Texty: VRCHOVSKÝ, Ladislav: Dačické kejklování 2023 (výsledky, recenze). AS 20.3.2023.

Dačické kejklování 2023

Postupová jihočeská přehlídka amatérského činoherního a hudebního divadla Dačické kejklování 2023 proběhla ve dnech 10. – 12. března v Dačicích. Soutěže o postup na národní přehlídku Divadelní Piknik Volyně a Popelku Rakovník se zúčastnilo osm souborů nejen z jihočeského kraje.

Činoherní | Hudební | Krajské postupové přehlídky | Soubory

Přehlídku zahájilo představení hry francouzského autora Philippe Calaudela O lásce (v originále Parle moi d´amour – Povídej mi o lásce) v provedení DS Prácheňská scéna Písek. Hru pro dva herce, ženu a muže středního věku, přeložil do češtiny Alexandr Jerie. Písečtí ochotníci si s předlohou, ve které autor řeší příčiny partnerské krize, příliš neporadili. Poměrně rozsáhlý text, popisující průběh manželské roztržky, byl odehrán hlavně se snahou neskončit idylicky, tedy usmířením v ložnici. Jen když ne tak, co tedy? Rozpaky publika odcházejícího z představení lze vystihnout otázkou: O čem to celé vlastně bylo?

Druhým představením zahajovacího večera přehlídky bylo provedení komedie Jakuba Zindulky Od Silvestra do Silvestra v provedení brněnského souboru Amadis. Ten je znám díky kvalitnímu herectví, a také tentokrát nezklamal. Hra o tom, kterak se dva manželské páry dohodnou, že si rok vyzkouší odpočinek od partnera tak, že dvě ženy a dva muži spolu budou žít v jedné domácnosti od Silvestra do Silvestra s podmínkou, že ani jeden nebude kontaktovat svého zákonitého manželského partnera, nabízí převážně velmi banální situace, ale také nemalé herecké příležitosti, které byly celkem využity, a výsledkem byla přijatelná, vkusná zábava, byť s předvídatelným koncem.

Představení hry Pavla Němce Tak takhle to bylo v provedeni DS Tábor zahájilo druhý den přehlídky. Hru pro tři postavy, původně pro dva muže a jednu ženu, si soubor upravil tak, že mezi diváky náhodně vybraného muže nahradil ženou. Je to úprava dobrá. Pavel Němec totiž napsal příběh, jehož průběh je dosti předvídatelný, a tématicky poněkud plochý. Zároveň uběhl nějaký čas od doby kdy Pavel Němec hru psal, od doby, kdy se začínalo rozvíjet podnikání, kdy místo socialistického plánování přišlo dravčí prostředí tržního hospodářství. Téma manipulace bylo obohaceno nejrůznějším manipulováním s lidmi i se společností Tím, že jedna z postav se z mužské vymění za ženskou, se nabízí další téma, tentokrát však herecké. To nejlepší na Němcově předloze jsou totiž herecké příležitosti, které nabízí. A tak do děje, který probíhá v dialogu mezi „náhodně“ na jevišti se ocitnuvším bezdomovcem a herečkou, která se připravuje na vystoupení v představení, vstupuje i téma nejen herecké, ale i ženské žárlivosti. Zatímco představitel hlavní role, Vít Jakšiš, odehrál svého Homelesse celkem přesvědčivým způsobem, další dvě protagonistky nabízených možností nevyužily a zůstaly poněkud v Jakšišově stínu.

Hru Neprodejné manželky, kterou si pro inscenaci vybral režisér Scény mladých při DS Čelakovský Strakonice Václav Slanař. napsali britští autoři John Chapman, Jeremy Lloyd, do češtiny ji přeložil Martin Fahrner. Oba autoři mají za sebou dlouhou a velmi úspěšnou dráhu, v jejímž průběhu se podíleli buď na mnoha vynikajících filmech, nebo na velmi úspěšných divadelních inscenacích. Jméno překladatele je v tomto případě i částečnou zárukou, neboť Fahrner si ke svým překladům vybírá většinou celkem kvalitní dramatická díla. A skutečnost, že jeden z autorů spolupracoval s řadou věhlasných britských scénáristů, mezi nimiž je také Ray Cooney, proslavený několika celkem slušnými bulvárními komediemi, je další zárukou kvality předlohy. To, že V. Slanař sáhl po celkem kvalitní předloze, bylo letos milým překvapením. Bohužel však tato předloha k úspěšnému nastudování potřebuje také nemálo režijní zručnosti, kterou však Václav Slanař už tolik neoplývá. A nejde jen o režijní, chcete-li i dramaturgicko – režijní koncepci, neboť DS Čelakovský podobně jako většina neprofesionálních divadelní souborů má dramaturgií svých inscenací někdy menší, někdy i větší problémy. Jde i o práci na vyložení postav, na režijním vedení herce k průběžnému jednání, ale i na hercově jednání nejen pohybem, mimikou a gestem, ale i slovem, na práci s mizanscénou, atd., atd. A tak Mladá scéna DS Čelakovský, obdařená řadou talentovaných a šikovných herců, doplatila ne to, že tuhle její inscenaci nerežíruje řemeslně (míněno divadelní řemeslo) více vybavený režisér. Představení, které mohlo nabídnout výbornou komedii, nabídlo nudnou podívanou, kterou jen občas oživili hereckým talentem i nemalou mírou interpretačního umění obdaření Lenka Břicháčková v roli Hildy a Josef Kouba v roli Stanleyho.

