Texty: RICHTER KOHUTOVÁ, Petra: Boleradické jarní divadelní radosti. AS 29.4.2023.

Boleradické jarní divadelní radosti

Mrštíkovo divadelní jaro proběhlo v Boleradicích počtvrté ve dnech 19. – 23. dubna 2023, kromě jednoho nesoutěžního představení, besedy a doprovodné výstavy nabídlo šest představení soutěžních, z nichž bylo možno do programu Krakonošova divadelního podzimu jedno nominovat a jedno doporučit.

Činoherní | Hudební | Krajské postupové přehlídky | Soubory

Probíhaly debaty odborné poroty se soubory a hlasování diváků, nově i vtipná hodnocení poroty laické. To vše doprovázelo krásné počasí, tajemník Jiří Janda ve volných chvílích opět seznamoval porotu s krásami jižní Moravy, ředitelka přehlídky Iva Kahounová vládla všem a její Dream Team z Divadelního spolku bratří Mrštíků zakládal výbuchy boleradické pohostinnosti (věděli jste, že pečovatelé o soubory mají za povinnost jim i péct?).

Divadelní uskupení OchOTNICE zahájila letošní Mrštíkovo divadelní klasikou z nejklasičtějších, Lucernou Aloise Jiráska v hudební úpravě Ivana Misaře a Miloslava Čížka. Otničtí v čele s režisérem Radkem Mezuláníkem v úpravách pokračovali, přidali reálie z otnických obecních kronik (projevilo se to např. v použití konkrétních jmen – mlynář Žandovský, kníže Alois II. Lichtenštejn, hraběnka Františka Kinská…), také rozmnožili postavy (připsali průběžně komentující současnou vypravěčku, Správce velkostatku má manželku, na panství nepřijíždí kněžna, ale kníže s hraběnkou, kteří řeší jako pár manželskou krizi…). Přidali také např. vtipný odkaz na Shakespearův Sen noci svatojánské, paralelou mezi vztahem Mlynáře a Hraběnky je vztah Knížete a Haničky atd. Nejvíce jsme ocenili domyšlení tématu služebnosti – lucerna nakonec není rozbita, ale předána Správci, který ji radostně přijímá. Viděli jsme představení z rodu sousedských, obsahující činohru, tanec, zpěv, černé divadlo… Oceněníhodná byla výprava – uznání náleží Petru Kaloudovi jako realizátorovi esteticky čisté scény ze záclon a také opulentních kostýmů.

Vostatkové sód aneb Po všem hovno, po včelách med je hra Vlastimila Pešky na motivy Slovácka, co sa nesúdí aj súdí Zdeňka Galušky, kterou uvedl v Ořechovském divadle poprvé v roce 1992. Tuto předlohu si zvolil pro svůj režijní debut v Tylově divadle Újezd u Brna Tomáš Kaválek. Byl si vědom kladů předlohy, které využil – múzičnost, herecké, také pěvecké a taneční příležitosti pro velké množství aktérů a možnost „si pořádně zařádit“, nenáročné scénické požadavky a úsměvnost tématu a obsahu, k tomu se rozhodl vrátit kusu folklórní ráz (cimbálová muzika Šternovjanka se postarala o okouzlující hudební doprovod). Více než dvacetičlenný soubor odvádí ukázněný, zároveň zábavný kolektivní výkon. Z něj přece jen výrazněji vystupuje představitel „slavného sódce“ Jarina Jindřich Doležal, Vladimíra Sedláčková v roli Páralky a Naďa Mlčůchová jako Kyška, vítané osvěžení přinášejí děti Honzík Kaválek, David Ritter a Katka Tálská. Újezdští mají radost ze hry a dokážou přinést radost i divákovi.

Ochotnický spolek Koryčany nabídl žánr, který v posledních deseti letech důsledně pěstuje – tedy dobře napsanou situační komedii, tentokrát představovanou populárním kusem 1 1 = 3 Raye Cooneyho. Spolek má několik štací, na kterých své inscenace reprízuje; škoda, že je jich relativně málo – během šesti repríz si komedie tohoto typu málokdy „sedne“. Na boleradickou přehlídku přijeli koryčanští poprvé – a jejich inscenace se stala dobrým příkladem toho, jak zrádný a těžký může žánr situační komedie být. Nicméně koryčanský soubor s režisérkou Zdenou Jelínkovou v čele disponuje zajímavými a charismatickými herci, typové obsazení komedie se povedlo.

