Texty: Nymburk, Hálek, Ot. F.: Theerův Faëthon dostal se na jeviště ochotnické v Nymburce, 1920

Theerův Faëthon dostal se na jeviště ochotnické v Nymburce, rodišti básníkově, při nedělní dopolední akademii, jíž dne 5. září oslavoval spolek Hálek šedesátileté trvání stálého ochotnického divadla nymburského. Z tragédie mohlo být ovšem provedeno toliko první dějství a rozumí se, že jeviště musilo se upravit jen tak, jak skrovné místní prostředky dovolují. Přihlíželo se hlavně k tomu, aby byl volný prostor pro dialog obou hlavních osob a aby množství vzduchu připomínalo nebeské prázdné končiny. Antického rázu mělo být dosaženo tím, že vpředu po stranách na podstavcích vztyčeny na celé dějství Eunomia a Diké v postoji bílých, štíhlých a ladných soch. Helia hrál lékárník p. Šafránek a byl si dokonale vědom, jak jeho tvář i přednes veršů mají prozařovat slunnou dobrotou a jak hlas má měknout ústupností a dojatou láskou: uvažující starostlivost byla místy velmi lidsky vyjádřena. K Faëthonovi měl pan Minář pravou jinošskou postavu a jeho věty, když se osmělily a zjasnily, nesly se s odhodlanou silou v dobrých důrazných přízvucích. Nebylo to nic naivního, byly to výkony dvou vzdělaných lidí, kteří zplna rozumějí obsahu veršů a také mužnému sytému jejich tepu. Zcela vzletně mluvila Eirénu sl. Procházková, s vyspělou zkušeností, která básnické mluvě nechá její povýšený básnický ráz. Na ochotníky bylo to vzorně nastudováno a dokazovalo to vynikající ochotnickou tradici, jež se nemusí obmezovat na snadné a všední kusy.

Ot. F.
Časopis Jeviště, 1920, str. 382.