Texty: ZÁMEČNÍKOVÁ, Ema: Přehlídka dětského divadla Svitavy, Fandův dýchánek, 1.–2. 4. 2023, Deník Dětské scény, č. 0., str. 20-21, 9.6.2023.

Přehlídka dětského divadla
Svitavy, Fandův dýchánek, 1.–2. 4. 2023

V letošním roce divadlo navštěvují žáci 3.–7. ročníku, a na představení je vidět, že zřejmě funguje dialog mezi vedoucími kroužku a žáky.
Žáci mají údajně nejen prostor připomínkovat a měnit své repliky dle toho, aby jim vyhovovaly, ale mohou také napsat celé divadlo, které
následně nazkouší. Na jevišti se nikterak nepitvoří, jsou sami sebou, je vidět, že všichni táhnou za jeden provaz, jednotlivé jevištní nápady
jsou jasně jejich, vlastně celé představení se vykazuje sounáležitostí a radostí ze společného činění. Autorem scénáře k inscenaci Záhada
spisovatele Karáska je Jan Kratochvíl, žák páté třídy Základní školy U Školek Litomyšl, který zároveň v inscenaci hraje jednu z hlavních
rolí. Inspirací se Janovi stala jeho vlastní povídka z literární soutěže Kriminacht, ve které získal první místo.
Fandův dýchánekvznikl spojením dvou krajských přehlídek: Svitavského Fandy a Svitavského dýchánku. Stalo se tak pro malou pocovidovou
účast souborů, vloni jich i po tomto sloučení vystoupilo jen šest. A letos!!!
Celkem 19 představení:Vločky DŠ Svitavy: Prondeš-prondeš, neprondeš-neprondeš, Světlušky: Kdo k nám přijde?, Invisible Theatre Kalawatsch R.A.J.: Utlačování nebo intervence, Na vlně: Jedno moře; No name: A bude líp?, Prostě Hanka: Případ s Hejkalem, Divadelní kroužek Šmrnc: Záhada spisovatele Karáska, Úplněnahé Divadlo: Půjdeš si se mnou hrát?, Céčko Svitavy: To jsou věci, Nové divadlo ! YESSS!!!: Kintsugi, Úplněnahé divadlo: Jako by se nechumelilo, DS Kucmoch: Bakchantky, A zbyly už jen dvě ...: Mistr Bobo, Po másle DŠ Svitavy: Duhové pohádky, PastaBasta: Domů,
Thea: Strážci Země, Reverzní dveře: Zdrhnout z Indie, Nové divadlo! YESSS!!!: Sága ledu a ohně, Hana Voříšková: Nikdy naráz netrápí tě mráz a oblak komárů.
V důsledku sloučení se stal Fandův dýchánek přehlídkou studentského divadla, experimentálního divadla a divadel poezie a dále také i přehlídkou dětského a loutkového divadla s postupem na Šrámkův Písek, Mladou scénu Ústí nad Orlicí, Wolkrův Prostějov, Dětskou scénu Svitavy a Loutkářskou Chrudim 2023 (nejen) Pardubického kraje.
Přehlídka se konala na obvyklých místech – tedy v divadle Trám a v divadelním sále kulturního centra Fabrika Svitavy. A já jsem s radostí
přijala pozvání do poroty, kde jsem zasedla spolu s Irenou Marečkovou a Vladimírem Hulcem, a věřte, přes náročnost tohoto lektorování vůbec
nelituji. Proč náročnost? Spočítali jste si fandovská představení? Přebíhali jsme z Trámu do Fabriky v krátkých časových intervalech, někdy
nebyl ani čas si sdělit a vyladit dojmy a už jsme seděli na rozborovém semináři. (Měla jsem intenzivní pocit nonsensového snu – já, spíše
neloutkař, rozebírám a hodnotím loutkářskou inscenaci genia Karla Šefrny, který sedí přede mnou a pokorně mi naslouchá!) Náročnost se
zvyšovala intenzitou zážitků z jednotlivých představení, téměř každé by stačilo pro katarzi na celý den, ale už začínalo další, neméně skvělé,
přitom úplně jiné! Tak zážitkově vydatnou přehlídku jsem snad ještě nezažila, a že něco v amatérském divadle pamatuji (nejvíce mi letošní
Fanda připomínal předrevoluční divadelní žatvu napříč žánry, Inspiraci, kterou jsme pořádaly spolu s Mirkou Císařovou). Jak neviditelná nit
se prolínala mnohými loutkářskými produkcemi céčkařská poetika, ale vždy v jiném, osobitém podání.
