Texty: ZEMANČÍKOVÁ, Alena: Přemostění 2023 (recenze a výsledky), AS 6.4.2023.

Přemostění 2023

Divadelní festival Přemostění (29.3.- 2.4.) se konal s podtitulem Co když je to naposledy? Hostitelskou institucí soutěžní divadelní přehlídky byla Základní umělecká škola F.L. Gassmanna v Mostě, organizátory její pedagogové, absolventi a frekventanti. Takový team je schopen vytvořit atmosféru srdečné neformálnosti s nádechem bohémství, přitom ovšem poskytnout dobře fungující zázemí, vydávat denní Zpravodaj, organizovat semináře, besedy, zajistit dopravu do vzdálenějších ubytovacích zařízení, jídlo, pití, informace, diskuse.

Činoherní | Experimentální | Hudební | Krajské postupové přehlídky | Soubory | Studentské

Tato zpráva se týká krajské přehlídky divadel s možností postupu na Šrámkův Písek, Mladou scénu, Divadelní piknik Volyně a Popelku Rakovník. Věhlas, dělná atmosféra a prestiž festivalu způsobuje, že se do Přemostění hlásí i soubory z dalších krajů, nejen Ústeckého.

Spektrum soutěžních inscenací zahrnulo divadlo pedagogické, poetickou sebevýpověď i souboj s vlastními vnitřními démony vyjádřený pohybem, velké ansámblové inscenace i divadlo jednoho herce, autorské projekty i intepretaci dramatických textů, divadlo určené dětem, generačním druhům, širokému publiku, kamarádům, inscenace nazkoušené na ZUŠkách a divadlo studentské i klasické divadlo ochotnické, hrané z potřeby být spolu.

Historia magistra…

Dvě tvůrkyně souboru Rámečky nazvaly svou inscenaci Se srpem v zádech. Opřely se o knihu Markéty Lukáškové Co vás v dějáku nenaučili a vybrané kapitoly z dějin 2. poloviny 20. století sehrály s pomocí jednoduchých papírových loutek, akvária, předmětů a projekce dobových dokumentů. Inscenační výsledek utrpěl přemírou nedůsledně používaných prostředků a nedomyšleností výkladu jejich funkce. Byla však sympaticky uměřená v hereckém výrazu, čímž se herečkám podařilo historické události a jejich aktéry neparodovat ani nepatetizovat.

Turnovské divadelní studio přivezlo na Přemostění jevištní traktát Moc moci, opřený o příběh egyptské královny Kleopatry, jejího bratra Ptolemaia a římských politiků Caesara a Marka Antonia. Tvůrci inscenace se věnují spíše moci erotiky a sexu (s pomocí citací ze Shakespeara), než že by uvažovali nad mocí politickou. Vzhledem k tomu, jak intenzivně téma moci zasahuje do našich životů, to byl dost zjednodušený traktát, jehož myšlenky (při hlubší úvaze zpochybnitelné) sdělovali herci s použitím silných hereckých prostředků (včetně silných slov scénáře) až příliš proklamativně.

Z pohádky do pohádky

Divadelní soubor ZUŠ Jičín přivezl do Mostu dánskou pohádku Malá Mette a princ. Děj pohádky o prosté dívce, která přes několik peripetií s nevhodnými princeznami získá srdce prince, rozpracovala režisérka Martina Komárková do scénáře pro značný počet postav různého věku (výrazný klad inscenace), doplnila postavou šaška, glosujícího děj písněmi, ale bohužel tím sebrala pohádce logiku a do jisté míry i vtip. Inscenace bohužel uplatňuje obecně pohádková klišé ve výtvarné i herecké složce, je efektní, ale plochá. Vzdor úspěchům na festivalu Jičín, město pohádek.

Spolek pátečního dramatu ZUŠ Zlín zpracoval do jevištní podoby veršované Zdivočelé pohádky Roalda Dahla o Máše a medvědech, o Červené Karkulce a o Třech malých prasátkách. Umístil je do skladu piva Zubr a nechal rozehrát dělníky na noční šichtě. Slibně rozjetý celek si pokazil rozmělněním motivů a hereckých akcí při Karkulce a úplně zmátl falešnou interpretací Tří prasátek, které nechal budovat domečky jako stavby socialismu. To stylově mate posun do akčně-gangsterky-násilnické roviny, který je v základu Dahlových apokryfů. Druhý vážný problém je klopýtavé doveršování připsaných scén.

