Texty: HULÁK, Jakub a ČURDOVÁ, Lenka: Přehlídka dětské recitace Horšovský Týn, 25.4.2023. Deník Dětské scény, č. 0., str.7-8, 9.6.2023.

Přehlídka dětské recitace
Horšovský Týn, 25. 4. 2023

Krajská přehlídka dětských recitátorů se tradičně uskutečnila v Horšovském Týně díky skvělé péči Jitky Pluháčkové ze ZUŠ Staňkov, která se letos obětavě ujala nejen krajského kola a okresního kola pro okres Domažlice, ale i okresního kola pro Plzeň-město, které se její tradiční
plzeňský pořadatel zřejmě z důvodu nejasností s financováním přehlídek nečekaně zřekl. Velké poděkování patří i ředitelce ZUŠ Staňkov Ivě
Záhořové, která organizaci přehlídek umožnila a aktivně podpořila.
V první, nepostupové kategorii, vystoupilo 13 recitátorů. Výrazně zde převažovaly básně, celý blok dokonce trochu připomínal malou „antologií“ české poezie pro děti: František Hrubín, Josef Kainar, Zdeněk Nerušil, Michal Černík, Jiří Havel, Ivan Martin Jirous, Janek Ledecký (kupodivu s absencí jindy všudypřítomného Jiřího Žáčka). K tomu ovšem dvakrát A. A. Milne, jedna „rodinná tvorba“ a dvě prózy. Úroveň recitačních vystoupení vesměs nebyla nijak mimořádná, mezi všemi ale výrazně zazářil Karel Syka (ZŠ Božkov, Plzeň), který se nenechal vyvést z rovnováhy tím, že Milneova báseň Schovávaná v 1. kategorii už jednou zazněla, a se zaujetím a konkrétní vnitřní představou text mimořádným způsobem rozžil. Získal proto ocenění za inspirativní přednes. Ocenění za výborný přednes klasického textu získala Ema Škardová, která hezky po smyslu a s vědomím celku přednesla Hrubínovu báseň Paleček a jeho kamarádi. Spíš dílčí ocenění – za přehledné a srozumitelné uchopení textu – dostala Elena Hošková (Ivan Jirous: Ptala se Františky Marta), ocenění za sdělný přednes pak Anna Matějková (Josef Kainar: Na zápraží koště stálo).
Ve druhé kategorii se představilo 15 recitátorů. Poezie se už vyskytla jen čtyřikrát a s jednou výjimkou se nedalo mluvit o dobré volbě. Výběr textů byl ovšem často kamenem úrazu i u recitovaných próz. V několika případech se ale naopak recitátor se svým textem velmi dobře „sešel“. Určitě to byl případ Matěje Stona ze ZŠ a ZUŠ Kašperské Hory s textem Shela Silversteina Bordelář. Přestože je báseň v posledních letech na přehlídkách dětské recitace dost frekventovaná, Matěj ji dokázal přednést velmi přesvědčivě, s konkrétní představou a trochu jinak, než je obvyklé. Nápaditě k tomu využil „trik“ s upuštěným a posléze nalezeným papírovým kapesníčkem. Velmi dobře se to podařilo i Barboře Štichové ze ZUŠ Domažlice se zdařile zkrácenou kapitolou z knihy Ivy Procházkové Myši patří do nebe. Recitátorka ho vyprávěla přehledně a přirozeně, zároveň s velkým zaujetím a citem pro vystižení situace. Oba recitátoři byli doporučeni k postupu na celostátní přehlídku. Ocenění za kultivovaný projev získali Antonín Štěrba s prózou Jak řídících Tonča krasobruslila na rybníčku u školy… z knihy Václava Bárty Kozí válka, Viktorie Molcarová s kapitolou Jak se fotografuje štěně z Dášeňky Karla Čapka a Isabella Johannah Stirzula s textem Lojzička Reného Goscinnyho. Filip Novák s textem Miloše
Nesvatby Štětce na ostrově získal ocenění za přehledné uchopení textu. Ocenění za zaujaté vyprávění kapitoly Podivná hůl z knihy Prevítovi
Roalda Dahla získala Johana Malíková.