Ořechovské divadlo málokdy překvapí – ať si zvolí jakékoli téma a jakýkoli materiál, obvykle je pojedná tak, že vznikne něco zábavného, barevného, rozpohybovaného, plného nápadů, k tomu hudebně pojednaného, jedním slovem múzického a zároveň diváckého. Vše řečené platí i o nejnovějším opusu ořechovských, populárním kusu Carla Goldoniho, uváděném v rasantní úpravě Vlastimila Pešky (a také v jeho výpravě a s jeho hudbou) pod názvem Poprask na laguně aneb Bláznivá komedie. Jsme svědky sevřeného tvaru, který ale působí díky účinkujícím velmi uvolněně. Z děje (který ani u Goldoniho nebývá to nejdůležitější) zbyla kostřička o lehce klopotném spění ke třem svatbám, na niž jsou navlečena jednotlivá parádní hudební čísla (např. Perou ve studené je hodně vtipné, ale číslo s plastovými holemi naprosto parádní), gagy a takřka estrádní výstupy (k těm nejparádnějším patří umletí ruky nebo popelnicová manikúra). Lagunu zabydlují nejen dvě svářící se rodiny, ale kolorit dotváří obchodnice s rybami, prodavačka dýní, hudebníci – a hlavně všudypřítomný pes Pacco. Psát o jednotlivých hereckých výkonech nelze, protože jako vždy je herecká práce v nejlepším slova smyslu kolektivní. Zkrátka a dobře a soudě dle potlesku, Ořechovské divadlo i po těch dlouhých letech pořád baví.

Assousovy Švagřičky jsou u amatérských souborů vcelku oblíbené a na Mrštíkovo divadelní jaro tuto francouzskou svižnou konverzační komedii přivezlo Divadlo Vřesinských ochotníků. Relativně nezkušený soubor (Švagřičky jsou jeho druhou velkou inscenací po Vraždě sexem) má velkou devizu ve zkušeném a řemeslně vybaveném režisérovi Ondřeji Bendovi. Volba předlohy se ukázala jako šťastný krok, soubor disponuje odpovídajícími konverzačními schopnostmi. Jednoduchá scéna, laděná do barvy lila, je funkční i esteticky příjemná, role typově dobře obsazené, situace a dialogy uspokojujícím způsobem vyloženy z hlediska základních motivací a vnitřních důvodů jednání. Škoda jen, že se nedařilo držet žánr – náročný úkol představit „legraci, která bolí“ tu a tam způsobil, že komedie sklouzla do dramatu, a míra nadsázky u herců kolísala. Také chybělo průběžné jednání a činnosti.

Komedii Od Silvestra do Silvestra napsal Jakub Zindulka pod názvem Manželský čtyřúhelník pro sebe a tři plzeňské kolegy v roce 2015, o tři roky později tuto hru režíroval v Divadle Horní Počernice. O jeho úspěšnosti svědčí fakt, že loni vzniklo pokračování – Manželský čtyřúhelník na horách. První titul se několikrát objevil na amatérských jevištích, protože je scénicky i tematicky nenáročný – a tváří se, že díky výchozí situaci (dvě manželské dvojice se rozhodnou, že se kvůli zásadním rozporům mezi muži a ženami vymění, muži budou žít spolu, ženy taktéž – a vydrží to právě „od Silvestra do Silvestra“), množství zobrazovaných klišé a banalit (s nimiž se pracuje většinou vědomě), zdařilým dialogům plných slovních hříček a vcelku vtipnému a hlavně milosrdně rychlému rozuzlení přinese divákovi zábavu – a nic víc než zábavu. AMADIS Popůvky, tentokrát ve složení režisér Tomáš Hradil a účinkující Josef Širhal, Tibor Bíbel, Jana Lautrbachová a Radka Schardová, si titul vybrali s tímto vědomím. A díky tomu, že zúčastnění si vzali kus za svůj a uvěřili jeho možnostem (při čemž objevili mnohé, které v předloze ani nejsou), díky řemeslné vybavenosti všech zúčastněných a nadstandardní invenci zejména herecké vznikl překvapivě příjemný a třeskutě zábavný tvar. Všichni hráli nejen jako o život, ale také konkrétně a přesně; pánové herci prominou, dámy byly přece jen o kousek lepší. Lepší péči by si zasloužila scéna a zpětně mi normalizační pop jako spojovací hudba nepřipadá úplně šťastný. O čem představení bylo, si opravdu téměř nepamatuji – ale bavila jsem se královsky. Do dalšího života si odnáším recept na jednohubku s křupkou a návod na řešení penicilinové krize prostřednictvím lednicové amnézie.

