Texty: Amaterská Scéna: Divadlo Pomezí se vrací k imerzivnímu divadlu. AS X.X.2022.

Divadlo Pomezí se vrací k imerzivnímu divadlu

Pražské divadelní uskupení Pomezí, které je známé jako jeden z průkopníků imerzivního divadla v Čechách, se vrací po několika letech k této divadelní formě novou inscenací Musí se žít, která bude mít v režii Lukáše Brychty premiéru 20. září. 2022.

Experimentální

Musí se žít navazuje na dřívější úspěšné inscenace tohoto typu jako bylo oceňované Pomezí (prem. 2016) či stále uváděný Dům v jabloních (2018). Diváci budou moci opět procházet volně po vymezeném prostoru jednoho patra starého domu na Florenci a věnovat svou pozornost tomu, co je bude aktuálně zajímat nejvíce. Může to být jedna ze šesti postav, které se v průběhu představení snaží vyznat v sobě samých, tajemný surfař nabízející odlišný pohled na průběh představení, či jakékoliv zákoutí scénografie, která je celá určená k tomu, aby ji diváci mohli prozkoumávat a dozvídali se tak další roviny vyprávěného příběhu.

Inscenace vypráví příběh šesti postav, které se všechny různým způsobem vyrovnávají s vlastní identitou a životním příběhem, jehož jsou ústřední postavou. Každá z nich se v určitý moment rozhodne tento příběh změnit a pokusí se získat kontrolu nad tím, jak bude vyprávěn a jaké místo v něm bude zastávat právě ona. Ve světě, který sdílíme s ostatními, ale nikdo není svrchovaným vypravěčem a tak tyto individuální snahy narazí na snahy ostatních a z jednotlivých vyprávění se tím stane kolektivní příběh, který nedopadne podle záměru nikoho z vypravěčů. Musí se žít tímto způsobem zpřítomňuje téma vlastní identity, snahy mít kontrolu nad tím, kým jsme i nad způsoby, kterými sami sebe utváříme.

“Musí se žít je především hrou s vyprávěním. Po několika sezónách, kdy jsme se s Pomezím věnovali spíše individuálním a participativním interaktivním projektům, jsme cítili potřebu vrátit se k většímu imerzivnímu divadelnímu tvaru, který divákům umožní z bezprostřední blízkosti sledovat osudy postav i svět, který obývají, ale zůstávat přitom stále distancovanějším divákem. Celý příběh přímo tematizuje vyprávění jako takové, autorství jako tvůrčí sílu, kterou nemáme nikdy pod kontrolou i identitu jakožto naši snahu po sebedefinici, která málokdy dopadne dle původního přání. Doufáme, že si diváci užijí postupné odhalování toho, která postava ovlivňuje příběh jaké jiné, kdo kým ve skutečnosti je, i z jakých důvodů se ten který příběh vlastně děje,” říká o připravované premiéře její režisér Lukáš Brychta, který je zároveň členem uměleckého vedení Pomezí.
Musí se žít

“Děkuji, že jste dnes večer přišli. Poslední rok byl pro mě velmi náročný. Uvědomila jsem si, že není důležité kde jsem, ale kdo jsem. Všechno je jinak – a přitom jsem sama sebou víc, než jsem kdy byla. A konečně jsem svobodná. Nevím, jestli tohle bude to, co očekáváte, jestli nebudete litovat, že jste se sem dnes večer táhli přes celé město, netuším… jestli se vám to bude líbit. Ale máte moje slovo, že je to pravda, že jsem to já.”

Inscenace se odehrává v prostorách pavlačového domu na adrese Za Poříčskou bránou 7 u vestibulu stanice Florenc, kde se odehrávalo i oceňované Pomezí. Tvůrci i v tomto případě kladou silný důraz na imerzivní scénografii, kterou mohou diváci prozkoumávat na rozloze jednoho patra v cca 20 místnostech. Scénograficky se na projektu podílí Tereza Gsöllheferová a Eva Justichová, které za inscenaci Pomezí obdrželi Cenu divadelní kritiky v kategorii Scénografie. Hudbu skládá Sára Vondrášková známá jako Never Sol. Koncept a režii projektu má na starosti Lukáš Brychta, zakládající člen Pomezí a spoluautor dřívějších úspěšných projektů divadla.

Námět a scénář: Vojtěch Bartoš a Lukáš Brychta
Režie: Lukáš Brychta
Dramaturgie a asistence režie: Vojtěch Bartoš
Scénografie: Tereza Gsöllhoferová, Eva Justichová
Kostýmy: Eva Justichová
Hudba: Sára Vondrášková (Never Sol)
Hrají: Kryštof Bartoš, Mariana Čížková, Jakub Hojka, Petr Jeřábek, Kateřina Neznalová, Sára Vosobová, Josefína Voverková

Zde naleznete termíny: https://www.pomezi.com/…/musi-se-zit

Autor: Amaterská Scéna