Soubor ZUŠ Česká Lípa rozpracoval archetypální mytologický příběh, založený na iluzi, že se podaří ze světa odstranit něco, co lidi trápí – v tomto případě stres – nějakým kouzelným prostředkem (v tomto případě chemickým) – a jaké to způsobí následky. V inscenaci Projekt NO5 využívají loutku „Faustky“, která pod tlakem na rychlý výsledek vědeckého výzkumu jaksi halabala a omylem vyvine převážně rostlinný výtažek, který, zformován do podoby klaunského nosu, způsobí nejen všeobecnou radost, ale i komerční zisk. Téma a nápad jsou výborné, provedení však chybí domyslet logiku příběhu (včetně péče o výstižné formulace promluv postav) a režijní řešení. Kdyby se s tématem a jeho realizací nepracovalo tak halabala jako s chemikáliemi v pohádkové laboratoři, mohla vzniknout velmi aktuální a působivá inscenace.

BezNadějné vyhlídky

Divadelní soubor Stopa Podještědského gymnázia v Liberci předvedl v inscenaci Koleje beze smyslu působivou studentskou výpověď, reflektující nespokojenosti, traumata, nespravedlnosti a obavy dospívajících. Ve formátu jednotlivých výpovědí bez sjednocujícího děje za použití výtvarné metafory černé barvy s nimi publikum může vstoupit do vnitřního světa plného otázek, mířících na citlivá místa dospívajících i dospělých. Velkou předností inscenace je odvaha otázky otevřeně zformulovat a předložit je uměřeně, bez emocionálních výlevů. Zobrazení konvenčních tlaků společnosti na jednotlivce nalezlo výstižnou zkratku, konfrontace s veřejným životem už tak výstižné nejsou. Inscenace maličko neurovnaná, což však nebrání jejímu silnému vyznění.

Vnitřní nejistota, plachost a nespokojenost s vlastním tělem jsou tématem inscenace Pomeranč pražského divadla Radar. Tentokrát se inscenuje pravidelný dramatický text Jana Daniela, režiséra inscenace a vzděláním filmaře. Hra, odehrávající se kdesi na zapadlém venkově, z něhož je těžké uniknout neprůbojnému člověku, by potřebovala přísnější dramaturgickou oponenturu a méně pokornou režii (Anna Poláková): obojí absence způsobuje zbytečnou délku a monotónnost inscenace. Herci dost schematických postav místy nemají co hrát, příběhu chybějí ostřejší hrany. Inscenace Pomeranč byla jediným původním autorským textem ve formě „tradičního“ dramatu, obrací se spíše k mladému publiku.

Divadélko Pod ZUŠkou z Klášterce nad Ohří si pro potřeby své kolektivní výpovědi o těžkostech dospívání zvolilo knížku Stephena Chboskyho Ten, kdo stojí v koutě. Pokusili se ji převést do scénáře, ale uskutečnili spíše jen rozdělení do hlasů (sympatické je, že tak režisérka zaměstnala celý soubor). Vymysleli rámec skupinové psychoterapie, kdy se přehrávají situace z příběhu rodinnými traumaty postiženého Charlieho. Vydělování hraných situací z terapie, kdy se čtou Charlieho dopisy, nedokázal soubor úplně vyřešit. Zpracovat role postav Charlieho příběhů a současně zůstat účastníky terapie, kteří hrají osoby, jež vůbec neznají, přesahovalo schopnosti účinkujících. Zvolený dramaturgicko- režijní přístup je zajímavý, ale na jevišti se ho nepodařilo cele naplnit.

