Texty: SCHWARZOVÁ, Kateřina: Přehlídka dětského divadla Jablonec nad Nisou, 22.–23. 4. 2022. Deník Dětské scény, č. 0., str. 16-18, 10.6.2022.

Přehlídka dětského divadla
Jablonec nad Nisou, 22.–23. 4. 2022

Letos mohli účastníci Dětské scény v Jablonci zhlédnout v příjemném prostředí divadelního sálu jabloneckého Eurocentra deset představení hraných dětmi a inspirativní představení O perníkové chaloupce druhého ročníku KALD DAMU, a proběhly dva rozborové semináře, které vedli Kateřina Schwarzová, Petra Houšková a Marek Sýkora z Naivního divadla Liberec.
Jedním ze silných motivů přehlídky, který bylo možné vysledovat v inscenacích i v diskusích s tvůrci bylo „co přineslo covidové období“. Nová témata, ztráta kontinuity a obtížné navazování na předchozí práci či její opuštění - „najednou jsme byli jinde“, menší napojení dětí, pocity izolovanosti, hledání se. Většina tvůrců cítila, jak je jejich inscenace tímto obdobím ovlivněná.
Přehlídku tradičně dokonale zajistilo Taneční studio Magdaléna v čele s paní Ludmilou Rellichovou, která je po celá léta její dobrou duší a výbornou organizátorkou. Především díky ní můžeme v tomto kraji pozorovat dlouholeté velmi plodné prolínání divadla, založeného více na slově, s divadlem, jehož tvůrci se vyjadřují především tancem a výrazovým pohybem. Dobrou tradicí přehlídky jsou dopolední dílny pro soubory, zaměřené právě na průniky tance, výrazového pohybu a divadla. Ty vedou výrazné umělecké osobnosti (nejen) pohybového divadla. Letos se v nich děti mohly setkat s Vendulou Burger (Budilova divadelní škola, tanečnice, herečka, choreografka, pedagožka metody Jacquesa Lecoqa) a Petrou Houškovou, (Duncan Centre, KVD DAMU), které obě spojují divadlo a tanec. TS Magdaléna také každoročně na přehlídce představí alespoň jednu inspirativní „tanečně-divadelní“ inscenaci.
Postup do Svitav a ocenění za autorství získala letos inscenace Ten, co se nepovedl souboru AD/HaDi ZUŠ Turnov (režie Alena Tomášová a soubor – na motivy H. CH. Andersena Ošklivé káčátko)
Autorská inscenace souboru čtrnáctiletých „ADHD“ tvůrců a jejich dlouholeté vedoucí Aleny Tomášové využívá motivy Andersenovy pohádky o ošklivém káčátku, aby s osobitým vtipem a nadhledem ale i podivuhodnou něhou předala příběh o narůstajícím pocitu jinakosti a nečekaném nalezení sebe sama a sobě podobných. Soubor ADHD „neposedných“ již řadu let tvoří se svými vedoucími Alenou Tomášovou a Romanou Zemenovou zajímavé inscenace s osobitým viděním světa ztvárňovaným osobitými prostředky, tentokrát staví na herecké souhře, vlastních písničkách a citlivě použitém stínovém divadle.
Ocenění za divadelnost a navržený postup do Svitav dostala dále inscenace TICUOS 7. ročníku divadla Vydýcháno ZUŠ Liberec (režie a úprava Michaela Palaščáková). Tvůrci (věk 14 let) se inspirovali pohádkou/povídkou Olgy Scheinpflugové O krajce s lidskýma očima (Pohádky s dobrým koncem), a v inscenaci, postavené především na pohybových principech a minimu textu našli divadelní stylizaci, která pomáhá tvořit situace i metaforicky sdělovat téma, je tu znát citlivá práce a poctivé hledání. Jako jediný scénografický prvek je zajímavě využita práce s bílou gumou v prostoru (podobně jako kdysi v inscenaci Anděl nepřišel souboru Roztočená vrtule Kateřiny Oplatkové Rezkové). Bohužel však v rámci prodlužovaného procesu vzniku inscenace došlo k překvapivému významovému posunu, který značně pozměnil původní téma a výpověď inscenace nejen oproti předloze ale i oproti přání tvůrců. Inscenace byla tedy navržena k případnému postupu pro svou divadelnost s doporučením další dramaturgické práce. (Diváci Dětské scény ve Svitavách uvidí inscenaci pod názvem Poslední krajka – pozn. redakce.)