Vystoupení obou mladších kategorií hodnotil lektorský sbor ve složení: Pavla Sovová, Jaroslav Provazník a Jakub Hulák. Moderování se velmi dobře ujala Simona Brožovská, kolegyně Jitky Pluháčkové ze ZUŠ Staňkov.
Ve třetí kategorii se přehlídky zúčastnilo 14 recitátorů. V porotě (Vojtěch Maděryč, Lenka Čurdová, Tomáš Fejtek) panovala shoda na tom, že zde bylo mnohem víc živých a přesvědčivých výkonů než v kategorii čtvrté. Poměr prozaických a poetických textů byl rovnoměrný. Lektorský sbor udělil celkem šest ocenění v podobě čtyř čestných uznání za interpretaci jednoho z vybraných textů a dvou postupů do celostátního kola přehlídky Dětská scéna. U postupujících byla rozhodující kvalitní připravenost obou textů, byl jim však doporučen text, který lektoři shledali jako zdařilejší – interpretačně i dramaturgicky. Zároveň byla recitátorům sdělena další doporučení, na která se v další práci s textem zaměřit.
Ondřej Kapusta (Václav Bárta: Jak jsem zapálil piliňáky, z knihy Kozí válka; Jiří Suchý: Dobré rady) v prozaickém textu dokázal velmi působivě předat téma, pracoval s pozorností diváka, se kterým zdařile komunikoval. Text byl po stránce vyprávění dobře vystavěn a propojen myšlenkou očekávaného výprasku za to, že nesplnil to, co se od něj očekávalo a splnit měl. Tato myšlenka byla jakýmsi laitmotivem celé interpretace textu. Doporučení směřovala k práci s temporytmem a jeho zlepšení, k čemuž má Ondřej zjevné předpoklady i schopnosti. Tento text byl doporučen. Ve druhém textu interpret dovedl velmi ukázněně a přesně technicky interpretovat poetický text s dodržením a naplněním přesahu ve verších, velmi citlivě pracoval i s prostorem a dobře komunikoval s diváky. V poslední sloce bylo patrno, že je třeba zlepšit a zpřesnit sdělení ve vztahu k pointě textu a vlastní porozumění samotnému konci básně.
Matěj Vejvoda (Vítězslav Nezval: Věci, květiny, zvířátka a lidé pro děti; Jan Skácel: Uspávanka se studánkou) v prozaickém textu V. Nezvala prokázal svou schopnost předat své osobní sdělení a velmi zajímavým způsobem nás přesvědčit o tom, že textu rozumí a je mu blízký. Po celou
dobu jeho recitace bylo patrné velké zaujetí pro interpretaci a radost z možnosti sdělení myšlenky textu a svou radost předával i publiku. V textu Jana Skácela dokázal recitátor přesně pracovat s veršem a dokázal srozumitelně interpretovat myšlenku textu. Osobní zaujetí textem vypovídalo o jeho porozumění básni a ukázněnou formou dovedl přesvědčivě sdělit svůj postoj k textu publiku, jehož pozornost si dokázal ihned získat a udržet po celou dobu interpretace.
Tento text byl doporučen.
Ve 4. kategorii vystoupilo 12 recitátorů. Obecně lze říci, že tato kategorie byla méně zdařilá v kvalitě interpretace i dramaturgickém výběru textů, které byly velmi často pod očekáváním toho, co by recitátoři v nejstarší kategorii měli být schopni zvládnout. Část textů byla svým zaměřením, tématem, a především zpracováním neúměrná k věku recitátorů a vedle toho nebyla ani interpretace zmíněných textů dobře odvedená. V rozborovém semináři se porotci snažili o předání doporučení právě i k výběrům textů (způsob, zdroje, téma, zaujetí) nejen k samotné interpretaci. Porota udělila jedno ocenění za interpretaci textu a dva postupy na celostátní přehlídku.
