Texty: DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra: Přehlídka dětského divadla Uherské Hradiště, 21.–22. 4. 2022. Deník Dětské scény, č. 0., str. 27-28, 10.6.2022.

Přehlídka dětského divadla Uherské Hradiště, 21.–22. 4. 2022

20. dubna 2022 se v kulturním domě v Uherském Hradišti – Vésky konala krajská přehlídka dětského divadla. Po delší pauze tak mohly divadelní soubory ZUŠek ze Zlínského kraje prezentovat svou tvorbu a program byl opravdu pestrý. Přehlídky se zúčastnily soubory ze Zlína, Kroměříže, Uherského Brodu a Rožnova pod Radhoštěm, překvapením pro všechny byl také skvělý host ze Slovenska. Porota, která se sešla ve složení režisérka, loutkářka a divadelní lektorka Hana Volkmerová z Divadla loutek Ostrava, režisér a pedagog Peter Luptovský a divadelní lektorka Národního divadla moravskoslezského, režisérka a pedagožka ZUŠ F. X. Richtera Holešov a divadelní lektorka Národního divadla moravskoslezského Vladimíra Dvořáková to opravdu neměla snadné.
Přehlídku zahájil soubor ZUŠ Kroměříž, který v režii Lenky Sasínové nastudoval Lakomou Barku, jednu z nejznámějších Werichových „Fimfárovek“. Režisérka, která je rovněž autorkou dramatizace této známé literární předlohy a také výpravy inscenace (jak už to tak v literárně-dramatických oborech často bývá) Werichův příběh upravila zajímavým způsobem – a to s využitím výrazné hudební složky. Asi nejzásadnějším problémem inscenace byl nedostatek oné werichovské poetiky a hravosti, na kterou jsme už tak nějak zvyklí. Nicméně tato inscenace byla pro nás vlastně inspirativní, neboť nastolila různé otázky, jednak jak inscenovat Wericha bez Wericha nebo jak se popasovat s problematikou dětských herců hrajících dospělé, jimž právě ona zásadní zkušenost chybí. S tímto oříškem zápolily i další soubory, poměrně zdařilá byla stylizace dospěláckých rolí v podání dětí ze ZUŠ Zlín – Jižní svahy pod vedením Hany Markové. V inscenaci Paní Láryfáry podle Betty McDonaldové se podařilo využít dětskou hravost a práci s rekvizitou, ještě výrazněji tomu pak bylo v druhé inscenaci Aranella, holka pirátská, která vznikla volně na motivy stejnojmenné předlohy Aino Pervikové. Příběh „osamělé“ dívky, kterou ostatní děti neberou do party, protože je jiná, vymýšlí si své příběhy a fantazie, kterým nakonec všichni podlehnou, byl milým důkazem toho, že dětem prostě sluší, když hrají sebe – tedy děti, které si pak v klidu na ty dospělé mohou hrát. Pak může vzniknout svižný, energický a hravý tvar, který vychází ze všech protagonistů.
Kroměřížská ZUŠ opět pod vedením Lenky Sasínové uvedla také dvě inscenace, tou druhou byla pohádka Vladislava Kracíka O třech doktorech. Vtipnou a zdařilou pohádku o všelijakých kouzelných léčebných metodách zahráli tentokrát žáci 3.ročníku, mezi nimiž zazářila Ema Talášková v roli zdravotní setry.
Následoval soubor 7Herzů ze ZUŠ Rožnov pod Radhoštěm s autorskou hrou Případ/y. Jednalo se o detektivku z prostředí psychiatrické léčebny, kde dochází k záhadným úmrtím – zajímavé bylo, že téma inscenace vzešlo přímo zevnitř souboru. Režisérka v úvodu hry „slibovala“ interaktivitu s diváky, která však spočívala pouze v možnosti zeptat se jednotlivých postav na cokoliv, co by přispělo k vyřešení případu, nicméně velký přínos této inscenace byl v poukázání na jiné formy divadla, jako je improvizační divadlo nebo např. divadlo fórum.
Odpolední program pak patřil opět souboru ZUŠ Zlín-Jižní svahy a inscenaci Jak si závidí lidé podle povídky Ivana Klímy. Jeho vedoucí Hana Marková zajímavým způsobem zpracovala téma závisti mezi lidmi a opět projevila velký cit pro výběr kvalitních textů pro práci sdětským ouborem.
Závěr přehlídky pak patřil souboru ZUŠ Uherský Brod, který nejprve vystoupil s fantasmagorickou hrou Davida Drábka Hračky, která svou energií i výběrem hudby přímo zvedala mladé diváky ze židlí.
Mladší členové tohoto souboru pak velmi mile ukončili přehlídku svěží dramatizací lidové písně The Foolisch Frog aneb Hloupá žába sympatickou formou klonící se spíše k pouličnímu divadlu s využitím živé hudby a mnoha různých rytmických nástrojů.
Občerstvujícím a dojemně krásným divadelním zážitkem, který mně osobně vehnal slzy do očí, bylo vystoupení slovenského hosta, respektive hostky Lucie Dakýšové z divadelního souboru ATĎ při ZUŠ Zity Strnadovej- Parákovej Žiar nad Hronom, která ve svém monodramatu Racek v režii Petera Luptovského předvedla čistý, profesionální divadelní výkon. Bachův Racek v prázdném prostoru, bez ničeho jen s kapkou vody a peříčky byl opravdovým duchovním poslem svobody, volnosti a nekonečné radosti z neomezeného pohybu. Ukázal sílu individuality a zároveň její uplatnění a naplnění v širším společenství.
Děkuji všem účastníkům přehlídky a loučím se poselstvím racka Jonathana Livingstonea z výše zmíněného monodramatu: Pokud se otevřeme vyšší formě komunikace (kterou by právě i divadlo mělo být), povzbudí nás to k práci na sobě i na svém duchovním růstu.
Divadlu zdar!
Vladimíra Dvořákov