Texty: VOLKMEROVÁ, Hana: Přehlídka dětského divadla OSTRAVSKÁ LOKÁLKA, 21.–22. 4. 2023. Deník Dětské scény, č. 0., str. 26-27, 9.6.2023.

Přehlídka dětského divadla
Ostravská Lokálka, 21. – 22. 4. 2023

Krajská přehlídka dětského divadla s názvem Ostravská lokálka se pro Moravskoslezský kraj letos pořádala v Divadle loutek Ostrava již po šesté. Ráda bych ještě zpětně připomenula, že i v době covidu v roce 2020 se podařilo uskutečnit dvoudenní online setkání se dvěma workshopy (tanečním a improvizačním) a s prezentacemi tvorby souborů v online prostoru. V říjnu 2021 se pak uskutečnila jednodenní přehlídku s možností postupu na Popelku Rakovník (ta se následně kvůli covidovým opatřením nekonala) a v roce 2022 se opět mohly soubory setkat naživo plné dva dny v Divadle loutek Ostrava. Tu letošní přehlídku si užilo devět souborů z celého kraje, pro které byly připraveny rozehřívací workshopy před jejich představeními a druhý den přehlídky výběrové workshopy s profesionálními umělci: jevištní pohyb a improvizace.
Součástí přehlídky bylo večerní inspirativní improvizační představení s loutkami improvizační skupiny loutkářů a herců z Dvadla loutek Ostrava Improvázky. Jako předešlé roky, tak i letos probíhaly diskusní semináře pro dětské účastníky vedené mladými lektory studujícími na JAMU obor Divadlo a výchova a odborné debaty s porotou pro vedoucí dětských souborů. Porotu, neboli lektorský tým, tvořila Hana Cisovská, Daniela Jirmanová, Tomáš Volkmer a Jakub Tomoszek a jejich tajemnicí byla Hana Volkmerová. Na následujících řádcích nabízím shrnutí jejich zápisků k jednotlivým představením.
Ostravskou lokálku 2023 otevřelo představení Trable s televizí skupiny několika dívek Fajne Lejdys ze ZUŠ V. Petrželky z Ostravy – Hrabůvky hrající pod vedením Ireny Schubertové. Viděli jsme dramatizaci pohádkové prózy Gianniho Rodariho o poštovním úředníkovi, kterému se do pokoje z televizního přístroje nastěhuje takřka celý svět a kterou dramatizovala Irina Ulrychová. Skupina působí na jevišti sebevědomě, jsou vidět jak její dovednosti pohybové, tak mluvní, stejně jako jejich vzájemná souhra. Inscenace se lomila do dvou částí. V první skupina dovedně vytvořila živými obrazy a jednáním na jevišti svět, který obývá hlavní postava (poštovní úřad, obývací pokoj). Ve druhé části tento princip skupina opouští a na prázdném jevišti se ocitají postavy, vycházející z televize. Zde už nejsou jevištní prostor a vyprávění příběhu tak dobře zvládnuté.
Jako by souboru docházela při vymýšlení scén a situací síla a invence. Přestože si skupina vybrala kvalitní předlohu, není jasné, o čem tyto sympatické mladé dívky vyprávějí. Téma zůstalo, bohužel, nesděleno.
Následovalo představení Podivní divadelního souboru MY z Frýdlantu na Ostravicí pod vedením Jitky Kvasničkové. Soubor pracoval se dvěma příběhy, které se snažili propojit motivem holubů, což bohužel nezafungovalo. První příběh byl odehrán jako stínové divadlo, s využitím loutek i rukou, dokonce i vlasů znázorňující keř, světel a barev, které nesly významy (červená – vztek/zlo, zhasnutí světýlka – smrt postavy).
V tomto případě vše dobře a srozumitelně fungovalo. Situace byly vtipné, dotažené, vypointované. Druhý příběh byl o komplikovaném soužití
holubů a lidí v Londýně. Byly využity jiné výtvarné prostředky, například papírové krabice jako domy atp. Herci byli na scéně, měli hodně textu,
což byl důvod k citelné herecké nejistotě. Tato část inscenace působila těžkopádnějším dojmem, oproti propracované stínohře první půlky.
Diváci Ostravské lokálky si tento rok mohli užít i taneční a pohybové divadlo souborů PULSÍK a PULS z Opavy, které přijely s inscenacemi: Kdo si hraje… (mladší skupinka děvčat ve věku od 6 do 9 let) a Z tikotu tik (starší skupinka dívek ve věku od 10 do 15 let) s vedoucí Evou Vondálovou. K prvnímu, asi desetiminutovému představení, lze ve zkratce napsat: prázdná scéna, plno dětí, rytmus, energie a nadšení, kdo si hraje? Hrají všichni, pocit, že stačí málo a vidíme hodně.
