Texty: HRDINOVÁ, Radmila: Seniorské soubory zaujaly excelentními hereckými výkony, CP seniorského divadla Česká Třebová 2022

Seniorské soubory zaujaly excelentními hereckými výkony

Od 11. do 13. listopadu 2022 se v České Třebové uskutečnila Národní přehlídka seniorského divadla. Je koncipovaná jako bienále a její 14. ročník se měl konat už v listopadu 2020, ale jako ostatní kulturní akce byla zrušena v důsledku koronavirové pandemie. V případě seniorského divadla může mít dvouletý odklad přímé repertoárové důsledky, nicméně listopadový třídenní divadelní maratón předvedl výběr hodnotných inscenací.
Přehlídka je určena souborům (i jednotlivcům), jejichž herecký kolektiv je nejméně z poloviny složen z osob starších šedesáti let, přičemž věkové omezení se vztahuje pouze na účinkující, nikoli na tvůrčí a technický tým.

Jako se v kapce vody odráží vesmír, tak i seniorské divadlo zrcadlí formy, možnosti a smysl amatérského divadla, a to od inscenací, kde nad uměleckými ambicemi převažuje „pouhá“ radost ze setkávání, až po ty, jež se vyrovnávají s nároky dramatických textů na úrovni srovnatelné s profesionálním divadlem. Obě krajní možnosti plus širokou škálu mezistupňů předvedla i letošní přehlídka v České Třebové. O zhlédnutých představeních se živě diskutovalo, podstatnou část diskuse naplňovali členové zúčastněných divadelních souborů pod vedením zkušeného moderátora Milana Strotzera, odbornou konzultaci obstarával lektorský sbor ve složení Milan Schejbal, Alena Zemančíková a Radmila Hrdinová.
Z celkového počtu devíti inscenací se realizovalo osm, kvůli onemocnění v souboru odpadlo představení Suchdolského divadelního spolku Pradlena. Z dramaturgického hlediska si pět souborů zvolilo titul současné světové dramatiky, původní tvorbu zastupovaly tři inscenace (včetně nerealizované Pradleny), českou klasiku pak Maryša bratří Mrštíků. Pro seniorské divadlo je typická volba inscenací pro dva herce, z osmi uvedených představení tento model respektovalo hned pět.

A to i první představení pardubického Divadla Exil, které uvedlo hru francouzského dramatika Nicolase Bedose Do zdi založené na situaci muže, který po autonehodě ztratil paměť. Inscenace režisérky Kateřiny Fikejzové Prouzové je postavena na skvělých hereckých výkonech Alexandra Gregara a Věry Pojmanové a udržuje diváky v dráždivé nejistotě o skutečném stavu mysli hlavní postavy Victora.

Inscenace Dokud se tančí Ženského amatérského spolku Homole vzbudila pozornost na posledním Jiráskově Hronově. Text scenáristky a režisérky Stanislavy Kočvarové za autorského přispění hereček si na půdorysu setkání členek někdejšího tanečního kroužku pohrává s řadou témat seniorského věku a díky sebeironii a hereckému nasazení všech protagonistek dosahuje kromě humoru i vážnějších dotyků s tématem životní reflexe.

Dvojí verzi i v profesionálním divadle hojně hraného textu autorské dvojice Pierre Palmade a Christophe Duthuron Na útěku předvedly soubory ADIVADLO Havlíčkův Brod a Blanenské divadlo z Blanska. První z nich v režii Františka Štibora se více držela textu hry o dvou ženách, jež, každá ze svých důvodů, opustila dosavadní život a ocitla se na dobrodružném putování do neznáma. V nápadité scénografii vytvořené z množství kufrů čitelně odehrála vztah dvou žen různé generace od původní řevnivosti až k pevnému přátelství. Blanenské divadlo si text částečně upravilo a v režii Fabiána Pára ho uvedlo pod titulem Koprovka aneb Na útěku s využitím hravých zcizovacích momentů. V obou případech s kvalitními výkony protagonistek.

Na dvojici zkušených hereček vsadil i DS Gaudium z Prahy volbou u nás nepříliš známého, ale dramaticky nosného a herecky vděčného textu australského autora Johna Mista Sonáta pro lžíci s příběhem z japonského zajateckého tábora druhé světové války. Od české premiéry tohoto titulu, kterou s Jiřinou Jiráskovou a Danou Syslovou uvedla před dvanácti lety režisérka Kateřina Iváková, jsem si nedovedla představit jiné obsazení. Vlasta Pilařová a Hana Řehořová v režii Libora Ulovce mě přesvědčily, že jejich přístup, v mnohém odlišný od profesionálních kolegyň, je originální, vůči předloze legitimní, herecky a emotivně působivý.

Pátou inscenací o dvou hercích byla hra amerického dramatika Stephena Sachse Maude, Lionel a prst Jacksona Pollocka v podání Divadelního klubu Jirásek z České Lípy. Na přehlídce bodovala především díky dokonalé herecké souhře Vladimíry Zborníkové a Václava Klapky, který je i režisérem inscenace.

Poslední dvě inscenace představovaly amatérské divadlo, kde svou roli hrají i jiné, než jen čistě umělecké ambice. DS Proměna z Prahy uvedl hru Alexeje Guhy a Vladislava Burdy Šuškanda a šeptanda, jež ve svém insitním dramatickém i jevištním tvaru připomíná až absurdní dramatiku Václava Havla, ale s ostatní přehlídkovou produkcí byla inscenace těžko srovnatelná. Nicméně, soubor s inscenací slaví úspěchy především v domovech seniorů, kam vnáší dravý humor a radost. A viditelná energie a chuť všech aktérů ji odkazuje k výše zmíněné motivaci, kde setkávání a společná tvorba je podstatnější než výsledek.

DS Domu kultury Krupka uvedl svou verzi Maryši bratří Mrštíků. Značně zredukovaný text, zbavený koloritu nářečí a překladem do neutrální češtiny odpovídá určení inscenace v režii Jany Urbanové, která byla poprvé uvedena v srpnu 2018 pro krajany v Českém národním domě v New Yorku. Tento „digest z Maryši“ má sice své inscenační problémy, ale i kvalitní herecké výkony protagonistů.

Letošní Národní přehlídka seniorského divadla přinesla zajímavé konfrontace přístupu k divadlu a především excelentní herecké výkony. Ty motivovaly i lektorský sbor k rozhodnutí nominovat na Jiráskův Hronov inscenaci Divadelního klubu Jirásek z České Lípy Maude, Lionel a prst Jacksona Pollocka a doporučit Sonátu pro lžíci DS Gaudium z Prahy.

A poslední věta ohlédnutí za 14. Národní přehlídkou seniorského divadla nechť patří poděkování za péči Kulturního centra Česká Třebová, jež bylo jejím vlídným hostitelem.

Radmila Hrdinová