Texty: RICHTER KOHUTOVÁ, Petra: Plnoletý Sněhový Brněnec – čas her a malin (ne)zralých (2023, program, recenze, výsledky). AS 18.4.2023.

Plnoletý Sněhový Brněnec – čas her a malin (ne)zralých

Krajská přehlídka venkovských divadelních souborů v Pardubickém kraji Sněhový Brněnec proběhla ve dnech 14.-16. května 2023 po osmnácté. Nabídla pět představení, z nichž porota jedno nominovala a jedno doporučila do programu Krakonošova divadelního podzimu 2023.

Činoherní | Hudební | Soubory

Hlavní devizou divadelního víkendu však byla radost ze setkání, ředitelka přehlídky Kristýna Pavlasová a pořádající místní soubor Eduarda Vojana, stejně jako účastné soubory jen zářily při pohledu do sálu zrekonstruovaného Lidového domu, který byl na všech představeních zaplněn, a to – soudě dle reakcí – nejen vstřícnými, ale i poučenými diváky. Zahajovalo se v pátek večer sněžením Sněhulek a hymnou, následoval potlesk pro nedávno zesnulého člena brněneckého souboru Káju Černého. A Sněhový Brněnec nastal…

Neexistuje nebe ani peklo, existuje jen Podnebí – tedy jakási „odmašťovna“, v níž se podrobují terapii pod vedením Ježíše Krista rezidenti Adolf Hitler a kanibal Čikatov plus nově příchozí Jan Mladý, proměněný za své hříchy vůči něžnému pohlaví v ženu. Z Podnebí je jen jediná možnost odchodu – směrem dolů (tedy na zemi do nového vtělení)… Inscenace dobronínských Zmatkařů zahájila přehlídku v pátek večer, lehce nekorektní komedii Podnebí Luďka Kašparovského režíroval Vladimír Altán Mátl (ten je také podepsán pod návrhem zdařilé scény a výběrem hudby). Pohrává si s různými náboženskými motivy od křesťanství po budhismus a hra jako taková (hlavně se slovy, významy, charakterizacemi…) by měla být základním principem inscenace, které doslova není nic svaté. Tvůrcům se sice nepodařilo vypořádat s úskalími předlohy – chybí přesnější pointování situací, motivace jednání i smysl samotného konání na jevišti – ale inscenaci zdobí zralé herecké výkony: Jan Hejral coby Ježíš bezpečně ovládá a organizuje dění na jevišti, Martina Nováčková coby Jan Mladý přesně vystihuje mužský gestus své postavy, Ondřej Novotný je coby Hitler s dětskou tváří odporně roztomilý, Jiří Musil jako Čikatov a Máří Magdaléna Alice Jonášové příjemně asistují a na vše dohlíží einsteinovský Bůh Františka Kunsta.

Poprvé nejen v Brněnci, ale na krajské přehlídce vůbec se představil Divadelní ochotnický soubor Prut z Korouhve, který přivezl autorskou komedii Bahno bude aneb Z hotelu lázně bez hany a bázně. Retrokomedie připomínající strukturou a typem humoru např. Peklo v hotelu Westminster Raye Cooneyho čerpá z okouzlení filmy pro pamětníky ze třicátých let, nabízí atraktivní role psané korouhevským přímo na tělo, vtipné dialogy a pár zábavných situací. Je dílem Pavla Macha, jenž inscenaci zároveň režíroval (i když podle programu „krochtali do toho všichni“) a hrál v ní jednu ze stěžejních rolí, opraváře Aloise. Většina problémů plynula právě z této trojjedinosti autora-režiséra-herce: aranžmá byla tzv. horníčkovská (postava/ postavy se postavily na forbínu, aby pohovořily), temporytmus zejména ve druhé polovině poněkud haproval a všemu vládla slova, slova, slova na úkor jednání a situací. Nicméně účinkující si společnou existenci na jevišti užívali a osvědčili výrazné konverzační schopnosti, potěšila dobová secesní scéna (údajně nalezená na půdě) – a jako nadstavba informace o tzv. „rodácích“, tedy tradici každoročního setkávání rodáků, kteří se do Korouhve sjedou z celé republiky, a jsou svědky mnoha místními připravených akcí sportovních a kulturních. (Díky této tradici se soubor Prut dal před třinácti lety dohromady a po první hře o událostech v Korouhvi, uvedené pod názvem Pokuta, nazkoušel ještě vlastní variaci na Jiráskovu Lucernu a rasantní úpravu scénáře filmu Tři veteráni. To jen na okraj.) Inscenace komedie Bahno bude… naznačuje, že cesta autorského divadla je v případě tohoto souboru možná – za předpokladu, že se bude v budoucnu více soustředit na situace, nikoli na slovo.

