Texty: VORUBOVÁ, Eliška: Přehlídka dětskýchrecitátorů Liberec, 23. 4. 2022. Deník Dětské scény, č. 0., str. 15-16, 10.6.2022.

Přehlídka dětskýchrecitátorů
Liberec, 23. 4. 2022

… příjemné prostředí (liberecké Knihkupectví U Fryče), výborná pořadatelská organizace (Dům dětí a mládeže Větrník), přátelská atmosféra a třiatřicet dětských recitátorů (a jejich dospělých průvodců rodinných či pedagogických) ze všech okresů Libereckého kraje, to bylo krajské kolo postupové přehlídky dětských recitátorů v sobotu 23. dubna 2022 realizované s podporou Ministerstva kultury ČR, Libereckého kraje a libereckého Knihkupectví a antikvariátu Fryč s. r. o.
V první kategorii, která byla nejpočetnější, se představilo 13 dětí; bohužel však většina vystoupení byla poznamenána nepřehlédnutelnými nedostatky, jako je „vlnkování“, vnější „ilustrování“ gestem či hlasem (vyrážení slov, „malování hlasem“), mluvní prohřešky (kultura mluvy) či nezaujaté nebo nepřirozené traktování textu. Nicméně byla udělena dvě čestná uznání a jedna pochvala poroty, a to právě dětem, které se svými přednesy vymykaly z této poněkud smutné úrovně.
Čestné uznání získal za živý autentický přednes textu Zbyňka Malinského „Jak se z boty stane žralok“ Jan Drahoňovský (ZŠ Turnov, Žižkova), jehož soustředěný, zaujatý a přirozený přednes byl nesen radostí z textu i z jeho sdělování, čímž zaujal a potěšil nejen porotu.
Čestné uznání putovalo i do rukou AntonieFojtíkové (ZŠ Turnov, Žižkova), které dobrá volba textu (Magdalena Wagnerová: CH jako chachacha!) poskytla příležitost přednášet s chutí, s radostí a s vnitřním zaujetím.
Krom toho si pochvalu poroty zasloužila Alžběta Ortová (ZŠ Nový Bor, náměstí Míru), která se představila jako kontaktní recitátorka přednášející s energií a chutí, s vnitřním zaujetím, a s potěšením z přednesu; dobrá orientace v textu (Miroslav Kapek: Kéž by) jí umožnila dospět k pointě. Vystoupení zdobila dobrá kultura mluvy i celkového vystupování.
Druhá kategorie představila dvanáct dětí s přednesy různé úrovně. Až na oceněné výjimky se i zde v přednesech objevovaly nedostatky uvedené výše. Nad nimi vynikali dva postupující na celostátní přehlídku – Daniel Drahný (ZŠ, Liberec, Lesní 575/12) a Marie Houšková (ZŠ, Liberec, Dobiášova 851/5).
Daniel byl ve svém vystoupení autentický, s výraznou potřebou sdělení. Se smyslem pro rytmus i s vědomím celku směřoval k pointě (a to i přes poněkud pomalý temporytmický „rozjezd“ v první části). V přednesu byl přirozený, v projevu civilní a kultivovaný, adresný, kontaktní a sdělný. Přednášel se zaujetím i s dostatečnou mírou nadhledu a s potěšením z „klučičího“ textu (René Goscinny: Kouřím).
Marie získala pozornost citlivým a zaujatým přednesem, sdělným po obsahové i formální stránce. Ve svém projevu „tady a teď“ byla v přednesu přirozená, psychofyzicky propojená, soustředěná a kontaktní, dobře vybavená vnější i vnitřní technikou, kultivovaná v projevu, adresná, sdělná a sdělující, autentická. Prokázala smysl pro situaci i celek textu, pro gradaci. Výrazný kultivovaný přednes výrazně se vymykající z celkové úrovně nejen této kategorie vnitřní energií, zaujetím a potěšením z textu (Jiří Kahoun: Jezeveček a kouzelná dírka) a jeho interpretace.
Čestným uznáním bylo oceněno v této kategorii vystoupení Adély Havlíkové (ZŠ a MŠ, Hejnice) za v celku solidní přednes a dobrý dramaturgický výběr textu (Miloš Kratochvíl: S bobry jen slušně), který evidentně odpovídal jejím momentálním možnostem. Ačkoli vcelku přednášela text po smyslu a s vnitřním pobavením i potěšením, přesto se v jejím vystoupení objevily nedostatky v podobě občasného gramatického traktování textu a podobě občasných mechanických důrazů či drobných výslovnostních nedostatků.
Čestné uznání získal také kontaktní recitátor přednášející se zjevnou radostí (a s dobrou výslovností) Michal Hřebík (ZŠ, Česká Lípa, Partyzánská 1053) za poměrně přirozený a civilní přednes často frekventovaného textu – Michal Černík: Čert a Káča). Michalovu vystoupení by však prospělo lepší členění textu a odstranění zbytků „školního přednesu“, zejména občasného mechanického rytmizování.
