Texty: SOPROVÁ, Jana: Zpráva z Hobblíku a Mumraje Hodonín aneb Dva v jednom (recenze, výsledky). AS 13.4.2023.

Zpráva z Hobblíku a Mumraje Hodonín aneb Dva v jednom

Na přelomu března a dubna (29.3. - 2.4.) se v Domě kultury Hodonín uskutečnil už 17. ročník postupové přehlídky Hobblík, současně organizátoři nabídli také krajskou přehlídku studentských ochotnických divadel jižní Moravy.

Činoherní | Experimentální | Hudební | Krajské postupové přehlídky | Soubory | Studentské

Vyjmenovat všechny zúčastněné, kteří se starali o chod festivalu, by zabralo polovinu článku, a tak zmiňme alespoň Soňu Pachlovou z Domu kultury, a principála hodonínského amatérského souboru Svatopluk Vladimíra Jaška, kteří festivalové akce moderovali, a kromě toho se starali, aby na scéně i v zákulisí všechno běželo tak, jak má. Vzhledem k tomu, že součástí festivalu bylo také představení muzikálu @ť žijí duchové, v němž účinkovalo na dvacet dětí, chodby Kulturního domu se na pár nocí staly jejich obývacím pokojem a ložnicí zároveň. Druhou část chodby v patře nad sálem zase zabydleli studenti Střední umělecké a průmyslové školy v Hodoníně, kteří byli součástí publika, ale hlavně redaktory Zpravodaje. Členové Studentského parlamentu se pak podíleli na diskusích k jednotlivým představením. Porota pracovala ve složení: Jana Soprová (předsedkyně), rozhlasová redaktorka Jarka Rozsypalová-Vykoupilová, režiséři Josef Morávek a Jiří Liška. K posouzení a diskusi měla porota celkem 18 inscenací různé délky a různých žánrů, z nich osm v kategorii studentské divadlo, ostatní pak v dospělé činoherní kategorii. Na poslední chvíli byl původně přihlášený DS Čapek z Uherského Hradiště nahrazen hodonínskou drobničkou DS Svatopluk Já jsem Herbert. Většina nedostatků v produkcích, kterých si porota všimla, padalo na vrub ještě důsledkům covidové pandemie, většina souborů prezentovala díla, která kvůli lock-downu byla připravována s velkými přestávkami, a také dramaturgický výběr byl v některých případech uzpůsoben tehdejší situaci (připomínka – mohli se sejít jen 2–3 lidi).

Festival zahájila inscenace KDS Effrenata ze Žďáru nad Sázavou pod vedením Jany Mifkové, který přivezl vlastní adaptaci pohádky Havrane z kamene. Soubor se k titulu vrátil opakovaně, s novými lidmi. Představení kombinovalo realistické prvky z vesnického života se symbolickým světem Matky Země a jednotlivých živlů. Pohádka o „mladé“ čarodějnici, která by se ráda stala součástí nejprve kolektivu čarodějnic a poté lidského rodu, byla výrazně pohybově stylizována. Působivé výkony předvedly především dvě nejmladší účastnice, představitelky Mladé a Juliany Tereza Hochmannová a Tereza Kamarádová, které zaslouženě získaly ocenění „mladý talent“. Dívky v teenagerovském věku překvapily zralostí a autenticitou projevu. Bezpochyby o nich ještě uslyšíme.

První večer uzavřela série aktovek podle Jeana-Michela Ribese pod názvem Divadlo bez zvířat hodonínského souboru DS Svatopluk. Soubor pro soutěž vybral několika na sobě nezávislých aktovek, které jsou hrány v celovečerním tvaru v minimalistických kulisách. Právě kvůli covidová situaci byly jednotlivé části připravovány individuálně. Jednotlivosti byly zábavné, propojení v celek ukázalo, že se ono pohrávání si se slovy a situacemi hodně opakuje. Bylo dobře, že se tvůrci rozhodli oddělit aktovku jiného autora, a uvést ji na závěr festivalu jako sólovku pro dva seniory.