Věčné a nezničitelné drama

Hostitelské divadlo Reservé se chopilo klasické látky a pro svůj divadelní komentář současnosti si upravilo Gogolova Revizora. Ze struktury slavné komedie vytáhli scény udavačství a korupce, do všech rolí obsadili ženy, vyškrtli celou linii Hejtmanky a dohazování dcery Chlestakovovi. S pomocí výrazného líčení předložili obraz země, prolité chlastem, prolezlé korupcí a klepající se strachem z toho, že se jim na jejich zlodějiny přijde. Chlestakov hraný dívkou (Bára Gréeová) je v této úpravě spíše příležitostným příjemcem výhod než aktivním podněcovatelem machinací, ale i neoprávněných ambicí a snů o životě v lepší společnosti. Herečky souboru Revers se rolí provinčních úředníků zhostily na úrovni, Chlestakov to má při eliminaci dohazovačské linie těžší. Největším problémem je hudební dramaturgie inscenace: začíná citací Labutího jezera a pokračuje písní o Petěrburgu Vladimira Vysockého, postupně i v české verzi Jaromíra Nohavici a ve verzi polské. Má-li to být komentář k současným postojům kulturních osobností ohledně ruské agrese vůči Ukrajině, nekoresponduje to s Gogolovým dramatem a působí zbytečně popisně.

Inscenace Chleba o dvou kůrkách Divadelního klubu mladých z České Lípy propojuje dvě lyrické balady Antonína Přidala Pěnkava s Loutnou a Sen o dvou kůrkách. V druhé části jsme viděli v postavě Kostky záskok ve velké a významově nosné roli, inscenace se proto převážně jen prodírala textem. Hodnocení se týká tedy spíše jen Pěnkavy s Loutnou, kde vyvstává úskalí přílišného podléhání lyričnosti promluv a nedomýšlení reálných situací. Méně ilustrativní intonace i scénografie by prospěly energii díla, ve své poetice už poněkud zastaralého.

Divadelní soubor Scéna Kralupy se postaral o činoherní vrchol přehlídky inscenací Krásky z Leenane Martina Mc Donagha. Krutá komedie o toxickém soužití matky s dcerou se opírá o čtvero herců, z nichž hlavními postavami jsou představitelka Matky – Jiřina Lhotská (s Michaelou Kuptíkovou se podílela na režii) a dcery Maureen – Helena Plicková. Z díla cítíme životní i divadelní zkušenost, smysl pro míru i pro humor, cit pro rytmus i pro pointu. Kráska z Leenane splňuje, co divák od amatérského divadla dostává jako jedinečný dar: setkání s uměním, ve vší skromnosti opřeným o žitou zkušenost, bez efektů a s vtipem.

I kdybychom se měli poranit

Inscenace Kolik nám zbývá hostitelského souboru Brambůrky scénicky reflektovala situaci přátel, kterým zbyla obstojná částka z vyúčtování projektu a rozhodnou se utratit ji za luxusní zážitek. Během jejich nevázaného tripu se dozvíme o individuálních trablech aktérů a nakonec nám potvrdí i to, co víme od začátku – že takovou (atr)akcí se fyzická ani citová přetaženost, bezradnost ohledně budoucnosti i osobní trápení nevyřeší. Že se nevyřeší ani násilným aktem, kterého se na závěr dopustí (těžkými lahvemi od prosecca, z nichž vylili víno do skleněné mísy s pomeranči, tu mísu rozbijí a odletujícími střepy ohrozí diváky v nejbližší řadě arény i sebe). Inscenace si podrží tajemství ( počítá se s někým pátým, kdo ale na jevišti není) a třpytivou estetiku skla, vína a pomerančů, je výrazně autorská a trochu nebezpečná.

Ze zdrojů ZUŠ F.L. Gassmanna vychází i soubor Všechny Barvy. Svou spíše performanci než inscenaci SBORhOVNA sehráli v širokém vestibulu, diváci se rozestavili kolem. Tři účinkující začali vyprávěním o svých těžkostech se školou – ale protože publikum nemohlo přecházet (nebo jen obtížně), neslyšeli a neviděli všichni všechno. Performance pak přešla do vzájemných agresí v rozporu s proklamovanou empatií, autenticitou a respektem, diváci byl připraveni o židle a performeři sestavovali konstrukce, nebezpečné jim i publiku. Inscenace byla nabitá energií, která místy přesahovala do ohrožení, trpěla ale myšlenkovým (i pohybovým) chaosem. Zaujala výraznými osobnostními projevy všech tří performerů. Jeden z nich, Matěj Výborný, se představil ještě v samostatné produkci Okamžikoka. Jako jediný herec na scéně řeší prostředky pantomimy a jevištní akrobacie problematiku různých podob agrese, od pouhé rvačky k sebezničujícím vylomeninám, přes rituální vzývání vnitřní temnoty až po agresi válečnou. Uplatňuje prostředky klasické pantomimy, ale i silové a akrobatické prvky. Hracímu prostoru dominuje stůl s modře svítící varnou konvicí a za ním vratká skříň: výklad metafor je ponechán na každém z diváků. Zatímco v předchozí produkci, nazvané SBORhOvna bylo peformerství Matěje Výborného neuspořádané a bezohledné, v one-man inscenaci Okamžikoka je mnohem ukázněnější a výpověď doléhá k publiku.