V druhém, asi pětiminutovém, tanečním představení druhého dne přehlídky zhlédli diváci brilantní skupinovou pohybovou studii běhu času: pohybem ztvárňované metafory spěchu, úprku, ztráty orientace v čase,
zpomalení až zastavení, opětovné vbíhání do chvatu, chaos i řád. To vše
ve skvěle kolektivně a prostorově zvládnutém pohybu. Oceněníhodné je
u obou tanečních souborů především pedagogické vedení, které dětem
nabízí zvládání jevištního pohybu v prostoru, vzájemného vnímání se na
jevišti a vnímání rytmu, učení se kolektivní spolupráci, vede je k přirozenému projevu. Porota zvažovala, zda tato vystoupení patří na přehlídku
dětského divadla a shodla se jednohlasně, že patří! Už kvůli inspiraci pro
ostatní účinkující soubory. Představení Z tikotu tik bylo oceněno nejen diváky (Cena Zážitkomatu, kdy diváci dávali hlasy každému ze zhlédnutých představení), ale i porotou za pohybové ztvárnění tématu
a bylo doporučeno na celostátní přehlídku DS ve Svitavách.
První den přehlídky pak uzavíralo představení Malý pán souboru
Kutilové z literárně dramatickém oddělení ZUŠ Karviná. Soubor
se pro svou inscenaci inspiroval knihou Lenky Uhlířové Velká cesta malého pána. Knihu společně rozečetli, ale jelikož měli při inscenování,
podobně jako i jiné soubory, problém s pravidelným setkáváním všech
členů souboru, začali si pokračování příběhů postav dílčím způsobem
vymýšlet. Samostatně vzniklé části inscenace, ve kterých využívaly různé scénografické prvky (kovové kruhové pojízdné konstrukce, štafle,
praktikábly), materiály (igelit, textilie), předměty (kufry, lavory, knihy)
i loutky (maňásci, stínové loutky) pak umístili na půdu. Vzniklo tak
situačně i formálně bohaté představení setkání skupiny dětí na půdě.
Divák se nicméně v průběhu představení přestal v příběhu orientovat
a příběh Malého pána se postupně téměř vytratil. Děti projevily téměř
nekončící fantazii v řešení jednotlivých situací příběhu, kterou vedoucí
souboru Lucie Semančíková a Radka Veselá nechaly samostatně rozvíjet a bohužel ji nekorigovaly a nevedly děti ke větší sdělnosti příběhu
a udržení hlavní dějové linky.
Druhý den přehlídky otevřelo představení Deník Humly Hanssonové souboru Mrkváči tvořícího pod vedením Kláry Kvasničkové. Obecně bývá zapeklité, když mají děti hrát role dospělých. V tomto
souboru se tomu částečně snažili vyhnout tím, že v dialozích Humly
s rodiči byly vidět pouze ruce rodičů – tj. gesta. Bohužel nebyl tento princip zcela čitelný a tudíž pochopitelný. Ke sdělení retrospektivních situací,
např. vzpomínek na to, jak si Humla hrála se svou tetou, co všecko spolu
zažily, využíval soubor velmi nápaditě a vtipně meotaru. Hlavní problém
celého představení však byl v energii dětských herců. Chyběla. Hráli tzv.
na padesát procent. Porota při rozpravě souboru doporučila ještě dramaturgicky lépe vybudovat vrstvení Humliných problémů a jevištně posilnit
motivace postav tak, aby bylo vždy jasné, proč jednají tak, jak jednají.
Soubor Nenalezen ze ZUŠ B. Martinů v Havířově s vedoucím
Lukášem Moravcem hrál na Lokálce poprvé, a to autorskou inscenaci
s názvem Diův rozvod. Jevištně zpracoval reálie života řeckých bohů
na Olympu, které byly nahlíženy optikou dnešních vztahových problémů. Škoda jen, že není uvěřitelné, že se problémy, tak, jak byly v inscenaci zpracovány, týkají náctiletých. Autorem scénáře je jeden z členů souboru, který se nechal inspirovat nejen řeckými mýty, ale zjevně
i bulvárními komediemi. Vedoucí souboru dával žákům při tvorbě velkou volnost ve volbě a zpracování zvoleného námětu. V souboru tkví
silný potenciál s touhou tvořit vlastní inscenace od scénáře po jevištní
tvar. Tento potenciál je samozřejmě ze strany pedagoga nutno podpořit, ale také kultivovat a reflektovat již proces psaní scénáře. Pozitivem
souboru je dobrá mluvní, pohybová vybavenost, stejně jako schopnost
vést dialog a vnímat partnera na jevišti. Celou reflexi přehlídky uzavírá
představení Zlobivá čertí princezna pravidelně hostujícího souboru
Štěkáček fungujícího ve SVČ v Opavě pod vedením Daniela Kollmanna. Námět pohádky by se dal shrnout takto: o zlobivé čertí princezně,
která nezlobila. Pohádku napsal a režíroval vedoucí souboru. Bohužel
zde platilo, že když selhala příprava v základu (námět a text), pak i přestože byl soubor dobře vybavený, tvořivě přistupoval k přípravě a poctivě nazkoušel inscenaci, ve výsledku minul cíl. A pak se vkrádá otázka:
o čem to tedy celé bylo? U dětí je důležité, aby tématu porozuměly. Je
zřejmé, že pohádka vznikla k pobavení rodičů a přátel. Porota ocenila
dobrou vybavenost a poctivý přístup souboru.
Hana Volkmerová.