Divadelní spolek SDO Blatná přijel s inscenací hry francouzských autorů Gerarda Bittona a Michela Munze Smím prosit, Dodo? Tato hra, přeložená Jaromírem Janečkem, patří k několika málo k Janečkovým překladům, které snesou náročnější měřítko jak na práci překladatele, tak na předlohu samotnou. Smím prosit, Dodo? je komedie velmi umně napsaná, vtipná, chytrá a má i překvapivý konec. Když takovou předlohu uchopí invenčně vybavený režisér, který navíc ví, co je zapotřebí ke zrodu kvalitní inscenace i dobrého jejího představení, úspěch je zaručen. Režisér Jiří Mikeš takovým režisérem je. Příběh hry je jednoduchý: Henri de Sacy je vášnivý milovník všech žen. Jednoho dne se dozvídá, že po své tetě zdědil milion eur. Pouze ale pod podmínkou, že se do roka ožení. Ale jak se nemuset své vášně k ženám vzdát a zároveň splnit kladenou podmínku? No vzít si muže samozřejmě! Ochotníci z Blatné tento příběh rozehráli a dovedli k velmi zajímavé a mimořádně zábavné podívané se silnou výpovědí. Výborné herecké výkony odvedli Jiří Vonášek v roli Henriho, Václav Cheníček v roli Norberta, Mirka Nová v roli Elsy, Jiří Mikeš jako Edmond a zejména Vojtěch Kovář, představitel Doda.

Komedii Přes přísný zákaz dotýká se sněhu napsal Antonín Procházka před dvaceti lety. S touto hrou přijel do Dačic DS J.K. Tyl České Budějovice. Hra jako taková, svým autorem psaná jednak pro něho samotného-velmi dobrého herce, ale hlavně pro řadu kolegů z plzeňské profesionální herecké scény Divadla J.K. Tyla, během uplynulých dvaceti let zestárla. Dnešní publikum řadu komediálních situací, jejichž tématické kořeny jsou v dobách dávno minulých, už jako komické vůbec nevnímá. A tak zbývá jen jediné, co s touto předlohou lze dnešnímu publiku nabídnout: hereckou hravost představitelů jednotlivých postav. Jenže právě této hravosti se jaksi nedostává. A tak publikum převážně čeká, kdy už představení skončí. Celkovou nudu částečně čeří svými výkony Kateřina Šindelářová v roli Kožené a Lubomír Bureš, představitel Edy. Škoda. I z toho mála co předloha dnes nabízí, se dá vytěžit více.

Závěrečný den přehlídky nabídl známou a dobrou pohádku Lotrando a Zubejda v podání ochotníků z Deštné a představení hry Stanislavy Kočvarové Lock-Downův syndrom, které odehrál ŽAS Homole. SDO Deštná pod režijním vedením Josefa Jusko byl veden snahou co nejpřesněji převyprávět filmovou pohádku Zdeňka Svěráka. Včetně písniček v podání místního pěveckého sboru. Členové souboru spolu se svými přáteli z místa bydliště jsou typickými představiteli vesnického sousedského divadla. To spolu nese společenství lidsky a duchovně spřízněných milovníků divadla, obdařených nejrůznějšími dovednostmi z mnoha řemesel. Právě na práci venkovských (sousedských) divadel jsou velmi často vidět úžasné výsledky krejčovského umění švadlenek, řemeslného umění tvůrců kulis, také výborná práce hudebníků a velké umění místních zpěváků atd. atd. To všechno ochotníci z Deštěné přivezli s sebou. Chybělo jediné: znalost divadelního řemesla. Neboť divadlo je umění, které se bez znalosti řemesla režijního, hereckého atd. neobejde. Například zkratka. Zkratka, to je divadelní koření největší síly. To blatenští ochotníci ale vůbec nevědí. A tak to nejlepší, co přivezli, velkou masku velblouda, uvnitř které několik herců svým pohybem předvádějí zvíře jako živé, kterého se děti v hledišti doopravdy bojí a na kterém se po představení projíždějí s pocitem, že jsou někde v Egyptě, ukazují pořád dokola. Velbloud přijde během představení několikrát, ale než obejde popáté celý sál, to už vůbec nejde o zábavu, ale o zbožné přání většiny diváků, aby proboha trochu pohnul kostrou. Blatenští mají mezi sebou několik velmi šikovných herců, a například Jakub Jusko odehrál postavu Lotranda pro publikum docela zábavným způsobem s nemalým projevem komediálního nadání.

