Texty: RICHTER KOHUTOVÁ, Petra: Sokolovská čurda 2023. AS 26.9.2023.

Sokolovská čurda 2023

Procházka (nejen divadlem), která baví.

Činoherní | Hudební | Pohybové | Soubory

21. ročník celostátní nesoutěžní přehlídky, umožňující předvést ochotnickým souborům svou tvorbu, poskytující možnost setkání a výměny zkušeností a udělující cenu za nejlépe odvedenou malou roli, která posunuje děj viděného, se odehrál pod taktovkou Divadla bez zákulisí ve spolupráci s Městským domem kultury Sokolov ve dnech 22.-24. září 2023. Začal tentokrát už o několik dní dříve, a to komentovanou procházkou po městě v režii Pouličního divadla Viktora Braunreitera.

Celý festival byl vlastně takovou procházkou, třebaže ne vždy růžovým sadem. Procházkou historií divadla. Začali jsme v 16. století Shakespearem, prolétli 17. s Lakomcem a 18. s Goldonim, pohádka odkazovala na klasičku 19. století, Dokonalá svatba na to 20. a horažďovický Důkaz či přerovský titul Není co skrývat nás, napjaté a s křikem se bránící, vtáhl do století našeho, jedenadvacátého. Byla to také procházka po historii Sokolovské čurdy. Při pohledu na letošní účastníky programu: přerovský Dostavník či karlovarské Déčko hráli již na nultém ročníku přehlídky, českolipský Jirásek zdobil v roce 2003 první ročník, horažďovický Tyjátr ten šestnáctý v roce 2018… a protože přehlídka neusíná na vavřínech, přibyli kandrdasové LDO ZUŠ a „farma Divadla bez zákulisí“ Divadlo mladého herce, poprvé se zúčastnili i přátelé ze Sázavy. Žánrově se vedle pohádek a komedií objevila variace na klasickou tragédii, drama i černá komedie, také zmíněné pouliční divadlo. A nutno zdůraznit, že letos byla nejen organizace (díky za ni „Bezzákulisákům“ s Martinem Volným, Jarkou Nikodémovou a Evou Valjentovou v čele), ale také téměř polovina akcí Sokolovské čurdy dílem místních. Kromě pohádky Káča a peklo, Romea a Julie a prohlídky města měli Sokolovští prsty, respektive herečku Lucii Zemkovou, i v karlovarském Náměstíčku.

Zcela novou součástí Čurdy je komentovaná prohlídka Sokolova, v režii Pouličního divadla Viktora Braunreitera a za financování nadšence Martina Volného. Po svém městě se prošlo v neděli 17. září 2023 více než dvě stě diváků. Začali u brány sokolovského zámku a během čtyř zastavení zhlédli množství historizujících příběhů s větší než malou mírou nadsázky (o tom, kterak byla osada Sokolov založena, jak Sokolovu shořela městská práva apod.). Hlavními tahouny lehce interaktivní akce byly Pavlína Šponiarová a Lucie Zemková z Divadla bez zákulisí, s nimi hráli bratři Braunreiterovi a Jiří Švec z Karlových Varů a Petr Bařina z chebského divadla.

První představení přímo v budově Městského domu kultury se změnilo ve dvojprogram – místní pozvali jako předskokana svého kusu mladé kolegy z místního LDO ZUŠ. Pohádku z rozkvetlé louky o tom, jak zvířátka pomáhají berušce hledat sedmou tečku, připravila a na piano doprovázela Andrea Plachá. Následovala Káča a peklo – pohádka pro děti od čtyř let autorky a režisérky Danči Telínové. Divadlo bez zákulisí ji mělo na repertoáru před dvanácti lety. Letos ji obnovilo s částečně původním obsazením – Káču stále hraje Pavlína Šponiarová a čerta Zaracha Martin Volný. Variace příběhu známého z knížky Boženy Němcové či opery Antonína Dvořáka vcelku funguje, příběh je převyprávěn přehledně, vyskytují se nápady, které potěší (bílí čerti!).