Soustředěná a kontaktní recitátorka Markéta Kunášková (ZŠ, Liberec, Na Výběžku 118) přednášela text Jiřího Holečka: Povídání s liškou se zjevným zaujetím, s potěšením a s chutí, za což si zasloužila pochvalu poroty. K lepšímu vyznění by však jistě přispělo odstranění drobných, leč opakujících se prohřešků v technice řeči, a hlavně plastičtější projev. I když bylo vystoupení výrazné a energické i zaujaté (s patrnou recitátorčinou identifikací s malou liškou), neslo se přece jen v jedné emoční interpretační lince.
Třetí kategorie byla reprezentována devíti recitátory, z nichž nad jiné vynikali tři ocenění na základě vyrovnaných přednesů obou zvolených textů. Liberecký kraj tedy bude ve třetí kategorii reprezentovat postupující – Viola Ortová (ZŠ U Lesa Nový Bor, Boženy Němcové 539) a Richard Antonický (Gymnázium a SOŠPg, Liberec, Jeronýmova 425/27), čestné uznání poroty a roli náhradníka pro celostátní kolo získal Michael Drahý (ZŠ, Liberec, ul. 5. května 64/49).
Viola Ortová se v krajském kole představila zaujatým a inteligentním přednesem dvou obsahově i formálně rozdílných textů (Jan Zahradníček: Kde se vzaly vši; Alexandra Berková: Miniromán) a zaujala soustředěnou interpretací sdělnou po obsahové i formální stránce. Až na drobné a odstranitelné nedostatky v členění textu (na něž byla při pohovoru upozorněna), šlo o citlivý a zaujatý přednes, sdělný po obsahové i formální stránce. Recitátorka byla ve svém projevu „tady a teď“ přirozená, psychofyzicky propojená, adresná, kontaktní, dobře vybavená vnější i vnitřní technikou; při přednesu přirozená, kultivovaná v projevu, sdělná a sdělující, autentická s jasnou výpovědí, názorem, postojem a stanoviskem, prosta jakéhokoli patosu a v obou vystoupeních vnitřně zaujatá, „při věci“.
Richard Antonický (Jiří Dvořák: Vosa obecná, Ivan Andrejevič Krylov: Opička a brýle) se v obou vystoupeních projevil citlivým a zaujatým soustředěným přednesem, sdělným po obsahové i formální stránce. Přednášel „tady a teď“, psychofyzicky propojený, adresný, kontaktní, dobře vybavený, v přednesu přirozený, kultivovaný v projevu, sdělný a sdělující, autentický.
Michael Drahý (Robert Fulghum: Poplach v sýrové uličce; Jiří Žáček: Muž z doby kamenné) získal čestné uznání a roli náhradníka za solidní zaujatý přednes citlivého a kontaktního recitátora, s drobnými odstranitelnými nedostatky v temporytmu, jimž navzdory vyzněl v obou vystoupeních jeho přednes vnitřně zaujatého recitátora jako sdělný a autentický, s nadhledem, humorem a postojem.
Kromě výše jmenovaných byla oceněna pochvalou poroty ještě Adéla Podholová (Doctrina - Podještědské gymnázium, Liberec) za pokus o vnímavou a citlivou interpretaci obou textů (Josef Kainar: Kocourek; Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ – Liška), a to i přes rezervy, které recitátorka má v lepší orientaci v textu (i podtextu) i v mluvním projevu; zlepšení obého by přispělo k lepší interpretaci a tedy i k celkovému zamýšlenému vyznění.
Ostatně mnohá přednesová vystoupení této (i následující) kategorie se vyznačovala větší či menší bezradností (vedoucí k vnějšímu přednesu), častým gramatickým traktováním místo sdělování textu (natož podtextu či vlastního stanoviska) po smyslu, ba dokonce nezřídka se objevovalo dětské „vlnkování“ či formální vnitřně nezaujaté odříkání či naopak přednes, jenž evidentně odhaloval základní nepochopení textu (jeho obsahu, formy či poetiky).
I ve čtvrté kategorii bylo devět přednášejících, z nichž nejúspěšnější a do celostátního kola postupující jsou dva kluci. Jiná ocenění v této kategorii udělena nebyla proto, že vystoupení ostatních recitátorů byla sice celkem vyrovnaná, ale nikterak se nevymykala z obecného nivó; ba dalo by se mluvit, i s přihlédnutím k tomu, že jde o nejstarší dětskou kategorii, o celkově dost nízké úrovni.
