Texty: ZAHÁLKA, Michal. Příběhy neobyčejných šílenství. / recenze, Divadelní Piknik Volyně 2019 / Zpravodaj celostátní přehlídky amatérského činoherního a hudebního divadla. 2019, č. 9 (7. 7.), s. 5

Se hrou Tomáše Svobody Srnky není těžké se v českém divadle setkat – i proto, že ji snad ve všech divadlech, kde kdy sám Svoboda coby režisér působil, nastudoval. (Aktuálně je v jeho režiích k vidění v brněnském Divadle Bolka Polívky, libereckém Divadle F. X. Šaldy a nejnověji v Divadle na Fidlovačce.) Těžko se ovšem moc divit jemu i dramaturgii jednotlivých divadel: ta dvanáct let stará groteskní komedie je, krátce řečeno, prostě hrozně vtipná.

Čtveřice příběhů, které se jedné zvláštní noci protnou, vypráví s hutnou porcí černého humoru o lidských úzkostech, nejistotách a podivínství. Nebýt poněkud problematického konce, který má už už nakročeno k nějakému sdělení o tom, jak v pravou chvíli nikdy nedovedeme říct tu správnou věc, ale nakonec se utopí v dalším, tentokrát už zbytečném přídavku groteskní bizarnosti, řekl bych, že je vynikající. Především má bystrý jazyk, ostré tempo a proměnlivé způsoby vyprávění.

Inscenace karlovarského Divadelního studia D3 se vyznačuje dvěma klíčovými kvalitami. Zaprvé režisér Petr Richter dobře ví, jaký text má v ruce, a dovede pro něj nalézt adekvátní míru grotesknosti v herecké i výtvarné stylizaci. Je to inscenace, která mimořádně dobře slouží svému materiálu, je divadelně hravá v nejrůznějších zcizovácích a výtvarných nápadech, drží si vesměs adekvátní temporytmus a má cit pro pointu.

Tou druhou kvalitou jsou potom ti, na nichž dramatika tohoto typu stojí zcela zásadním způsobem, tedy herci, a to, řekl bych, zcela bez výjimky. U Marka Himla v roli dirigenta Petra lze nesporně vyzdvihnout přesný timing a heroickou práci s clickerem, ale celý soubor je mimořádně kompaktní. Dovede se zápalem vyprávět, rozumí tomu, co a proč říká, bez potíží umístí vtip či načasovat gag.

Srnky jsou ryzí divadelní pop, kvalitní mainstream – a D3 je jako takové dovedlo realizovat bez jakéhokoliv lapsu, který by stál za řeč. Co víc si na závěr festivalového maratonu přát.