Představení Manželka se nepůjčuje režisérky Lídy Kučerové a souboru z Městečka Trnávky byl, jak pravila Svatka Hejralová v diskusi po představení, „záskokem, na který by byl pyšný i Cimrman“. V pátek večer se totiž objevila zpráva, že soubor z Heřmanova Městce musí představení avizované na sobotní druhou hodinu zrušit – a Trnávečtí se postarali jak o to, že diváci nepřišli o svou porci zábavy, tak o to, že přehlídka neztratila možnost nominovat do Vysokého. Hra z roku 1979 bývalého dramaturga a uměleckého šéfa Těšínského divadla Jana Havláska na první pohled nevzbuzuje moc nadšení – ale výsledek ukazuje, že inscenace i takového materiálu může fungovat, pokud jí tvůrci uvěří a jdou chytře, poctivě a důsledně za realizací jejího potenciálu (i toho, co v ní není). Formátem bakalářský příběh (a tento termín nemyslím pejorativně) vypráví o trojici mužů, kteří se vsadí, že se do půl roku ožení. Jeden z nich, Honza, se rozhodne si před domluveným srazem chybějící manželku zapůjčit od kamaráda a tato malá lest roztočí plejádu záměn, intrik a lží. Všichni na sebe něco hrají – a do této hry zasahují jak postavy kamarádů a novopečených manželek (s nimiž ale také není všechno tak, jak to na první pohled vypadá), také třeba policista nebo Honzova teta. Režisérka komedii zručně upravila, povedlo se jí beze zbytku a nenásilně převést příběh do současnosti, k tomu důsledně vedla herce k přesné charakterizaci a neméně přesné míře nadsázky. Z účinkujících, jejichž herecké výkony jsou vyrovnané, lze zvláště vyzdvihnout Vítězslava Zezulu v roli Honzovy tety, u něhož posledně jmenované platí dvojnásob – fakt, že muž hraje ženu, zde neslouží k prvoplánovému „utírání si nosu židlí“, páně Zezulova teta ovládá jeviště úporně, nikoli však přehnaně, její všudypřítomnost a svérázný pohled na život je osvěžující právě díky tomu, že působí až roztomile naivně – a navíc stylizace jazyka jeho postavy do trnáveckého nářečí je prostě kouzelná. Jeho výkon kvalitou připomíná výkon jiného Vítězslava, a to Hálka, v roli paní Outěchové v legendárním Podivuhodném odpoledni dr. Zvonka Burkeho a je příznačné, že při předávání ceny Vítězslavu Zezulovi povstali a aplaudovali všichni přítomní. Jedinou vadou na kráse inscenace je odbytá scénografie (posprejované paravány jsou odpudivé a k tomu nic nevypovídající). Vzhledem k vyrovnanosti téměř všech složek získala hořká komedie Manželka se nepůjčuje divadelního souboru Městečko Trnávka čestné uznání za inscenaci a byla doporučena do programu Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou. Kromě toho se stala vítězem ankety diváků.

Agnes Belladona, francouzská hra roku 2004 z pera Jean-Paula Alegra, se u nás objevila jen jednou, a to v režii Karla Kříže a Ivana Vyskočila, s Janou Šulcovou v titulní roli. Ta hra má několik atraktivních rysů – zobrazuje divadelní prostředí, nevyžaduje opulentní výpravu, obsazení je komorní a role víceméně vyrovnané a hlavně – příležitost pro zralou herečku v titulní roli je úžasná. Nicméně tato hořká komedie je také velmi zrádná – pokud režie přesně nevystaví charaktery a vztahy mezi nimi a nepostaví na dialogickém základu přesné situace, zbydou jen jakási povídání o divadelním umění, ilustrující jednoduchý příběh o do sebe zahleděné divě, která postupně odkvete a nahradí ji mladá, ale přesná kopie jí samé. Je respektuhodné, že se soubor Kantoři z Mikulovic pod vedením režisérky Vlaďky Hromádkové pustil do na své poměry těžšího kusu i tématu, ale obávám se, že rezignace na humor předlohy, víra v jednoznačnou kladnost hlavní postavy a zobrazování kultivované společnosti na úrovni na úkor individuálních vztahů a konfliktů inscenaci nepomohlo. Na druhé straně bylo velmi potěšující scénografické řešení a několik povedených metafor (např. postupně devastovaná kytice v posledním dějství jako obraz divadelního života).