Liberecký vnitřně soustředěný na přednes i sdělení, v projevu přirozený, autentický, kontaktní a plastický psychofyzicky propojený vypravěč Antonín Adam (Doctrina - SŠ, ZŠ a MŠ s.r.o., Liberec) zaujal a postup na svitavskou přehlídku získal za svou příjemně civilní autentickou interpretaci prózy Stephena Leacocka: Kterak si vypůjčiti sirku, přednášenou s pochopením pro žánr i se smyslem pro humor, jež ho baví, a své pobavení i radost z textu i z jeho sdělování předával svým posluchačům s nadhledem a vypravěčskou chutí i dovedností. Volba druhého textu (David Vávra: Hadr, chleba, drdol, zuby) byla ještě v okresním kole částečně výslovnostním oříškem, který se Antonínovi ale v krajském kole podařilo zdárně rozlousknout, a mohl se představit vyrovnanou interpretací dvou rozdílných textů. V obou případech byl orientovaný v textu i v toku vyprávění (přednesu). Byl soustředěný na přednes a sdělení, zaujatý příběhem (textem) jako celkem i jeho jednotlivými částmi, na nichž však neulpíval, nýbrž z nich budoval celek, který s chutí předával svým posluchačům. Se smyslem pro temporytmus i gradaci v obou případech dospěl zdárně k pointě a svým vystoupením dokázal posluchače zaujmout (a to i přes zbytky drobných výslovnostních nedostatků, na něž byl upozorněn a jejichž odstranění je v čase do účasti na národní přehlídce v jeho silách).
Druhým postupujícím je soustředěný a kontaktní recitátor, který přednášel se zjevným potěšením a pochopením. Představil se interpretací dvou žánrově odlišných textů Matěj Patočka(ZŠ, Liberec, Na Výběžku) – fejeton Rudolfa Křesťana: Rozsazování a báseň Jacquesa Préverta: Píseň šneků jdoucích na pohřeb. Matějův přednes byl přirozený, autentický, sdělný a sdělující s vnitřním zaujetím, plastický a osobitý i kultivovaný. To se projevilo zejména u citlivého přednesu Prévertovy básně. Matěj přednášel s radostí, s vnitřní energií a potěšením „teď a tady“, s nadhledem i s vnitřním postojem a s touhou po sdělení; se smyslem pro temporytmus, gradaci a pointu, k níž dospěl.
Všechna recitační vystoupení krajské přehlídky se těšila zájmu a posluchačské pozornosti zúčastněných dětí, jejich doprovodů (rodinných či pedagogických) i odborné veřejnosti zastoupené členy poroty – Matyášem Hauserem, Jakubem Kubíčkem (který také vedl hlasovou rozcvičku), Janou Stránskou a Eliškou Vobrubovou.
A ani letos nechyběl rozborový seminář pro všechny zájemce, recitátory i jejich dospělé průvodce, vedený členy lektorského sboru. Seminář se nesl v přátelském duchu a v otevřené diskusi, zaměřené na rozbor přednesových vystoupení. Došlo i na upozornění na rezervy a na doporučení, v čem je možné se do budoucna zlepšit a čeho se vyvarovat.
K hladkému průběhu a příjemné atmosféře celé akce přispělo i to, že účastníci (děti i dospělí) mohli v čase porad poroty pobývat v Knihkupectví a antikvariátu U Fryče a zkoumat knižní tituly, což přišlo vhod jistě nejen postupujícím recitátorům, kteří obdrželi i poukázky na nákup knih dle vlastního výběru. Diplomy a tradiční čokolády dostali všichni.
Po loňské premiéře se letos potvrdilo, že U Fryče je dobře, a to nejen kvůli příjemnému prostoru malého přednáškového sálu, jako dělaného právě pro komorní disciplínu, jakou bezpochyby přednes je.
Závěrečná pochvala proto patří nejen účastníkům přehlídky (dětem i dospělým), ale i jmenovitě panu Martinu Fryčovi a paní Miloslavě Čechlovské z DDM Větrník za pečlivou a pozornou přípravu přehlídky, za zajištění hladkého průběhu na akci samé, za moderování přehlídky, za práci tajemnice poroty a v neposlední řadě i za fotodokumentaci přednášejících.
Věřím proto, že se i v roce příštím „slet“ krajských recitátorů na postupové přehlídce uskuteční pod tou vloni nově nalezenou střechou voňavého knihkupectví – voňavého nejen knihami, ale i pochopením, vstřícností a laskavostí.
A co popřát všem, kteří do Svitav pojedou na 50. celostátní přehlídku Dětská scéna? Aby si užili příjemnou přehlídkovou atmosféru, aby našli nové kamarády se stejným koníčkem, aby se nechali inspirovat nebo se stali inspirací pro jiné. Zkrátka: nechť se jim i ve Svitavách podaří oslovit a zaujmout posluchače celostátní přehlídky a sdělit to, co sdělit chtějí.
Eliška Vobrubová