Texty: FRIDRICHOVSKÝ, Patrick: Pozoruhodně modro-žlutý Kocour (výsledky, recenze). AS 28.2.2023.

Pozoruhodně modro-žlutý Kocour

Jsem si jistý, že Kocour, jako jeden z mála tvorů na této planetě, dokáže doslova z minuty na minutu změnit vaše plány. Tentokrát mistrova Aňuška sice nerozlila na kolejích slunečnicový olej, ale do děje vstoupil akt u divadla četnější, totiž záskok za nemocného kolegu - a tak se nakonec zasedání festivalové poroty Modrého kocoura mohlo přece jen uskutečnit v plné sestavě a řádném termínu.
Činoherní | Experimentální | Hudební | Krajské postupové přehlídky | Soubory | Studentské

Náhle a nečekaně (ale s o to větší zvědavostí) jsem se tak po několika letech odmlky vrátil „tam, kde je divadlu fajn“ – do Turnova. Ve dnech 16. až 19. února se zde konal již 27. ročník multižánrového festivalu amatérského divadla. Zcela upřímně a fakt jsem se těšil „jako malej kluk“ na všechny divadelníky, co se nebojí překračovat hranice kategorií i žánrů. Odvaha a nápady, neznámé texty a další poklady, stejně jako široké břehy experimentu, tím vším se mi Modrý kocour do paměti vryl. Splnila se tentokrát má očekávání?

Můj report bude samozřejmě poněkud obsáhlejší, než jen lakonické sportovní: „Tak určitě“. Mám-li se hned zkraje zaměřit na hodnocení dramaturgické stránky většiny inscenací, byl letošní ročník z části monotematický a navzdory snahám organizátorů o progresivně veganský enviromentalismus také patřičně krvavý. Není ale těžké odpovědět si proč. Palčivé problémy prvního světa nahradila beze zbytku ukrajinská tragédie posledního roku. V profesionálním divadle prožívaná prozatím spíše v zákulisí. Amatéři se do dialogu s válkou pustili bez zaváhání a na jevišti přímo.

Doba si snad podle průzkumů mínění vyžaduje neomylná fakta. Kdo jiný ale dokáže sdělovat nevyřčené a nevyslovitelné lépe než herec a prostor jeviště? Sebelepší válečný reportér na místě činu je pouhým svědkem, který bude vždy odkázán na prolomení pověstné čtvrté stěny. Spolek Rozkoš s inscenací Zombie, aneb válka je za plotem takové stěny boří rád a programově. V jejich podání jeviště funguje i jako věrohodný zesilovač komunikace, sdělující to nejjednodušší a lidem nejsrozumitelnější: fakta a osudy nejobyčejnějších v kontextu s reálnými zprávami o (zlo)činech politiků i ozbrojenců. Téměř brechtovské črty nesl půvabně inzitní komentář dvou ruských vojáků v zákopu, jenž se proměnil ve flašinetově chytlavý song Heráček. Být vládním komunikátorem či naopak jistým životem unaveným miliardářem, půjčím téhle partě nějaký volný karavánek, se kterým by mohli brázdit i ta nejopuštěnější místa naší země a takové zpravodajské divadlo hrát. Veřejnoprávnost i důvěryhodnost jejich sdělení zaručuji.

Obdobně autentická, i když divadelně méně vycizelovaná, byla prezentace herecké dilny Franka Weisseho Utlačovaní utlačovaní, kde se mezi aktéry objevili také ukrajinští amatéři se svými autentickými příběhy. Kdo nebyl pohnut, vrostl do kamene.

Válečné emoce se prolínaly i v dalších inscenacích. Dramaturgicky ambiciózní výběr dramatizace Hesseho románu Demian olomoucké Hudebně-dramatické laboratoře (HUDL) se v přesahu svého vyprávění o dospívání na pozadí válečné vřavy místy ztrácelo, dobrým vkladem přesto zůstalo hledání kontextu aktuálního dění se ztracenými generacemi minulosti. Obávám se, že toto téma je teprve na počátku své novodobé existence.

Zato drama o touze a moci v minišatech, neprůstřelných vestách a se skleničkou sektu v ruce, jak anotovala skupina OLDStars, inscenování Shakespearovy „Skotské hry“, se do mundůrů převléklo plánovaně. Armádně vyšňořený Macbeth byl však koncepčně o dost zajímavější v rovině čarodějných vztahů Lady Macbeth. Dorotka Tučková získala právem cenu za svůj herecký výkon v této roli.