Vrcholem Sněhového Brněnce bylo sobotní večerní představení – Případ Baskerville aneb Rapsodie na blatech v podání Malé divadelní kumpanie z Kouřimi (respektive z Kouřimska, jak bylo aktéry upřesněno). Lídr souboru a režisér Martin Drahovzal za autorské a inscenační spoluúčasti všech účinkujících stvořil poctu žánru detektivní komedie obecně a té se Sherlockem Holmesem v hlavní roli obzvláště, vyšetřování případu Psa baskervillského obohatil o množství historických a popkulturních odkazů a z toho vyplývající svébytný inteligentní humor. Jak napsala v závěrečné zprávě kolegyně Hanka Marvanová: „Samotná inscenace na porotu zapůsobila jako komplexní divadelní tvar, který koncepčně pracuje se všemi divadelními složkami. Hravá a propracovaná scénografie, která umožňuje rychlé změny prostředí, precizní dobově laděné kostýmy, série zábavných a funkčních rekvizit ve stylu steampunku, práce se světlem jako s atmosférotvorným prvkem a vhodně zvolené hudební podklady, které dynamizovaly jednotlivé přestavby a glosovaly děj hry. Herci na jevišti prokazovali velké nasazení a fungovali jako kolektiv, byli nositeli (a autory) zmíněného autentického a originálního humoru, který na jevišti vznikal jejich spoluprací. Porota se shodla, že do budoucna je ještě prostor ke sjednocení míry herecké stylizace a krácení textu.“ Případ Baskerville aneb Rapsodie na blatech Malé divadelní kumpanie z Kouřimi získala cenu za inscenaci a nominaci do programu Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou.

Sněhový Brněnec pořádá Divadelní soubor Eduarda Vojana Brněnec a Krajská knihovna v Pardubicích, oddělení kulturních služeb, s podporou Pardubického kraje a Ministerstva kultury ČR, generálním partnerem je firma Silk&Progress. Souboru patří velký dík, protože s přehledem zvládal jak běžný přehlídkový provoz, tak infarktové situace. Namátkou – v pátek se ukázalo, že není možné uvést avizované úvodní představení Naše fabrika (nad čímž zaplakali všichni – tento site specific projekt si dávno vydobyl renomé přesahující hranice Brněnce; naznačuje, jak lze divadelně pracovat s obrazem krajiny, ve které žijeme). Doslova ze dne na den sehnali „Vojani“ náhradu za odpadlé představení v sobotu. A k tomu jejich dechberoucí pohostinnost zařadila Sněhový Brněnec po bok některých (zejména moravských) festivalů a aspiruje na zařazení mezi ty s lichotivým podtitulem „Porotcova dietní chyba“… ???? Divadelní konání má zastání v místní samosprávě – starosta Blahoslav Kašpar a místostarostka Eva Kozáková se účastnili (nejen) závěrečného ceremoniálu. Jednotlivá představení vtipně uváděli Kristýna Pavlasová a Honza Jelínek. Porota pracovala ve složení režisérka Hanka Marvanová (předsedkyně), vypravěč příběhů Martin Hak, scénograf Petr Kolínský a dramaturgyně Petra Richter Kohutová, pečlivou a pečující tajemnicí byla Hana Cihlová. (Mimochodem, poprvé jsem zažila, že na závěr dostali porotci od pořadatelů a souborů (!) čestné uznání „za přínosné a neznevažující postřehy“.) Sněhový Brněnec zkrátka zraje jako víno – a bude to ještě lepší! Těším se na příště a děkuji.

Autor: Petra Richter Kohutová
narodni-informacni-a-poradenske-stredisko-pro-kulturu-z8543