Úroveň Náměstíčka karlovarského Divadelního studia D3 roste s každou reprízou; ostatně u inscenace tak postavené na herecké souhře se to dá předpokládat. Náměstíčko, potažmo jeho scénograf Luboš Štěpán získal Zlatý vrtík Vaška Junka za nejlepší scénu přehlídky. Představení bylo přijato s velmi bouřlivými pozitivními reakcemi. Mimochodem, místní divácká základna je kapitola sama o sobě. Organizátoři během dvaadvaceti let trvání přehlídky dokázali, že navštěvovat představení Sokolovské čurdy se stalo módou, a tak hlediště čítající více než tři sta míst bývá zaplněno minimálně ze dvou třetin a místní přicházejí s touhou se bavit, již neváhají dát najevo. Souborům se v Sokolově hraje báječně.

Sobota začala zostra shakespearovskou klasikou Romeo a Julie, ovšem ve velmi rasantní úpravě, jež má v názvu dodatek „aneb Tanec a zpěv“. Režisér Martin Volný a dramaturgyně Marie Volná převedli příběh věčných milenců do současnosti a změnili klasickou tragédii v podívanou s komediálním potenciálem. Sedmdesátiminutový spor, jestli je lepší a jako životní náplň zajímavější tanec nebo zpěv (a takový může být v jistém věku prožíván se stejnou vášní jako odvěký konflikt Monteků a Kapuletů), dojal zejména sdělením, že je možné, aby vyhraněně rozdělenou společnost nesmířila smrt, ale láska a empatie. Partička z Divadla mladého herce se učí zvládat veřejné vystupování, také pohyb a mluvu na jevišti a většině účinkujících se to daří. Zvláštní zmínku si zaslouží František Rais coby rapující Merkucio a Viktorie Volná coby Chůva. (Ta to měla obzvláště těžké, protože její postava zůstala jako jediná věrná předloze, tedy umístěná v hluboké minulosti). A dlužno dodat, že členové Divadla mladého herce se stali pilířem rozborových seminářů a s nadšením rozebírali viděné. Díky jim za to.

Lakomec francouzského komediografa Moliera a českolipského Jiráska s Václavem Klapkou v čele má za sebou množství úspěchů včetně účasti na Jiráskově Hronově. Bylo o ní napsáno mnoho (např. https://jiraskuvhronov.eu/…ouska-houska ), takže jen stručně. I sokolovské repríze vévodila barevnost a hravost, situace textově oholené na základ byly naplňovány herectvím v nejlepším slova smyslu fyzickým, vládl nadhled, nadsázka a humor na hranici absurdity a skvěle zafungoval závěrečný žánrový obrat. Poprvé jsem dostala do ruky program pojatý jako skládací kasičku, udělal mi radost. Lakomec Divadelního klubu Jirásek Česká Lípa získal hlavní cenu, tedy zahraje si v rámci Ozvěn Sokolovské čurdy v Městském domě kultury ještě jednou.

Přerovský Dostavník přivezl velmi hořkou komedii Není co skrývat v režii a scéně Marka Šudomy. Soubor, který je jednoznačně nejčastějším účastníkem přehlídky (letos přijel pošestnácté!), vstává z popela po covidovém útlumu. V inscenaci, vycházející mimo jiné z filmu Naprostí cizinci, se tři manželské dvojice a jejich kamarád o silvestrovské oslavě rozhodnou hrát hru – nechat mobily uprostřed stolu a zveřejňovat vše, co jimi projde, tedy číst nahlas SMS či dávat hovory na hlasitý odposlech. Následkem toho vycházejí najevo tajemství špinavá i banální, odhalují se slabé či přímo neexistující základy některých vztahů a nejistoty a vnitřní strachy postav. Potěšilo umné rozehrání (nejen) jeviště sokolovského divadla, přesně vystavěná gradace představení a věcnost a nepodbízivost hereckého stylu. Mezi osmi účinkujícími, kteří podali vyrovnané výkony, přece jen o chlup více zářili Renata Bartlová jako Jana a Zdeněk Hilbert jako advokát Leoš, nadějně působí mladá posila Sára Kanioková v roli Sofie. A mobilní telefony z komedie Není co skrývat přerovského Dostavníku jsou nositeli Sokolovské čurdy pro rok 2023.

