Texty: ZAHÁLKA, Michal: Třešť venkovu zaslíbená (nominace, doporučení). AS 26.3.2023.

Třešť venkovu zaslíbená

Třešťské divadelní jaro je docela určitě nejdelší ze všech krajských přehlídek – trvá devět dní, soubory tu aspirují na postup do Volyně, do Rakovníka i na Vysoké, a tak je to náročný maraton zvládnutelný jedině díky nesmírné pohostinnosti pořadatelů. A teda taky díky tomu, že to tu divadelně vůbec nebývá marné, čehož důkazem byl i právě skončený ročník, který nesl jubilejní kulaté pořadové číslo 60.

Činoherní | Hudební | Krajské postupové přehlídky | Soubory

Aby se porota, jež letos zasedla ve složení Vladimír Altán Mátl, Ladislav Valeš a moje maličkost, nenudila, a aby ostatní měli co číst, vychází na festivalu denně i zpravodaj – pro reflexe jednotlivých inscenací odkážu p. t. čtenářstvo na něj, k dispozici je v on-line verzi ZDE: https://www.trestskedivadelnijaro.cz/…aj-oko-2023/ Tady si dovolím přičinit jenom pár nesouvislých poznámek k průběhu i výsledkům.

Nelze to říct úplně jednoznačně, ale obecně vzato bych řekl, že letošní Třešťské divadelní jaro ukázalo v dobré kondici především soubory tzv. venkovské. Nominaci na Krakonošův divadelní podzim si vysloužilo sivické Divadlo Stodola s inscenací klasické historické tragikomedie Jamese Goldmana Lev v zimě (režie Marek Šudoma) – zejména u ústředních postav tu sledujeme velice vyzrálé herectví klasického činoherního divadla založeného na situačním jednání a konverzačním umu, které nezůstalo Goldmanově vynikající, ale rozhodně nikoliv snadné předloze nic dlužno.

První „vysocké“ doporučení putovalo do vesnice Mnich, kde sídlí maličký soubor MonAMOUR (složený z herečky Moniky Novákové a režisérky Běty Minářů). Výsledkem jejich práce je komediální monodrama Dokud se randí, vtipně a s jazykovou vynalézavostí napsaný příběh tak trochu zamindrákované čtyřicátnice, která nachází lásku, ale zdráhá se tomu uvěřit. Je to zábavné divadlo, v tom dobrém slova smyslu lidové, ale bez podbízení a přehrávání, naopak s chytrostí a šarmem.

Druhou doporučenou inscenací se stala stonařovská inscenace Svatba bude, i kdybyste nechtěli, adaptace Štechova Třetího zvonění z pera Luďka Doležala a v režii hostujícího Milana Šindeláře. Příliš přesvědčivě tu nevyznívají muzikálové pasáže, jinak je výsledek ale velice poučenou a stylově kompaktní podívanou, scénograficky odkazují kamsi k avantgardě dvacátých let minulého století.

I soubor, který si získal doporučení na Popelku Rakovník, je typicky „vysocký“: jde o Divadelní spolek bratří Mrštíků z Boleradic, který pod režijním vedením Juraje Hádera zinscenoval klasickou televizní pohádkovou komedii Princové jsou na draka. Předloha je to sice spíš slavná než opravdu dobrá a divadelně nosná, ale i tak je výsledkem nesmírně kultivovaná, vtipná a hravá podívaná pro rodinné publikum.

A do parametrů pro venkovské přehlídky by se vešly i dvě inscenace delegované do programu přehlídky volyňské. Nominace putovala tentokrát do Ořechovského divadla, s nímž jeho principál Vlastimil Peška nazkoušel svou úpravu Goldoniho Poprasku na laguně – a výsledkem je svižné, sytým komediálním herectvím naplněné veseloherní divadlo se silnou hudební složkou. Doporučení do Volyně si od nás potom vysloužil DS Forbína z Jistebnice, který nastudoval tragikomedii Jiřího Šotoly Možná je na střeše kůň, a to beze stopy nepatřičného sentimentu, zato s velkým smyslem pro krutou nadsázku ve zpodobnění vztahu dvou starých sester a jejich de facto společného životního druha. Inscenaci režiséra Ondřeje Máchy by se dala vytknout leckterá neobratnost třeba při předělech scén nebo obecně hromadných výstupech, ale komorní scény ústřední trojice mají v sobě mimořádnou působivost a jakousi zemitost.

Bylo toho v Třešti na programu samozřejmě mnohem víc potěšujícího. Třeba táborská Kapota po odchodu Kateřiny Pokorné získala nového šéfa a autora Martina Jurajdu a jejich první společná práce je sympaticky ambiciózní a slibná. Budějovický DS J. K. Tyl se představil s milou edukativní pohádkou Běla mezi včelami. Voživot i tentokrát potěšil fenomenálním komediálním herectvím v čele s Vlastou Chrenkovou v titulní roli Uklízečky. Divadlo Duha z Polné se pod vedením Petra Vaňka na podkladě textu Ladislava Vrchovského potměšile, zábavně zamyslelo nad Leninem a Stalinem. A tak dál a tak dál, některé soubory měly třeba mezery v dramaturgii, jiné v pevnějším režijním uchopení a důsledné situační stavbě, ale vysloveně špatné, zbytečné divadlo tu k nalezení nebylo. Dohromady je dost dobrých důvodů, proč stojí za to tuhle opulentní akci navštěvovat – patří za ni všem zúčastněným veliký dík.

Autor: Michal Zahálka
narodni-informacni-a-poradenske-stredisko-pro-kulturu-z8543