Grónská Karkulka, Holky ZUŠ Turnov Romana Zemenová, Alena Tomášová
V hravé variaci na pohádku Červená Karkulka byly jasně patrné dobře připravené možnosti pohrát si se situací a postavou, využít divadelních i slovních vtípků a hezky výtvarně – divadelně pojednaného prostoru a kostýmů, nebyly však zatím zcela využity, protože soubor je dosud na počátku. Jak jsme se dozvěděli od zkušených vedoucích, začínající skupina dívek ze základní školy ve věku 9-13 let stála díky „covidovému“ období prakticky poprvé na jevišti, a i když se snažila naplňovat situace, byla znát tréma z přítomnosti diváků a menší napojení skupiny. Přesto nám děvčata v některých situacích umožnila půvabnou variací se potěšit a inscenace dostala ocenění za scénografii.
Inscenace Kde bydlí čas souboru Bezejména Liberec (vedoucí Miloslava Čechlovská), inspirovaná velmi volně stejnojmennou předlohou Vladimíra Škutiny, pracuje opět se stylizovaným pohybem a hlasem s minimem textu a přináší příběh kluka (oproti holčičce v předloze), na kterého nikdo nemá čas a on se ho tedy vypraví hledat. Milou pointou se stává nalezení Ducha času – hlava hlavního hrdiny vykoukne z věže rovnou do diváků, tady a teď je čas společně nalezen. Inscenace má přesný temporytmus, děti vytvářejí řadu vypovídajících situací i prostředí, doprovázených vlastními zvuky, jsou na sebe výborně naladěné a neotřele sdělují jasné téma. Soubor dostal oceněnění za jevištní pohyb a uchopení tématu.
Autorskou inscenaci Fuj Tajfun smíšeného souboru ze ZUŠ Česká Lípa (vedoucí Lenka Adamcová), jejíž scénář sepsala sedmiletá Karolína v době online výuky, tvoří jednolitý proud obrazů a hravých minisituací, spojených putováním. Objevuje se v nich hudba, tanec, loutky i zadní projekce, a především parta dobře se bavících a skvěle pohybově vybavených dětí ve věku od 6-18 let, které fungují jako jeden organismus. Celé představení dýchalo radostí z autorství, tvorby, pohybu a hravosti a přenášelo svou energii i do publika. Pouze využití nadbytečně velkých tanečních ploch místy narušilo temporytmus a strukturu příběhu a také nastavovaný konec oslabil pointu – to se ovšem v diskusi s tvůrci vysvětlilo požadavkem pana ředitele ZUŠ na „správnou délku vystoupení“. Inscenace dostala ocenění za autorský přístup a napojení skupiny.
Proč potopa? Protože, Demižóni, ročníkový soubor divadla Vydýcháno ZUŠ Liberec, vedoucí Matyáš Hauser)
Soubor jedenáctiletých žáků ZUŠ Liberec pod vedením Matyáše Hausera přemýšlel nad tématem potopy jako trestu za zlé činy, jež se vyskytuje v různých kulturách. Velmi civilním způsobem, po svém a s odstupem se pak pokusili předat příběh z řecké mytologie o „zkaženém „a zřejmě i nenapravitelném lidstvu a zlém král Lykáónovi, (Publius Ovidius Naso, Petiška), který dovedl Dia až k rozhodnutí učinit druhou potopu. Zároveň se jejich pohled nevyhnul ani dění mezi bohy navzájem. Inscenace pracovala s náznakem kostýmů a dostala ocenění za působivé ztvárnění potopy tvořivě využitým (a vždy kritizovaným) igelitem. Inscenace však nebyla ještě příliš hotová, místy působilo dění na jevišti jako etudy, jindy už jsme viděli náznak divadelní podoby. Bylo však patrné, že tvůrci si za svou prací stojí a se svým vedoucím jsou sehranou skupinou, které o něco jde.