Druhým titulem, který přivezla KDS Effrenata, byl zajímavý autorský počin Dýchej!, který míří k edukativnímu a psychodramatickému tvaru. První část na sérii modelových situacích mapuje přátelství, a posléze rozkol a tragédii jednoho dívčího přátelství (děj je rozehrán v dialozích dvou dívek, jako třetí je tu důležitá postava bohatého otce jedné z dívek). Příběh s krimi zápletkou se dotýká množství témat, která mohou zajímat především mladé diváky (touha stát se součást kolektivu, zrada, osamělost, sociální rozdíly, neschopnost zvládat svou emocionalitu). Koncepce počítá s hraním na školách a následnou diskusí o tématech hry, ke které bývají přizváni odborníci z řad psychologů i policistů apod. V tomto případě nebyly při diskusi přítomni odborníci, ale publikum bylo vyzváno, aby se protagonistů, kteří zůstávali v rolích, ptalo na podrobnosti jejich konání a ujasnilo se tak příčiny a důsledky jejich jednání.

Podobný tým, pod jiným názvem, Tetinky DK NADivoko, toho dne přidal ještě lehce interaktivní Pohádky z Veselé Lhoty Dědečkovy včely. Jana Mifková hraje toto představení pro děti společně s Kateřinou Bukáčkovou, v tomto případě byly přidány dvě mladičké dívky (viz protagonistky Havrane z kamene), které však v představení spíše jen sekundovaly. Jednoduchý příběh o včelách, jejich životě a užitečnosti, kombinoval – ne vždy pro diváka čitelně – činoherní herectví s loutkami a předměty.

DS Máňa Valtice si v titulu Rytířova dcera dramatika Petra Tomšů pohrává s pohádkovými motivy, kombinovanými s jakýmsi středověkým sitcomem (jak hru nazývá autor). Když se rytíř Provod po devíti měsících vrací z bitvy na svůj hrad a veze pro svou dceru Johanku ženicha – rytíře Drahotu, netuší, že Johanka si už ženicha našla, totiž nevhodného uhlíře Vojtu, a nyní se nachází v hodně požehnaném stavu. Takže v průběhu děje hledají všichni zúčastnění – nezávisle na sobě – řešení situace, neboť rytířské slovo nelze vrátit a je třeba, aby se rytíř Drahota nevěsty dobrovolně vzdal. Celá tato taškařice byla provedena v malovaných kulisách, s nadšením ochotníků, bez valných divadelních dovedností, které zdůraznily slabiny předlohy.

Tradiční zábavný titul z francouzského venkova připomínající televizní Dva písaře, totiž Zelňačka René Falleta divadelního souboru Slavkov u Brna, sice nepřinesl výrazné inovace v inscenování, nicméně vhodným krácením a autentickými hereckými výkony tento příběh o přátelství dvou vínem nasáklých stárnoucích kumpánů a jejich setkání s mimozemšťanem, diváky potěšil a připomenul i dnes aktuální problém, kdy vše staré, tradiční je nahrazováno novým, dravým, a mnohdy nesmyslným podnikatelským záměrem. V době vzniku hry v 80. letech bylo ještě optimistické řešení nastálé situace odletem na jinou planetu možné, dnes už by patrně tvůrci napsali spíše depresivní konec. Herecké výkony Ivana Marka a Milana Hrazdílka jako nerozlučné dvojice vinařů, a Radima Kachlíře v roli mimozemšťana Hmoty si zasloužily čestné uznání za minimalistické, ale přesné herectví.