Tereza Mašátová (Jan Otčenášek: úryvek z knihy Romeo, Julie a tma; Jan Jícha: Pátý den) byla soustředěná a orientovaná na téma a sdělení vnitřního souznění s textem, práci s hlasem a intonací. Výrazná byla její schopnost představit, předložit a zprostředkovat svou představu prostoru, prostředí a událostí v textu v první polovině. V druhé části zvolila rychlejší formu vyprávění naléhavé události, ve které je mladá židovka naháněna. Tam jsme místy postrádali její představu o tom, čím dívka prochází v rovině strachu o život, tíživosti situace a spíše jsme vnímali zprostředkování v rovině fyzického pohybu – k tomu vedlo naše doporučení ve zpřesnění představy a začlenění do interpretace. Tento text byl doporučen k interpretaci. U textu Jana Jíchy recitátorka zvolila velmi dobrý způsob interpretace silného a aktuálního tématu, bylo patrné její hluboké vnitřní zaujetí tématem a společenskou situací. I přes popis postoje autora k celé situaci a vnímání toho, co v našich životech mění, nespadala do patosu, velmi přesně pracovala s veršem. Svým zaujetím a hlasovým projevem upoutala pozornost diváků a získala si publikum. Nicméně pochybujeme o kvalitě a možnosti textu (s tak aktuálním tématem) reflektovat přesvědčivým způsobem téma válka na Ukrajině. Text je z našeho pohledu jakýmsi citovým zpracováním osobního šoku, proto byl k recitaci doporučen předchozí text.
Zuzana Wünschová (Wisława Szymborská: V ohromné spoustě; Michal Viewegh – úryvek z knihy Výchova dívek v Čechách) prokázala svou zkušenost a schopnost interpretovat text s komplikovaným sdělením, ale i schopnost dobře text vystavět a pracovat s veršem až k pointě. Osobní zaujetí a výpověď recitátorky byly silným zážitkem z jejího podání básně V ohromné spoustě. V druhé části básně bylo doporučeno zapracovat na soudržnosti, aby nedocházelo k rozdrobení slok nad rámec formy textu a nutného pochopení sdělení. Pro dramaturgický výběr i větší interpretační možnosti byl tento text doporučen k interpretaci na Dětské scéně. Interpretace úryvku z knihy Výchova dívek v Čechách byla v jejím podání opravdu velmi zdařilá. Povedlo se jí z textu vytěžit vše, co bylo možné předat. Dokázala skvěle komunikovat s diváky a získat je na svou stranu. Textem dokázala diváky provést a zároveň velmi bavit i díky svému nadhledu a způsobu vyprávění. Interpretačně jsme shledali skutečně yčerpání možností textu, a protože text nenabízí výjimečné příležitosti, byl k interpretaci doporučen text W. Szymborské.
Velmi děkujeme za skvělou organizaci celé přehlídky, která byla o to náročnější, že nebylo možné být v prostorech zrekonstruovaného kina, jak bylo plánováno a avizováno, z důvodu prodloužení zmíněné rekonstrukce. Přehlídka se tak konala na dvou místech, 3. a 4. kategorie v sále hotelu Šumava. Sál neměl úplně ideální akustiku, nicméně jsme se společně s recitátory dohodli na vytvoření adekvátních podmínek v prostoru a ten jsme dle toho upravili. Recitátoři byli vlídní, vstřícní a ukáznění, i díky tomu se nám podařilo akusticky nepříznivé podmínky překonat. Program přehlídky se dařilo plnit plynule dle harmonogramu. K naší radosti byl jak ze strany recitátorů, tak i doprovodu včetně rodičů velký zájem o výkladový rozborový seminář. Při vedení semináře jsme se snažili sdělit hlavní přednosti, ale i úskalí interpretace jednotlivým recitátorům v menších skupinkách. Vzniklo mnoho užitečných a inspirativních diskusí a doporučení k další práci. Součástí diskusí pak byly i obecné rady a inspirace týkající se výběrů textů vhodných k interpretaci.
Jakub Hulák (1. a 2. kategorie) a Lenka Čurdová (3. a 4. kategorie)