Dovolím si před závěrem po vzoru známého českého časopisu udělit mínusový Despekt a plusový Respekt. Despekt: Je škoda, že neprobíhá hledání nových titulů, u letos zúčastněných souborů (s výjimkou jednoho) to vypadalo, že si mezi sebou vyměňují již několik let stále stejné předlohy, stále stejné tituly. Jako kdyby chyběla odvaha pustit se do nových, neprobádaných vod. Což je škoda, protože tím se tvůrci ochuzují o jednu ze zajímavých stránek divadelního dobrodružství. A Respekt: Je fascinující, jak venkovské soubory důsledně pečují o své nestory, jak pokorně přijímají jejich zkušenosti a zároveň jim stále dávají příležitost hrát a účastnit se spolkového života. Na letošní přehlídce si ve třech představeních zahráli senioři starší osmdesáti let, mimochodem všichni s obdivuhodným entuziasmem a řemeslem, a bylo znát, že je to ku prospěchu představení i souborů. A tak čestná uznání za herecký výkon Josefu Mezuláníkovi z Otnic, Mirovi Šemberovi z Újezda a Jaroslavu Lorencovi z Ořechova jsou nejen poklonou jejich umění, ale i díkem jejich souborovým parťákům.

Vyhlašovatelem Mrštíkova divadelního jara je Svaz českých divadelních ochotníků, pořadateli Divadelní spolek bratří Mrštíků a Městys Boleradice s podporou Jihomoravského kraje, záštitu nad přehlídkou převzal hejtman Jan Grolich. Ředitelkou přehlídky byla Iva Kahounová, o mediální výstupy se staral Zbyněk Háder s Libuší Klímovou, moderování jednotlivých představení si mezi sebou rozdělili členové DS bratří Mrštíků. Odborná porota pracovala ve složení předseda Jaroslav Kodeš (režisér), Ladislav Valeš (režisér a herec) a Petra Richter Kohutová (dramaturgyně). Laickou porotu tvořili členové boleradického spolku Miroslav Strouhal (ředitel školy pod penzí), Jan Koráb (dlouholetý starosta, též důchodce), Sabina Novotná a Věra Pešáková (obě dámy pracují ve školství). Podrobnější informace z rozprav o viděném i výstupy laické poroty najdete na webu a facebookovém profilu Divadelního spolku bratří Mrštíků. Doprovodnou výstavou byl tentokrát Návrat k romantice Miroslava Pospíšila (na debaty ze stěny shlíželi Karel May a postavy z jeho románů, jako vystřižené z ilustrací Zdeňka Buriana), v rámci čtvrteční besedy vyprávěl Martin Písařík o divadle, dabingu a cestování a přehlídku zakončovalo nesoutěžní představení Werfelova Jacobowského a Stjerbinského v podání Rádobydivadla Kla­pý.

Do programu Krakonošova divadelního podzimu bylo nominováno Ořechovské divadlo s Popraskem na laguně, doporučen AMADIS s komedií Od Silvestra do Silvestra a divácké hlasování o dvě setiny bodu vyhrálo Ořechovské divadlo s Popraskem před „Silvestrem“ AMADISu a třetí místo obsadil Vostatkové sód Tylova divadla Újezd u Brna. A příští Mrštíkovo divadelní jaro, v pořadí již páté, proběhne 19. – 21. dubna 2024. Je nač se těšit. Petra Richter Kohutová

Výsledky

Čestná uznání

Radku Mezuláníkovi za úpravu Jiráskovy Lucerny pro inscenaci divadelního uskupení OchOTNICE