Konec čtvrtečního večera obstaral loňský favorit, který dostál svému jméno, totiž DS Břetislav Břeclav s inscenací původní hry Vůně cyklonu. Soubor má několik předností – jednak disponuje osobnostmi přirozeně múzickými, které netrpí výrazovými technickými nedostatky, což jim umožňuje soustředit se na obsahovou stránku věci a být na jevišti autentičtí. Důležitá a pro soubor patrně určující je přítomnost vlastního autora Jiřího Ráce, který je zároveň hercem a režisérem. Příběh s kriminální zápletkou odehrávající se jedné silvestrovské noci v odlehlé chatě v Alpách na italsko-německo-francouzském pomezí je vystavěn velmi rafinovaně, se smyslem pro nadsázku a pointování slovních siituačních gagů. Inspirace autora je zjevná, čerpá z celé řady kriminálek, od Agathy Christie po nejsoučasnější drsné televizní detektivky s existenciálním přesahem. Proměny děje stojí především na dialogu mezi spisovatelem a inspektorem, který je základem napínavého příběhu, plného slovních hříček, podezření, nápovědí, falešných stop, smrtelně nebezpečných situací i chlapského přátelství, a konečně i lehce romantického nostalgického oparu. Stavba příběhu je překvapivá, a diváka baví si ním s hrdiny procházet. Na jedné straně se postavy chovají realisticky, na druhé straně si autor dovolí úlety do psychedelických vidin na základě požití drog. Zasloužená tedy byla nejen cena za inscenaci a původní text, ale i za herecké výkony.

Páteční program odstartoval brzy, a jako první představil pohádku Čaroděj ze země OZ DS Štěk z Opavy. Pohádka, s rozmanitými po domácky vyrobenými loutkami potěšila hravostí a lehkou interaktivitou.

Následující představení Be Style souboru Múzy Vyškov byla typickým teenagerovským kouskem, v přímém přenosu jsme sledovali trápení -náctiletých dívek, které se snaží přizpůsobit zdánlivému „mužskému“ ideálu, ale nedaří se jim to. Inscenace měla patrně mít parodický nádech, ale zůstávala u dobře známých klišé (ovlivňují nás influenceři a obecný (nevkus), ale nedokážeme se tomu bránit a být sví). Celé to tedy působilo spíše jako prezentace problému, chyběl vlastní názor protagonistek.

Do třetice legenda Tristan a Izolda Oldstars Vyškov. Na začátku slibně „kafkovsky“ vypadající expozice, kde všichni protagonisté měli na sobě tmavé obleky, se postupně rozplývala v poněkud zdlouhavém vyprávění. Sem tam se zablýskly zajímavé nápady, když scénické prvky na prázdné scéně vytvářeli sami protagonisté (vtipné využití svlečeného saka jako pádla apod.), ale hojně se opakující motivy temporytmu inscenace neprospívaly. Škoda, bylo jasné, že soubor věnoval přípravě hodně času a energie.

Sobotní vydatný program zahrnoval šest inscenací, hrálo se od osmi do 23 hodin a představil se program hodně pestrý. Zabodovala hned ranní pohádka, či spíše punkový parodický digest podle kultovního filmu Mrazík – FOFRMrazík souboru DS Štěkátko. Půlhodinka plná akce, vtipných gagů, satirických šlehů a výmluvných nonverbálních komentářů uběhla velmi rychle, a znalci Mrazíka ocenili zkratkovité vyjádření notoricky známých situací, které v interpretaci mladých vyznívaly nejen zábavně, ale i aktuálně (nenásilná, ale trefná parodie na ruskou rozpínavost). Zrodil se kandidát na Mladou scénu.

V následné muzikálové show @ť žijí duchové, kterou přivezl rozsáhlý soubor Divadla Haná Vyškov, se na scéně setkali starší členové souboru se svými dětmi. Dětí byla přesila (cca 20), a svými spontánními, kvalitními výkony, jak v herecké, tak i pěvecké a taneční části si získaly publikum i porotu. Záviděníhodná energie a „profesionalita“ celého souboru vynesla souboru několik ocenění, včetně čestného uznání pro představitelku Leontýnky Barboru Lajdovou, která mj. předvedla i novocirkusové prvky na šálách.

Patrně nejproblematičtější byla inscenace ZUŠ Hodonín, Kód subjektu aneb Sušenkami za lepší zítřky, parodická komedie s kriminální zápletkou, napsaná před pár lety 13-letými dětmi. Nesla prvky školní legrace, která je srozumitelná jen zasvěcenému okruhu kamarádů. Ani soubor, který si sám tento původní text vybral, neměl dostatek energie a invence na to, aby text oživil a dovedl ke sdělnějšímu tvaru.