Avšak nyní je mým úkolem podat zprávu o představeních dětského divadla, bylo jich celkem pět, a velice pěkných, krom nominovaného, jsme tři doporučili.Divadelní kroužek Šmrnc má na Základní škole U Školek v Litomyšli velmi bohatou historii, protože zde funguje jako volnočasová aktivita téměř 20 let. Každý rok se členové souboru obměňují a v říjnu se vždy začíná od začátku. Někteří žáci pokračují, jiní končí a přichází noví, což je velká výzva pro nováčky ve vedení divadla, kterými jsou Veronika Řeháková a Ilona Holomková. Každý školní rok se začíná téměř od nuly. Soubor využívá hudebních kulis a vlastních videoprezentací na dokreslení atmosféry. Nezapomíná se ani na zařazení tanečního vystoupení, soubor spolupracuje i s tanečním kroužkem.
Soubor Vločky DŠ Svitavy je v současné době jeden z věkově nejstarších souborů Dramatické školičky. Inscenace Prondeš-prondeš, neprondeš-neprondeš byla původně připravována pro přehlídku POSED ve Svitavách na téma Cesta na sever, proto soubor sáhl po Ledových povídkách Eskymo Welzla (kontroverzní „Čech moravské národnosti“, cestovatel po Dálném severu, dobrodruh, lovec, obchodník, námořník, zlatokop a vypravěč, Ledové povídky napsali Bedřich Golomek a Eduard Valenta dle jeho vyprávění). Soubor však představení na Posed dokončit nestihl a uvedl je v premiéře až na Fandově Dýchánku 2023. Představení, ve kterém v režii zkušené Jany Mandlové účinkují tři děvčata a chlapec, zaujalo především gejzírem inscenačních nápadů – výtvarných (obrazy a atmosféra zimy v ledových končinách, gramofon v mrazivé pustině, lidí tam žijících…), loutkářských (zejména proměny rukávníků Eskymáků na vlky a jejich animace …) a tematických (krutá, ale ryzí příroda versus civilizace, doba geniálních objevů začátku minulého století, prolnutí do doby dnešní, existence moravštiny, či brněnštiny, na dálném severu…). Inscenace sice vykazovala mnohá nedořešení v tematických linkách a celkové výstavbě, a i děti na jevišti působily občas nejistě a mnohdy vázl kontakt mezi nimi i s publikem, ale pro ojedinělost východiska, množství originálních prostředků, zaujatost a nasazení celého souboru, se lektorský tým rozhodl doporučit tuto inscenaci na celostátní přehlídku. Jako výchozí materiál zvolil pro svou inscenaci Kdo k nám přijde? začínající soubor pěti menších děvčat a jednoho chlapce (kolektiv se formuje od září loňského roku) Světlušky LDO ZUŠ Zábřeh na Moravě básně ze sbírky Ewalda Murera Zprávy tajnou řečí, jejichž obsahem je pohrávání si s dětským, víceméně chlapeckým, pohledem na svět kolem sebe. Jedná se o slibně nakročenou inscenaci dětského divadla poezie: dívky vysílají zprávu, a čekají, kdo na ni zareaguje, přičemž recitují, vytvářejí scénické obrazy, některé texty rozehrávají, někdy velmi funkčně, občas s nadbytečným ilustrováním. A přijde „kocour“ – chlapec, kterého lze před jeho příchodem kolem hracího prostoru zahlédnout, i když se pohybuje poněkud „nepřiznaně“. Celek působí poeticky, díky výtvarnému řešení a použitým zvukům, děti hrály a recitovaly soustředěně a se zaujetím (přestože v začátku příchodem opozdivších diváků bylo jeviště nepřiměřeně osvětleno a děti vyrušeny ze soustředění). Jejich pedagožka, Lenka Janyšová, je zkušená divadelnice, proto možná jde cestou zdivadelnění, někdy na úkor
sdělení a vypointování jednotlivých textů. Zdá se, že i rámec, čekání na „kocoura“, má ještě trhliny, ale soubor si je toho vědom, nestihl do přehlídky vše v inscenaci vyřešit. Ale představení zapůsobilo na přehlídce jako zajímavý počin – přístupem k divadlu poezie a intenzitou zájmu dětí i učitelky, proto bylo též doporučeno ke zvážení při výběru souborů do programu celostátní přehlídky.
