Texty: BENEŠ, Jiří: Poznámky k pěti hronovským inscenacím. (úryvek - DSJS, Bankovní jubileum. Na hlavní silnici.) Amatérská scéna 1968, č. 11, s. 11.

Čechov je v aktovce Na hlavní silnici mistrným tvůrcem bezútěšné, až nihilistické atmosféry vzájemného neporozumění a bezcitných vztahů mezi lidmi. Jen tu a tam prokmitne paprsek lidskosti mezi lidmi, kteří jsou na dně existenčním, jen k jedinému rozmarchu vzpoury dojde proti symbolu lidí, jež jsou na dně mravním. Všechno je to zpracováno s nesmírnou intimností, delikátností, vnitřností - a v interpretaci Brněnských se to setkává s robustní režisérskou individualitou, která instinktivně miluje prudkou jevištní akci, výraznou, až jednostrunnou hereckou charakteristiku, prudký dějový spád. Opravdu zajímavé setkání či střetnutí autora s režisérem. Silnější vítězí, a silnější je Čechov. Walletzký je odnášen na štítu a získal pro sebe nové zkušenosti (například s vytvářením atmosféry), pro herce nové prostory (i malá rolička zde mohla dát herci víc a jiných možností než repertoár posledních let), pro soubor nové perspektivy, pro Hronov dramaturgickorežijní čin.
Bankovní jubileum hrají Brněnští v dokonalé a důsledné expresívní nadsázce, skoro přesvědčující, že divadlo absurdity mohlo mezi své četné praotce zařadit i Čechova (viz závěr aktovky!), hrají je už v minulosti nejednou zvládnutou bravurní technikou strojově naplňující ohňostroj režisérových gagů, hrají je po svém, osobitě, původně - a vyvolávají tím spory už z historie Skřivanů dobře známé. Nejblíže Čechovovi je Walletzký v roli Šipučina, protože jeho důsledná stylizace postavy se dobře snáší s jejími lidskými rozměry.