Zázemí, pomoc a nasazení

Vedle nasazení souborů musím na závěr ocenit i osobní nasazení organizátorů, kolegialitu souborů, účast na diskusích, příspěvky redaktorů a recenzentů Zpravodaje, řidičky pendlující ze ZUŠky do hotelu Benedikt, vzdáleného několik kilometrů, i neúnavnost lidí za barem. Jedna kritika je však podstatná: v programové brožuře musejí být uvedeni autoři předloh, u zahraničních i překladatelé, a místa, kde soubory sídlí a působí (a nebyly).

Na podtitul přehlídky „Co když je to naposledy“ můžou účastníci replikovat, „a proč by mělo?“ Vždyť to bylo tak fajn (nebo super, jak se dnes říká).

Výsledky PřeMostění 2023

ČESTNÁ UZNÁNÍ

Čestné uznání pro Zuzanu Kocmanovou za herecký výkon v roli Charlieho v inscenaci Ten, kdo stojí v koutě.

Čestné uznání pro Barboru Gréeovou za herecký výkon v roli Chlestakova v inscenaci Revizor.

Čestné uznání pro Lucii Macháňovou za herecký výkon v inscenaci Zdivočelé pohádky.

Čestné uznání pro Kateřinu Bartošovou za herecký výkon v inscenaci Zdivočelé pohádky.

Čestné uznání pro Divadlo RADAR / Za oponou za herectví v inscenaci Pomeranč.

Čestné uznání pro Tomáše Přerosta za herecký výkon v roli Raye v inscenaci Kráska z Leenane.

Čestné uznání pro Martina Kuncla za herecký výkon v roli Pata v inscenaci Kráska z Leenane.

CENY

Cena poroty pro Divadlo Brambůrky za inscenaci Kolik nám zbejvá?

Cena poroty pro Reservé za inscenaci Revizor.

Cena poroty pro Janu Havlovou za herecký výkon v roli Hejtmana v inscenaci Revizor.

Cena poroty pro DS STOPA za autorský koncept inscenace Koleje beze smyslu.

Cena poroty pro DS STOPA za inscenaci Koleje beze smyslu.

Cena poroty pro DS Scéna Kralupy za inscenaci Kráska z Leenane.

Cena poroty pro Jiřinu Lhotskou za herecký výkon v roli Mag v inscenaci Kráska z Leenane.

Cena poroty pro Helenu Plickovou za herecký výkon v roli Maureen v inscenaci Kráska z Leenane.

Cena poroty pro Matěje Výborného za autorsko-herecký výkon v inscenaci Okamžikoka.

Divadelní festival PřeMostění 2023 upozorňuje programovou radu přehlídky Otevřeno Kolín na kvality inscenace Matěje Výborného s názvem Okamžikoka.

DOPORUČENÍ

Na celostátní přehlídku experimentujícího divadla Šrámkův písek 2023 pro Divadlo Brambůrky s inscenací Kolik nám zbejvá?

Na celostátní přehlídku amatérského činoherního divadla Divadelní piknik Volyně 2023 pro Reservé s inscenací Revizor.

Na celostátní přehlídku experimentujícího divadla Šrámkův písek 2023 pro DS STOPA s inscenací Koleje beze smyslu.

Na celostátní přehlídku studentských divadelních souborů Mladá scéna 2023 pro DS STOPA s inscenací Koleje beze smyslu.

Na celostátní přehlídku experimentujícího divadla Šrámkův písek 2023 pro Matěje Výborného s inscenací Okamžikoka.

Na celostátní přehlídku studentských divadelních souborů Mladá scéna 2023 pro Matěje Výborného s inscenací Okamžikoka.

NOMINACE

Na celostátní přehlídku amatérského činoherního divadla Divadelní piknik Volyně 2023 pro DS Scéna Kralupy s inscenací Kráska z Leenane.

Autor: Alena Zemančíková
narodni-informacni-a-poradenske-stredisko-pro-kulturu-z8543