Texty: JIRMANOVÁ, Daniela: Přehlídka dětského divadla OSTRAVSKÁ LOKÁLKA, Ostrava, 8.–9. 4. 2022. Deník Dětské scény, č. 0., str. 26, 10.6.2022.

Přehlídka dětského divadla OSTRAVSKÁ LOKÁLKA, Ostrava, 8.–9. 4. 2022

Ostravské divadlo loutek, které je za běžného provozu plné dětí-diváků, se během krajské přehlídky dětského divadla Moravskoslezského kraje už tradičně proměnilo v zázemí pro děti-herce. Dvoudenní přehlídka, organizovaná spolkem THeatr Ludem, zaměřeným na vzdělávací a kulturní projekty, nabídla dětským souborům nejen prostor pro předvedení toho, co se svými vedoucími nazkoušely, ale i doprovodný program v podobě dvou workshopů (pohybový a improvizační) a diskusí vedoucích souborů s lektorským týmem i besed samotných souborů s mladými lektory. Především však šlo o možnost po delší době se naživo, bez omezení a bez roušek, setkat a strávit společný čas.
Ostravské Lokálky se zúčastnilo celkem sedm dětských divadelních souborů. Přehlídku otevřeli Papíráci (ZUŠ Třinec) s představením O dívce, která dokázala zkrotit noční děsy, inspirovaným stejnojmennou povídkou Ransoma Riggse z knížky Povídky podivných. Soubor získal cenu poroty „za osobní přístup k tématu inscenace“, zároveň se však porota shodla, že originální výběr předlohy by měl v ideálním případě jít ruku v ruce s ještě detailnější prací na herecké charakteristice jednotlivých postav.
Druhý přehlídkový den zahájil soubor Mrkváči (ZUŠ Třinec), vedený Klárou Kvasničkovou, s japonským příběhem Ookův jamadský případ. Stylizovaná inscenace, do níž si mladí herci sami vyrobili pro své postavy masky a v níž předvedli obdobně koncentrované výkony jako jejich kolegyně v představení Havrane, si vysloužila doporučení na Dětskou scénu.
Následně jsme se přenesli do Českého Těšína / Cieszyna a se souborem Bum Trach (ZŠ Český Těšín, vyučovací jazyk polština) si dokonce zacestovali strojem času v autorské inscenaci Moje město. Za zvláštní zmínku stojí výborná herecká a mluvní vybavenost všech účinkujících a skvělá kolektivní souhra (17 lidí na scéně!), za což si nesporně zaslouží velkou poklonu vedoucí souboru paní Marie Szymaniková. Porota udělila souboru zvláštní cenou „za tvůrčí přístup ke zvolenému tématu“.
Jak důležitá je pro výsledný jevištní efekt určitá míra disciplíny a důsledného vedení se ukázalo v následujícím „čísle“, kdy na scénu s představením Cirkus bleší vtrhl divadelní soubor Zdividla (ostravská ZUŠ Edvarda Runda). Rčení nomen omen je v tomto případě naprosto výstižné – pytel blech je pro Cirkus bleší dokonalá charakteristika. Děti jako by si téměř ani neuvědomovaly, že jsou na jevišti, napomínaly se vzájemně, když někdo udělal chybu (vzhledem k délce a složitosti aranžmá i komplikovanému rozdělení básniček mezi jednotlivce po verších či dvouverších nebyla o chyby nouze) a vůbec se chovaly, jako by rozdováděně čekaly ve třídě na příchod vyučujícího, a ne jako při představení před plným hledištěm.
Posledním pátečním představením byl pohádkový příběh Tomáše Pěkného na motivy Preusslerovy Malé čarodějnice Havrane… v podání dívčího souboru My (ZUŠ Leoše Janáčka, Frýdlant nad Ostravicí), vedeného Jitkou Kvasničkovou. Čistá forma, soustředěné výkony dívek a jen několik málo detailů k dotažení (soubor na výsledném tvaru stále dál pracuje) – to jsou důvody, proč se porota jednoznačně shodla na tom, že Havran přímo postoupí na celostátní přehlídku Dětská scéna.
S nejdelším představením celé přehlídky vystoupil soubor My (ano, sešly se zde dva soubory se stejným jménem), tentokrát ze ZUŠ V. Petrželky (Ostrava – Hrabůvka). Vedoucí Irena Schubertová jim vybrala dramatizaci knížky Tajný deník Adriana Molea. Na první zdání jde o volbu vhodnou, hrdinou příběhu je totiž puberťák, tedy vrstevník mladých herců. Dalšími zásadními postavami jsou však Adrianovi rodiče a manželský pár ze sousedství, kteří všichni procházejí nejen manželskou krizí, ale přímo krizí středního věku. To se ve spojení s pokusem o iluzívní činoherní herectví, bez jasně vysvětlené a do praxe převedené míry nadsázky a s častým porušováním nastolených principů ukázalo být kamenem úrazu. Aktéři hráli „velkou činohru“, která je pro ně však příliš velkým soustem; větší míra hravosti a nadhledu by jim paradoxně mohla dopomoci ke zralejším výkonům i v rolích postav věkově vzdálených.
Poslední představení přehlídky, pohádka O slepičce a kohoutkovi v podání souboru Šťěkáček (SVČ Opava) a ve svérázné úpravě vedoucího souboru Daniela Kollmana, byla tím nejlepším, co jsme si na závěr mohli přát. Radost dětí, které hraní a s ním spojená legrace navýsost bavily, se plnou měrou přenášely do publika. I porota ocenila „hravou interpretaci klasické pohádky“. Vtipné kostýmy, které jsou dílem samotných dětí, a velmi dobrá práce s loutkami jsou zdrojem nápadité zábavy. Jediné, na co je potřeba dát si pozor, je křehká hranice vyvážené míry vtipu – nepodlehnout sebebavičství je ostatně leckdy zatěžko i mnoha profesionálním komikům. Když vedoucí souboru naučí své svěřence tuto hranici vnímat a ctít, mohou se poživačným kohoutkem a emancipovanou slepičkou bavit spolu s diváky ještě dlouho.
Lektorský sbor přehlídky pracoval ve složení: Hana Cisovská, Eva Polzarová, Daniela Jirmanová, Tomáš Volkmer, Vít Roleček.
Daniela Jirmanová