Petru Kaloudovi za roli vodníka Michala v inscenaci Lucerna divadelního uskupení OchOTNICE

Vlastimilu Baníkovi za roli vodníka Ivana v inscenaci Lucerna divadelního uskupení OchOTNICE

Josefu Mezuláníkovi za roli Hypolita v inscenaci Lucerna divadelního uskupení OchOTNICE

Nadě Mlčůchové za roli tetky Rézky zvané Kyška v inscenaci Vostatkové sód aneb Po všem hovno, po včelách med Tylova divadla Újezd u Brna

Mirovi Šemberovi za roli dědka Bóchala v inscenaci Vostatkové sód aneb Po všem hovno, po včelách med Tylova divadla Újezd u Brna

Tomáši Papežovi za roli Bobbyho Franklyna v inscenaci 1 1 = 3 Ochotnického spolku Koryčany

Zuzaně Tylšarové za roli Mary Brownové v inscenaci 1 1 = 3 Ochotnického spolku Koryčany

Jaroslavu Lorenzovi za roli Karabiniéra Šuldy v inscenaci Ořechovského divadla Poprask na laguně aneb Bláznivá komedie

Věře Filipové za roli Nicole v inscenaci Švagřičky Divadla Vřesinských ochotníků

Lence Vaněčkové za roli Natalie v inscenaci Švagřičky Divadla Vřesinských ochotníků

Divadelnímu souboru AMADIS za inscenaci Od Silvestra do Silvestra

Ceny

Petru Kaloudovi za výpravu inscenace Lucerna divadelního uskupení OchOTNICE

Jindřichu Doležalovi za roli strýce Jarina, slavného sódce v inscenaci Vostatkové sód aneb Po všem hovno, po včelách med Tylova divadla Újezd u Brna

Vladimíře Sedláčkové za roli Páralky v inscenaci Vostatkové sód aneb Po všem hovno, po včelách med Tylova divadla Újezd u Brna

Cimbálové muzice Šternovjan za hudební doprovod inscenace Vostatkové sód aneb Po všem hovno, po včelách med Tylova divadla Újezd u Brna

Ořechovskému divadlu za kolektivní herectví v inscenaci Poprask na laguně aneb Bláznivá komedie Vlastimilu Peškovi za múzické půlstoletí s Ořechovským divadlem

Veronice Pečinkové za vrcholně živelnou paní Pasquu zvanou Bandaska v inscenaci Ořechovského divadla Poprask na laguně aneb Bláznivá komedie

Divadlu Vřesinských ochotníků za scénu inscenace Švagřičky

Ondřeji Bendovi za roli Davida v inscenaci Švagřičky Divadla Vřesinských ochotníků

Janě Lautrbachové za roli Květušky v inscenaci Od Silvestra do Silvestra Divadelního souboru AMADIS

Radce Schardové za roli Růženky v inscenaci Od Silvestra do Silvestra Divadelního souboru AMADIS

Tiboru Bíbelovi za roli Radima v inscenaci Od Silvestra do Silvestra Divadelního souboru AMADIS

Josefu Širhalovi za roli Míry v inscenaci Od Silvestra do Silvestra Divadelního souboru AMADIS

Ořechovskému divadlu za inscenaci Poprask na laguně aneb Bláznivá komedie

Doporučení do programu Krakonošova divadelního podzimu 2023

Divadelní soubor AMADIS – Od Silvestra do Silvestra

Nominace do programu Krakonošova divadelního podzimu 2023

Ořechovské divadlo – Poprask na laguně aneb Bláznivá komedie

Na přiložených fotografiích Jaroslava Kodeše představení: 1 1=3, Lucerna, Vostatkové sód, Od Silvestra do Silvestra – pozn.red.

Autor: Petra Richter Kohutová
Přílohy:
Korycany-Ochotnicky-spolek-1-1-rovna-se-3-2023-qvbxm Otnice-OchOTNICE-Lucerna-2023-JK697-y4b9m Popuvky-Amadis-Od-Silvestra-do-Silvestra-2023-58w9k Ujezd-u-Brna-Tylovo-divadlo-Vostatkove-sod-2023-v5kpq
narodni-informacni-a-poradenske-stredisko-pro-kulturu-z8543