Texty: Josef Tejkl: Země pokladů - program

Pátek 6. března 2009 v 19.30 hodin

Divadlo SAMOHANA Hradec Králové

Josef Tejkl: Země pokladů (malé sudetské vykopávky). Režie Josef Tejkl, scénografieJana Portyková a Josef Tejkl, zvuk a světla Michaela Lučická, technická spolupráce Eva Černíková a Nadja Geier. Premiéra leden 2009.

Hrají: Jana Portyková (Bohuna), Jan Bílek (Plukovník), Zdeněk Tesař (Pancíř), Josef Tejkl (Kobylák), Monika Fejglová (Anča), Jaroslav Pokorný (Plovák).

Slovo o hře a inscenaci:
Text hry (nominovaný na Cenu Alfréda Radoka) rozhodně nepatří mezi ty snadno inscenovatelné. Inscenátoři nakonec vsadili na simultánní řešení hracího prostoru s co nejmenším poměrem iluzivních prvků. Vedla je k tomu víra v sílu herectví, na něž kladou akcent.

Země pokladů se inspiruje opět (podobně jako Asteroid Bejček) skutečnými příběhy, jež si autor odžil nebo se u nich přinejmenším v pravý čas „vyskytl“. Zápletka je kompaktnější a závaznější, předivo vzájemných vztahů komplikovanější. Základní premisa, z níž autorský text psaný pro SAMOHANU snad nikdy nevycouvá, nekompromisně trvá: Absence autocenzury. Neuhlazovat, ponechat syrové, drsné, pravdivé.

SAMOHANA nesype sůl do dosud nezhojených ran proto, aby znovu způsobila či znásobila bolest. Chce touto inscenací položit několik sebemrskačských otázek. Kde jsou hranice našich vin? Existuje vůbec vina kolektivní? Kolik kroků jsme ochotni ujít k branám smíření?

Netřeba snad dodávat, že se tak děje formou zdánlivě humornou. Možná se zasmějeme rustikálním figurkám, jež Osud zavál na Broumovsko kdysi kvetoucí a poté v rozvalinách, ideologickém marasmu a nejnověji ožehnutém tržními větry kapitálu. Smích ovšem postupně chladne, ba stydne v žilách. Mění se ve smutnou baladu, v níž není vítězů. Nelze pouze svléci šat, abychom nazí se ctí odešli. To už je málo, velmi málo.


Slovo o souboru:
Divadelní soubor SAMOHANA, byť zcela samostatný subjekt, netají se přátelskými vazbami ke královéhradeckým Jesličkám. Jana Portyková, Zdeněk Tesař a Josef Tejkl (ba i technik - půvabná Michaela Lučická) v Jesličkách přímo fungují, Monika Fejglová a Jaroslav Pokorný jsou jejich odchovanci. Jan Bílek a Zdeněk Tesař, školení loutkáři, kdysi působili v souboru královéhradeckého Divadla Drak. Nyní se pro radost objímají s jinší milenkou - činohrou.

ZEMĚ POKLADŮ je teprve druhou inscenací souboru v podstatě kompaktního (zaneprázdněného Martina Brunnera nahradil Zdeněk Tesař, přibrán dívčí technik ML).
Zkoušky bývají tříhodinové, usměvavé tváře herců na počátku se vždy na konci zkřiví grimasou vyčerpání. Režisér střeží tvar a formu, ke spartakiádě se uchylovat nemusí, herci většinou své řemeslo - tedy i pohyb v náznakové scéně - intuitivně zvládají. Vědí své - scéna může být na další štaci zcela přebudována - a tak jsou flexibilní. Díky jim za to.
Hrajeme v průměru dvakrát měsíčně.

Slovo o autorovi:
Josef Tejkl, 56 let. Kromě Jesliček funguje u Černých šviháků a nově v Samohaně. Hry píše tvrdohlavě po svém, komerční úspěch ho nezajímá. Přestože byl již čtyřikrát nominován na Cenu Alfréda Radoka a jeho texty pražská Dilia propaguje ostošest, nikdo je nehraje (vlastně, kdysi to zkusil Honza Dvořák v Jesličkách - první ze tří dílů Kalvárie). Své texty tedy inscenuje sám a podle toho to vypadá. Naštěstí se diváci zlepšují a začínají jeho hrám snad i rozumět.

Premiéra leden 2009
Délka představení: 100´ bez přestávky