Následné Námluvy u Kalousků přivezl z Lipova DS Lipovský výkvět. Autor a zároveň režisér a protagonista Pavel Štípský se inspiroval motivy prvorepublikových romantických filmů a na jejich základě vytvořil vlastní komediální příběh. Střet idylického venkova a hektického města, úniky hrdinů do jiného prostředí, touha po romantice, snaha výhodně se provdat i snaha uniknout nechtěnému sňatku, láska procházející žaludkem, setkání zdánlivě neslučitelných protikladů, to vše úhledně zabaleno a ovázáno stužkou happy endu. Bezpochyby vděčný komediální titul, který bude mít úspěch především u venkovského publika.

Druhý muzikálový titul na přehlídce, Balada pro banditu DS teaTrum Velké Opatovice se vyznačoval vysokým počtem účinkujících, živou kapelou a v podstatě profesionální kvalitou provedení. Velkoryse koncipovaný projekt zjevně čerpal inspiraci hlavně z filmové podoby Balady (některé choreografické scény), ale zároveň byl velmi kvalitním, původním dílem s výbornými pěveckými i hereckými výkony (zaujala především trojice mužských představitelů – Nikoly Šuhaje, velitele četníků a židovského obchodníka Mageriho). Novátorsky působil lehký posun v koncepci, která vedle hlavních mužských protagonistů zaměřila pozornost na osobní tragédii Eržiky, která milovala dva muže, ale o oba v krátké době přišla a zůstala sama. Divácky velmi vděčný titul.

Na závěr večera projekt DS Rozkoš (pod vedením Hany Malinové z Rozkoše bez rizika), souboru vytvořeného z marginalizovaných skupin, od něhož se očekávala extravagance. Pod názvem Zombie aneb Válka je za rohem tentokrát překvapili angažovaností, totiž snahou vyslovit se k probíhající rusko-ukrajinské válce prostřednictvím scénického paradokumentu. Ten kombinoval hororovitě hrozivé výpovědí, vycházející z autentických zpráv z Ukrajiny, dokumentární záběry a stylizované stínové divadlo. Na počátku byli diváci shromážděni do malého prostoru, kde měli nafukovat žluté a modré prezervativy a vytvořit tak symbolickou ukrajinskou vlajku (pokus nevyšel, ukázalo se, že všechny „balonky“ jsou jen průhledné). Drsností vybraných výpovědí a jistou didaktičností vzbudilo představení (které vzniklo na základě textu napsaného na výzvu Světa a divadla) hodně kontroverzní reakce a dlouhou diskusi k tématu války.

V neděním dopoledním programu se představilo Divadlo u Váňů, poděbradsko-pražský soubor, s inscenaci na motivy knihy amerického autora Davida Fostera Wallace Krátké rozhovory s odpornými muži, pod názvem Trubci. Koláž nekorektních textů o partnerských vztazích se skládal z několika mužských monologů a jednoho ženského na citlivá a mnohdy nepříjemná témata partnerských vztahů, v kombinaci s áriemi z mozartovských oper, a nonverbálním tancem “včelí královny“. Občasné zajímavé momenty nezachránily celek, poselství hry k divákům zůstalo na půli cesty.

Na závěr přehlídky se představila dvojice hodonínských herců – seniorů ze souboru Svatopluk Běta Švancerová a Josef Navrátil v jednoaktovce ze hry Víš přece, že neslyším, když teče voda Roberta Andersona pod názvem Já jsem Herbert. Protagonisté v necelé půlhodince vytvořili uvěřitelný a dojemný dialog staré manželské dvojice s hravostí, smyslem pro humor a vzájemnou toleranci letitých partnerů, týkající se jejich spletitých životních vztahů. Vzhledem k tomu, že je zmáhá Alzheimerova choroba, vzpomínky se jim matou, a tak vzniká svérázný „guláš“ vzpomínek, kdy si ani jeden z protagonistů není jist, kým vlastně je, a co jsou jen vzpomínky falešné, byl nejen důstojným zakončením festivalu, ale i symbolickou poctou ochotníkům.