ŽAS Homole se českému divadelnímu publiku představil nedávno, a velmi úspěšně, svou inscenací Dokud se tančí s účastí až na 92. Jiráskově Hronově 2022. Tentokrát napsala Stanislava Kočvarová (nejen autorka předlohy, ale i režisérka inscenace) hru o ženském ústavu sociální péče v době a po době lockdownu. Téma konfliktní, stále velmi aktuální, podávají ochotnice z obce Homole v žánru komedie až grotesky. K dokonalosti chybí jen o trochu větší schopnost autocenzury autorky i režisérky samotné. Publikum vidí řadu výborných hereckých výkonů, a prožívá příběh, ve kterém jde doslova o život. Smích provází mrazení v zádech. U nejednoho člověka v publiku se do kontrastu dostává tragická událost spojená s úmrtím v rodině způsobeným onemocněním nemocí Covid s úlevným humorným nadhledem autorky a režisérky samotné na tuto tragickou pandemii. K tomu je třeba připočíst kvalitní herectví Lenky Fuxová v roli fyzioterapeutky Sládkové a Olgy Houšková v postavě ředitelky Spilkové.

Letošní Dačické kejklování nabídlo osm komedií. Úplným propadákem nebyla ani jedna. Práce organizátorů přehlídky zasluhuje velké uznání. Podpora města Dačice zasluhuje poděkování. Na příští ročník se můžeme těšit už dnes.


Odborná porota ve složení Pavlína Schejbalová, Milan Schejbal, Zdeněk Janál a Ladislav Vrchovský udělila následující ocenění:

Čestné uznání:

Prácheňská scéna Písek, O lásce – Martina Kemrová za roli Ženy

Divadelní soubor Amadis, Od Silvestra do Silvestra – Radka Schardová za roli Růženy Tupé, Jana Lautrbachová za roli Květy Juklové, Josef Širhal za roli Míry Jukla

Divadelní soubor Tábor, Tak takhle to bylo – Vít Jakšič za roli Homelesse

Scéna (stále) mladých DS Čelakovský Strakonice, (Ne)prodejné manželky – Lenka Břicháčková za roli Hildy, Josef Kouba za roli Stanleyho

Spolek divadelních ochotníků Blatná, Smím prosit, Dodo? – Jiří Vonášek za roli Henriho, Václav Cheníček za roli Norberta. Čestné uznání souboru za celkové zpracování inscenace

DS J.K. Tyl České Budějovice, Přes přísný zákaz dotýká se sněhu – Jaroslava Malinová za roli paní domácí, Kateřina Šindelářová za roli Kožené, Lubomír Bureš za roli Edy

SDO Deštná, Lotrando a Zubejda – za vkusné a svébytné divadelní ztvárnění velblouda, Jakub Jusko za roli Lotranda

ŽAS Homole, Lock-Downův syndrom aneb Hlavně klid – Lenka Fuxová za roli fyzioterapeutky Sládkové, Olga Houšková za roli ředitelky Spilkové

Ceny poroty:

Spolek divadelních ochotníků Blatná, Smím prosit, Dodo? – Mirka Nová za roli Elsy, Jiří Mikeš za roli Edmonda, Vojtěch Kovář za roli Doda

SDO Deštná, Lotrando a Zubejda – za hudební doprovod a pěveckou složku sboru Zanoty Květy Pilné

ŽAS Homole, Lock-Downův syndrom aneb Hlavně klid – za koncept inscenace

Doporučení na Divadelní Piknik Volyně 2023:

ŽAS Homole, Lock-Downův syndrom aneb Hlavně klid

Spolek divadelních ochotníků Blatná, Smím prosit, Dodo?

Cena diváka:

ŽAS Homole, Lock-Downův syndrom aneb Hlavně klid


V příloze fotografie Vojtěcha Lojky z představení Lotrando a Zubejda; Neprodejné manželky; O lásce; Od Silvestra do Silvestra; Přes přísný zákaz dotýká se sněhu; Smím prosit, Dodo?; Tak takhle to bylo – pozn. red.

Autor: Ladislav Vrchovský

Přílohy:
Dacice-LotrandO-2-ulg71 Dacice-Neprodejne-manzelky-24n7f Dacice-O-lasce-tfx6u Dacice-Od-Silvestra-8g7ko
Dacice-Pres-prisny-zakaz-112vs Dacice-Smim-prosit-5weyc Dacice-Takhle-to-Bylo-sg8m7
narodni-informacni-a-poradenske-stredisko-pro-kulturu-z8543