a frustraci v souboru, která ale bohužel ještě neměla mít konce. V roce 2003 Trosky ještě uváděly pohádku Čertovy zlaté vlasy v režii Aleny Vyšehradské, která na přehlídce Radnický dráček získala dvě ceny za herecké výkony a cenu diváka. O rok později měl však soubor pouhé čtyři členy, bez režiséra, bez vize.


Trosky Kraslice – Josef Beran: Král a lazebnice. Na snímku Jana Kocifajová a Václav Vávra. Foto: Databáze českého amatérského divadla.
Kraslická éra režiséra Stanislava Sajdla
PR: Naštěstí se tady Jana jako dlouholetá členka vzepřela osudu a podařilo se jí oslovit a přemluvit zakládajícího člena ochotníků a režiséra, Stanislava Sajdla, aby Trosky pomohl opět nastartovat.

JK: To už měl soubor znovu v Domě kultury pronajaté prostory od města Kraslice. Což bylo zásadní také pro návrat několika bývalých herců. A v roce 2007 jsme s crazy komedií Rukojmí nabyli ztracenou chuť do práce. Přelomovým představením pro DS Trosky bylo provedení dramatu Zlomatka.

PR: Režisér Stanislav Sajdl si troufl na velmi kontroverzní téma homosexuality a dal hercům Janě Kocifajové a Miroslavu Novému bohatý prostor pro herecké vyjádření názoru k tématu hry. A všichni tři dostali na krajské přehlídce v Horažďovicích v roce 2009 cenu!

Vzestupy, pády, Královny – úspěšná éra Josefa Berana
JK: Stanislav Sajdl musel ze zdravotních důvodů ochotníky opustit a my se znovu ocitli bez režiséra. K tomu odešlo několik členů za prací a zůstali jsme zase jen čtyři. My dvě a Václav Vávra a Miroslav Lešek.

PR: Následovala tvůrčí pauza do roku 2012, kdy jsme se poprvé v historii pokusili o scénické čtení. Byla to existenciální hra básnířky Kateřiny Rudčenkové Zpacifikovaná, kterou jsme režírovaly spolu. Hráli jsme ji jen párkrát.

JK: Ale zato jsme zjistily, že nám společné tvoření vyhovuje! A vrhly se na Královny autorů Michaela Doležalová a Roman Vencl. Režii si vzal na starost Miroslav Lešek, který se do té doby věnoval technice, a dramaturgii Pavlína.

PR: V obsazení Jana Kocifajová, Miroslava Bíbová a Pavlína Rösnerová jsme pod Mírovým vedením pilně zkoušely, ale stále tomu něco chybělo. Ten chybějící pohled přinesl nový člen souboru Josef Beran ze Sokolova. Ten nám pomohl představení dotáhnout do zdárného konce. Královny zaznamenaly nejvíce odehraných repríz – třináct během roku a půl.

JK: Navíc představení se neustále vyvíjelo, což nás nesmírně bavilo!

PR: V roce 2014 na krajské přehlídce v Horažďovicích Královny získaly 3 ceny za herecké výkony a cenu diváka.

Trosky Kraslice – M. Doležalová, R. Vencl: Královny. Zleva Pavlína Rösnerová, Mirka Bíbová a Jana Kocifajová. Foto: Databáze českého amatérského divadla.

JK: Josef Beran do našeho souboru přinesl i svá autorská představení. Pod jeho režií jsme v roce 2015 uvedli úspěšnou pohádku Jak vysloužilá zvířátka napravila loupežníky a v roce 2016 autorskou historickou hru na motivy knihy Zdeňka Mahlera Král a lazebnice. V té době už nás bylo jedenáct!

Bez inscenace, ale s pílí a odvahou
JK: Když Josef Beran odešel, začali jsme zkoušet novou hru. Ale lidé si opět z existenčních důvodů dali pauzu. A tak jsme se zaměřili alespoň na pásma k různým příležitostem – Noc s Andersonem, Cesta do Emauz, Živý Betlém a pomoc při kulturních akcích našeho města. Následovala covid pauza. K tomu přišla rána – do divadelního nebe odešel principál Václav Vávra, po kterém zůstala stále nezhojená jizva…

PR: A v roce 2022 jsme se pustili do Viliama Klimáčka. Premiéru Odvrácené strany Měsíce uvádíme 1. března 2024.

Pár otázek pro Odvrácenou stranu Měsíce
Synopse
Odvrácená strana Měsíce – Jemná komedie Viliama Klimáčka o nekriticky milující matce, která se nedokáže smířit s tím, že její syn už dávno není dítě a dávno dospěl. Matka pro syna stále hledá ženu, která by z něj „udělala muže“, netušíc, že on už dávno tajně žije s její kamarádkou ze školy. Kořením této rodinné tragikomedie je napjatý vztah dvou sester, které celý život soupeřily o jediného muže. Jedna z nejvtipnějších her renomovaného dramatika Viliama Klimáčka se nevyhýbá ani osobním selháním hrdinů a dojímavým situacím, kdy hlavní hrdinka bojuje s mozkovou příhodou a zápasí nejen o syna a o sestru, ale především o svůj vlastní důstojný život. Hru věnoval Viliam Klimáček Emílii Vašáryové, která hraje hlavní roli v inscenaci nastudované ve světové premiéře v lednu 2015 v Divadle GUnaGU. (Zdroj: DILIA)

Pardubický Exil uvede Klimáčkovu hru za týden, vy teď v pátek. Čím je Odvrácená strana Měsíce tak vábivá pro vás osobně?