Následující dva soubory se do Sokolova přesunuly z poděbradského FEMADu, kde hrály stejné inscenace. Úrovni představení to v obou případech prospělo.

Důkaz Davida Auburna a horažďovického Tyjátru přivezl vážné téma a vážnou formu. Režisér Karel Šťastný zvolil předlohu známou z filmu s Anthonym Hopkinsem, ve kterém hrála hlavní ženskou roli Gwyneth Paltrow – a dlužno uznat, že horažďovická Lenka Kůsová se jí blíží jak podobou, tak mírou talentu. Během semináře mluvili zejména členové Divadla mladého herce o tom, jak vnímali téma inscenace. Mluvili o hledání sebe po těžkém životním otřesu, o konfrontaci životních postojů či složitosti osobní volby. Také o tom, kterak vnímali jednotlivé postavy – pozoruhodné bylo třeba označení Hala za „anděla strážného“. A tvůrci obdrželi zpětnou vazbu na čitelnost znaků na jevišti (boty, kšiltovka, dveře…).

Dokonalá svatba, situační komedie Robina Hawdona v překladu Jana Šotkovského a v podání DS Jiřího Voskovce ze Sázavy, si vytáhla „černého Petra“ v podobě nedělního dopoledního hracího termínu. Přesto sázavští obstáli na výbornou. Sled čím dál ztřeštěnějších, svatbu ohrožujících situací podali přehledně a srozumitelně. Scéna Michaely Rejhonové, Jiřího Škody a Jana Rejhona byla funkční i esteticky přijatelná, z účinkujících byli oceňováni zejména Radek Tupý coby ženich Bill a Jan Rejhon jako svědek Tom. A na semináři se mluvilo např. o relativitě happyendů…

Přehlídku provázelo několik průběžných témat. To nejdůležitější představovala potřeba porozumění, tolerance a empatie. Stále se vracelo rodičovství jako radost a starost, závislost (na penězích, na mobilech, na lidech…), také Itálie jako způsob života nebo akné jako zásadní překážka spokojené existence. V místním zákulisí (které Divadlo údajně nemá) zuřil boj o role prostřednictvím sporu, zdali je režisér, zakladatel Čurdy a její moderátor krásný, chytrý a vtipný jako Michael Douglas nebo krásný, chytrý a vtipný jako Morgan Freeman. V kavárně Štístko se objevilo několik prudce jedlých novinek, za sebe jsem si užívala Chai Latté a profesionalitu obsluhujících. Stánek ve foyeru nabízel merch Sokolovské čurdy (včetně malovaných kamínků, triček či perníčků). Sobotní večer mimodivadelně vyvrcholil koncertem kapely Wostrey! a půlnočním překvapením plzeňského JakoHosta, který sice letos nehrál, ale přijel se potkat s přáteli. Vydařily se rozborové semináře, letos více než kdy jindy byly dialogem. Vyšly tři zpravodaje. Fotograf Ivo Mičkal pořizoval fotodokumentaci. Moderátor Martin Volný uváděl každé představení básní a bavil videoprojekcemi celebrit i „celebrit“. Tak mohla Sokolovskou čurdu prostřednictvím digitálního obrazu zahájit tenistka Markéta Vondroušová, místní rodačka.

Podzimní procházka Sokolovskou čurdou 2023 se mimořádně vydařila. Nejen její představení, ale celková atmosféra inspirovala a bavila. Díky za to.

Autor: Petra Richter Kohutová
narodni-informacni-a-poradenske-stredisko-pro-kulturu-z8543