Nalezeno v pecnu chleba, Dramatický kroužek DRKR ZŠ Liberecká, Jablonec nad Nisou, režie Petra Čermáková podle předlohy O holčičce, která jedla chléb větší než ona sama z knížky Sylvy Fischerové Egbérie a Olténie. Soubor dětí ze základní školy ve věku 11-15 let si vybral zajímavou předlohu a podle slov paní učitelky si tvorbu inscenace všichni velmi užili, zvláště pak vytvoření maňásků „strašlivých Tlamachů“ a hraní s nimi. Bohužel se jim ale příliš nepodařilo najít k této předloze divadelní klíč a udržet žánr, jako by se soubor trochu minul se svérázným světem a nadhledem pohádek „spíše pro dospělé“ básnířky a filosofky Sylvy Fischerové. Takřka realisticko – psycholologické ztvárnění příběhu pak místy nedávalo příliš smysl a neumožňovalo dětem tvořit životnější situace a postavy a naplno si užít i možností maňásků.
Alibaba a čtyřicet loupežníků, Myšmaš ZUŠ Turnov, vedoucí Alena Tomášová, Romana Zemenová
Inscenace s devítiletými dětmi vychází netradičně ze scénáře Ivy Peřinové, vytvořeného podle jedné z pohádek Tisíce a jedné noci pro Naivní divadlo – tedy ze scénáře profesionálního divadla pro děti, který si tvůrci skvěle přizpůsobili pro své možnosti.
Představení sršelo energií a radostnou přítomností dětí na jevišti a spoustou divadelních nápadů a vtípků. Pracuje se s citlivou nadsázkou vytvořenou jemně stylizovaným pohybem a mluvním projevem, humorným pointováním situací, přesným načasováním i temporytmem. Pestré kostýmy à la orient z našich skříní a skvělá práce s prostorem i scénografií, vytvářejí orientální svět i s jeho proměnlivostí. Děti jsou výborně pohybově vybavené a na sebe napojené, mají velký smysl pro pointu a práci se znakem a divadlo si prostě užívají. Inscenace dostala ocenění za divadelní pestrost a radostný projev.
Ztracená v davu křivých pohledů, TaPS Magdaléna Rychnov u Jablonce n. N., z. s., Ludmila Rellichová a děti, hudba Viktor Kalabis TS Magdaléna se svou vedoucí Ludmilou Rellichovou se inspirovalo vysoce abstraktní skladbou Viktora Kalabise a verši Mileny Hercíkové, a představilo velmi působivou „taneční“ inscenaci na téma důvěry a jejího hledání i pochyb, důvěry v sebe i něco hlubšího. Sugestivní hudbu naplnili pravdivým zvnitřněným sdělením, a krátké verše, které zazněly na začátku a na konci vytvořily další vrstvu tématu, které se podle slov tvůrců objevilo v době izolace, kdy děti (9-12 let) pociťovaly ztrátu přátelských vztahů a nejistotu. Inscenaci předcházela také vlastní literární i výtvarná tvorba dětí. Inscenace znovu ukázala, jak je taneční vyjádření v souladu s hudbou schopno jít do hloubky a být velmi emotivní a sdělné, (a také – samozřejmě – že divadlo je jen jedno, v mnoha různých podobách). Inscenace dostala ocenění za působivou interpretaci a předání tématu.
Podraz, 5. ročník divadla Vydýcháno ZUŠ Liberec, vedoucí Libuše Vrtišková Hájková
Autorská inscenace vychází z předlohy Ivy Hercíkové Pět holek na krku, a přináší příběh zrady dívky od kamarádek a křehce začínajícího milostného vztahu. Tvůrci jako by se ale báli dotknout se právě této základní situace, jejíž téma je oslovilo, inscenace se tak zatím nevydala ani po oblouku příběhu, ani třeba cestou mapování současného světa dívek tohoto věku.
Kateřina Schwarzová