ML: Vybíral jsem jako obvykle hru pro nás, pro určitý počet herců. Na začátku mě tady zaujal také název. Tušil jsem, že by hra mohla obsahovat téma, které by nás zajímalo. A po přečtení hry na zkoušce jsme si to jako jeden muž a tři ženy potvrdili…

Obsazení bylo jasné od začátku?

ML: Ano, ale ve třetině zkoušení se musela přeobsadit trojrole a role Dariny. Naštěstí jsme měli jednu herečku v záloze, tak zkoušení pokračovalo. Ale z toho důvodu se zkoušení protáhlo na dva roky.

A vize zůstala?

ML: První představy byly impozantní. Pak jsme se vrátili na zem a začali postupně ubírat. A abychom to technicky zvládli, shodli jsme se na podobě, jež bude k vidění na premiéře.

Mluvíš stále v množném čísle…

ML: Ano, protože na vzniku se podíleli všichni. Herci si vytvářeli postavy, situace – a já pozoroval, jak je to baví. Někdy jsem něco zamítl, něco jiného poradil. Diskutovali jsme o situacích, jak je vystavět, o ději a výrazu postav…

PR: Po dlouhé době se nám podaří oslavit naše snažení premiérou!

Tvůrčí tým na Odvrácené straně Měsíce
Jaký je tvůrčí tým inscenace?

PR: Tím, jak nás není mnoho, je každý v týmu nepostradatelný. Principálka Jana Kocifajová se svou tvrdošíjností, divadelním zkušenostmi a citem pro pohyb na jevišti. Trpělivý Míra Lešek s hudebním cítěním, znalostmi v muzice a technice, pochopením smyslu příběhů a obětavostí pro společnou tvorbu. Mirka Bíbová, zkušená herečka s estetickým vnímáním při tvorbě kostýmů a kulis, šikovná švadlena s neuvěřitelnými nápady. Já se snažím o srozumitelnou dramaturgickou vizi a starám se o chod spolku. Karel Harant se smyslem pro humor, velkým hereckým potenciálem a ochotou jít do všeho po hlavě. Nerada bych zapomněla na členy technického týmu Dana Jašu, Ritu Farizovou, Josefa Ježka a Aničku Šimkovou, bez nichž by to rozhodně nešlo. Spojuje nás láska k divadlu. A radost vyprávět divákům příběhy. Takové, které je nejen pobaví. Takové, které je donutí i přemýšlet.

ML: Nikdy jsme žádnou hru nedělali tak výrazně kolektivním způsobem. Jsem velice zvědavý, jak na diváky zapůsobí. Ale práce nekončí. Pořád je co zlepšovat. A mimochodem – co bych za to dal, kdybych po našem představení slyšel Františka Zborníka a jeho větu: „Jakou nám tato hra dává zprávu a co jsme to vlastně viděli?“

Trosky v Kraslicích, ne Kraslice v troskách
Jak je na tom spolek, který přestává být troskami (s malým „t“), teď?

PR: Principálkou Divadelního spolku Trosky Kraslice je Jana Kocifajová, spolek má devět členů. Zázemí nám poskytuje Dům kultury v Kraslicích, který považujeme za svou domovskou scénu. Nesmím zapomenout zmínit i Město Kraslice, které nám finančně vypomáhá, a podporu Městského kulturního centra.

Co dál?

PR: Po premiéře začneme hledat, jako obvykle u agentur DILIA a Aura pont, podle obsazení, žánru a hlavně tématu. Témat se najde dost. A hlavně po absolvování školy režie se s Janou a Mírou cítíme více sebevědomí v divadelním tvoření. Ale jsme nastavení na klidné a pohodové tempo, takže každoroční premiéru od nás asi nečekejte

Jste tři – tak mi řekněte tři věci, proč by měli diváci Odvrácenou stranu Měsíce vidět.

PR: Příběh ze života.

JK: Humor.

ML: A zamyšlení nad tím, jak se člověk může ocitnout na své odvrácené straně. A jak se s tím vypořádat.

Premiéra komedie Odvrácená strana Měsíce autora Viliama Klimáčka, režiséra Miroslava Leška a DS Trosky proběhne v pátek 1. března 2024 v Domě kultury v Kraslicích. Jste srdečně zváni!
Pro aktuality ke spolku a termínům představení sledujte Facebook souboru.

RICHTER KOHUTOVÁ, Petra. Trosky vstávají z popela na Odvrácené straně Měsíce. Online. Divadelník.cz 28. 2. 2024. Dostupné z: https://divadelnik.cz/trosky-kraslice-vstavaji-z-popela-na-odvracene-strane-mesice/ [cit. 20240302]