Výsledky

ČESTNÁ UZNÁNÍ

Čestné uznání Jiřímu Pavúčkovi za roli Otce v povídce Monika (z inscenace Divadlo bez zvířat) DS Svatopluk Hodonín

Čestné uznání souboru KDS Effrenata Žďár nad Sázavou za originální zpracování současného tématu v inscenaci Dýchej

Čestné uznání Jiřímu Rácovi za herecký výkon v inscenaci Vůně cyklonu DS Břetislav Břeclav

Čestné uznání Jakubu Křížovi za herecký výkon v inscenaci Vůně cyklonu DS Břetislav Břeclav

Čestné uznání Markovi Sitkovi za herecký výkon v inscenaci Vůně ckylonu DS Břetislav Břeclav

Čestné uznání Radimu Kachlířovi za roli Hmoty v inscenaci Zelňačka DS Slavkov u Brna

Čestné uznání Milanu Hrazdílkovi za roli Cherrase v inscenaci Zelňačka DS Slavkov u Brna

Čestné uznání Ivanu Markovi za roli Ratiniera v inscenaci Zelňačka DS Slavkov u Brna

Čestné uznání Milanu Takáčovi za hudební aranžmá muzikálu @ť žijí duchové souboru Divadlo Haná Vyškov

Čestné uznání Petře Šarhanové za choreografii muzikálu @ť žijí duchové souboru Divadlo Haná Vyškov

Čestné uznání dětskému kolektivu souboru Divadlo Haná Vyškov za jevištní souboru v muzikálu @ť žijí duchové

Čestné uznání Heleně Jagošové za roli Filomeny Kropáčkové, přední české řeznice v inscenaci Námluvy u Kalousků souboru Lipovský výkvět Lipov

Čestné uznání Bětě Švancerové za roli Muriel v inscenaci Já jsem Herbert DS Svatopluk Hodonín

Čestné uznání Josefu Navrátilovi za roli Herberta v inscenaci Já jsem Herbert DS Svatopluk Hodonín

Čestné uznání Vladimíru Jaškovi za dobrého ducha festivalů Hobblík a Mumraj 2023

CENY

Cena MLADÝ TALENT Tereze Hochmannové za roli Mladé v inscenaci Havrane z kamene KDS Effrenata Žďár nad Sázavou

Cena MLADÝ TALENT Tereze Kamarádové za roli Juliany v inscenaci Havrane z kamene KDS Effrenata Žďár nad Sázavou

Cena MLADÝ TALENT Barboře Lajdové za roli Leontýnky v inscenaci @ť žijí duchové souboru Divadlo Haná Vyškov

Cena za inscenaci „Vůně cyklónu“ DS Břetislav Břeclav

Cena za inscenaci Balada pro banditu souboru DS teaTrum Velké Opatovice

Cena za inscenaci Zelňačka DS Slavkov u Brna

Cena za inscenaci Já jsem Herbert DS Svatopluk Hodonín

Cena za inscenaci muzikálu @ť žijí duchové souboru Divadlo Haná Vyškov

Cena za inscenaci FofrMRAZÍK DS Štěkátko Opava

Cena za autorský text Vůně cyklónu Jiřímu Rácovi

Cena za úpravu a režii muzikálu @ť žijí duchové Ivě Hruškové

Cena za režii muzikálu Balada pro banditu Pavlu Petrželkovi, DS teaTrum Velké Opatovice

Cena Petru Pavlasovi za roli Nikoly Šuhaje v muzikálu Balada pro banditu DS teaTrum Velké Opatovice

Cena Martinu Moučkovi za roli velitele četníků v muzikálu Balada pro banditu DS teaTrum Velké Opatovice

DOPORUČENÍ na přehlídku Mladá scéna Ústí nad Orlicí

Inscenace FofrMRAZÍK DS Štěkátko Opava

Inscenace muzikálu @ť žijí duchové souboru Divadlo Haná Vyškov

NOMINACE na přehlídku Piknik Volyně

Inscenace „Vůně cyklónu“ DS Břetislav Břeclav

DOPORUČENÍ na přehlídku Piknik Volyně

Inscenace Balada pro banditu souboru DS teaTrum Velké Opatovice

Inscenace Zelňačka DS Slavkov u Brna

Inscenaci Já jsem Herbert DS Svatopluk Hodonín

Autor: Jana Soprová
narodni-informacni-a-poradenske-stredisko-pro-kulturu-z8543