Repertoárové menu Modrého kocoura v tomto ročníku rozhodně nebylo dietní, už vůbec ne bezmasé. Chodů i chutí sice letos bylo o něco méně, než v dobách minulých, i tak se ovšem neztratila pověstná kocouří pestrost. Vedle linie činoherně-literární, společensky angažované či hudebně-poetické i víceméně školní, se vytříbila rovněž zajímavá představení na poli experimentu.

Vladimir Benderski je vskutku nevšední, ale velmi ostřílený inscenátor. A i když není tak zcela jasné, zda to byla jen pouhá náhoda, na programu festivalu se objevily rovnou dvě inscenace z jeho tvůrčí dílny. Umělecká skupina Zaječí, kterou založil společně se Zdeňkou Brychtovou nabídla festivalovým divákům svůj druhově i scénicky fluidní spektákl Krajina zaječí. S tak promyšlenou prací v prostoru plyne děj performance opravdu nečekaně a překvapivě. V jungovsky cizelované hře odkrývající nevědomí se zároveň obnažují také city a vztahy, které v sobě nosí každý z nás. Překvapivé a imaginární.

Pomyslným zlatým hřebem festivalu se pro mne stalo představení karlovarských D3. V Benderskiho režii nabídli jen zdánlivě „dalšího“ Charmse. Předchozí věta by lépe působila v závorce, či raději bych ji jako autor těchto řádků škrtl. Ale neučiním tak z ryzí touhy po pointě. Označovat dnes cokoli za „punk“ se stalo čistě formální bezobsažnou vatou. Řada lidí si pod touto nálepkou představuje cosi falešně nekomformního a zdánlivě odvážného, je jim ale daleko bližší měšťácká bublina vlastní konzumní pohodlnosti. Přesně v takovém bodě života Daniila Charmse máte a musíte objevit. On vás za to s vděkem sobě vlastním, a s co největším rozběhem, kopne do zadnice. Věřte nebo ne. A dělá to i Zrzek – životopisné hudebně-poetické pásmo o slavném ruském surrealistovi, které zdánlivě stojí (a padá) s hlavním představitelem Charmse, výtečným slamerem Theodorem Kraválem. Jako bezvadně seřízený motor ale funguje celá herecká trupa, jednou jako živá rocková kapela, jindy coby herci epizodních rolí. Benderski svému divadelnímu punku rozumí „na východní způsob“. Ne, tohle není lumpenproletářský škleb proti kapitalistickému establishmentu. Tohle je sebevražedný „chuligánský fakáč“, vystrčený prostředníček na Lenina, Stalina, Engelse, Marxe (a nakonec i toho Spencera). Gopnická realita v kontextu s putlerovskou malostí všech podobných gangsterských diktátorků se tu střetává s marným osudem nekomformní charmsovské persony, která je nakonec spoutána rudou šerpou, sťata srpem i kladivem. Tak vítejte „staré dobré časy“ v té naší nové době. A nebo ještě lépe, jděte do… Zrzek je narozdíl od vás opravdu věčný.

Modrý kocour se minulý rok z úcty i smutku přebarvil do žluto-modré, zůstal takovým i letos. Takový byl fakticky. Není to však jen pouhý symbol, je v něm i naše společná naděje, že snad brzy bude zase modrý.

© Patrick Fridrichovský, 2023 dramaturg

Výsledky

Ceny:

Dorotě Tučkové za ženský herecký výkon v roli Lady Macbeth v inscenaci Macbeth

Theodoru Kraválovi za herecký výkon v roli Charmse v inscenaci Zrzek

Rádobydivadlu Klapý za hereckou interpretaci v inscenaci Bulšit aneb Podezřelý analfabet

Umělecké skupině Zaječí za režijně-scénografické řešení inscenace Krajina zaječí

Turnovskému divadelnímu studiu za hudební zpracování inscenace Jaroslav to spískal

SHOOTING STAR pro D3 za inscenaci Zrzek

Doporučení na Šrámkův Písek 2023:

D.R.E.D. – Totování

Zaječí – Krajina zaječí

Doporučení na PIKNIK VOlYNÉ 2023:

D3 a další – Zrzek

OLDstars – Macbeth

Autor: Patrick Fridrichovský
narodni-informacni-a-poradenske-stredisko-pro-kulturu-z8543