Duhové pohádky jsou první společnou inscenací dvou děvčat, svým založením velmi rozdílných, alias souboru Po másle DŠ Svitavy. Štěpánka je výraznou osobností přeplněnou zdánlivě nezvladatelnou energií, Madlenka působí naopak klidně a až introvertně. Spolu pak tvoří vyváženou dvojici, která přímo jiskří hravými nápady (původně se potkávaly v Dramatické školičce jen v hodinách recitace). Dívky se svojí pedagožkou Janou Mandlovou si jako východisko vybraly dvě úvodní pohádky stejnojmenné knihy Daniely Fischerové – Jak se Slunko strašně nudilo a Jak se Měsíc urazil (viz výše uvedená rozdílnost aktérek, Slunko-Štěpánka, Měsíc – Madlenka). Došlo tak k dalšímu šťastnému potkání – s adekvátní předlohou, soubor se s ní zcela ztotožnil a přizpůsobil ji obrazu svému. Představení lze plnohodnotně označit za alternativní. A to díky řadě
skvěle zvládnutým inscenačních prostředků – přirozeně dětsky hereckým (i s náznaky klauniády), hudebním (písničky mají i vyprávěcí funkci), výtvarným a loutkářským. Přičemž posledně jmenované výrazivo situace neilustruje, ale povyšuje a pointuje, potkáváme se i s dokonale vystavěnými loutkářskými „gegy“. Příběh o sporu Slunka a Měsíce se odvíjí překvapivě, bez zbytečného lyrizování, má spád a oblouk. Vše působí funkčně a logicky, inscenace byla na celostátní Dětskou scénu nominována.
Soubor Na vlně LDO ZUŠ Žamberk, který tvoří tři děvčata, pracoval na inscenaci Jedno moře pod vedením Olgy Strnadové a Karla Šefrny. A ti jistě byli s nimi na stejné vlně, neboť kolektiv působil v malém hracím prostoru velmi přirozeně a kompaktně. Představení Jedno moře nezapře „céčkovskou“ poetiku – výtvarnem, světly a zejména velice funkční hudbou. Zdá se být technicky dokonalé přesnými střihy, nasazením a vypravěčským umem aktérek a zejména hudebním plánem. Při vytváření jednotlivých jevištních, velice jemných až křehkých, poetických obrazů vše funguje dokonale. Inscenace vznikla na motivy drobné prózy Olgy Hejné Jak si mořský koník, mořská jehla a hvězdice udělali malé milé moře, a tvůrci inscenace pluli s autorkou na stejné lyrické, až „přelyrické“, vlně. Jako koření vnášejí do představení humor loutky žraloků, jak situačně, tak i výtvarně, jinak většinou se jedná statické používání droboučkých artefaktů. Ale pro řadu funkčně použitých prostředků lze tuto drobnou inscenaci považovat za šperk alternativního divadla a proto ji lektorský tým doporučil k zařazení do programu celostátní přehlídky.
Ema Zámečníková