Texty: SOPROVÁ, Jana: Mladá na Malý po třinácté (ocenění). AS 22.7.2022.

Mladá na Malý po třinácté

Máme za sebou 19. ročník studentského festivalu Mladá scéna, už po třinácté se odehrál v Ústí nad Orlicí. Tento začátek léta je pro mě vždycky velmi příjemným zážitkem, i když odpočinek si musí člověk nechat až na doma… To, co dává festivalu nejvyšší kvalitu, je perfektní organizace ze strany místních v čele s Lenkou Janyšovou, takže atmosféra je doslova rodinná. Důležitý je samozřejmě program, v němž kromě představení jsou každodenně pořádány diskuse o viděném, v nichž dostává slovo nejen lektorský sbor, ale především mladí účastníci festivalu, kteří se tak učí formulovat své myšlenky o divadle. A samozřejmě, důležitá je také nabídka odborných seminářů nejen pro mladé, ale i pro pedagogy LŠU a dalších uměleckých škol, kteří stráví pár dní s renomovanými lektory. To vše má na starosti Lenka Huláková, diskuse chytře a zároveň s velkou tolerancí vede Jakub Hulák.

Studentské

Letošní ročník, který se odehrál ve dnech 24.-28.června, byl pro nás – lektory – opět velmi pohodový a inspirativní, navzdory tomu, že organizátoři zažili nejednu těžkou chvilku, ať už jde o problémy s ubytováním, tak nutností pro soubory hrát 2 x za den. Tradiční scéna Roškotova divadla totiž nebyla k dispozici, a tak bylo třeba náhradního řešení. Hrálo se tedy jednak na Malé scéně a pak v nepříliš divadelně vstřícném velkém sále Kulturního domu. Pokud se týká programu, k vidění bylo třináct soutěžních inscenací (jedno divadlo pro nemoc v souboru nemohlo přijet) a jedna inspirativní sólová show Hany Voříškové pod názvem Přesýpání. Celkem bylo na obou scénách odehráno 27(!) představení. Lektorský sbor ve složení Jiřina Lhotská (která na počátku festivalu převzala Cenu Ministerstva kultury v oborech zájmových uměleckých aktivit za celoživotní uměleckou a pedagogickou činnost v oblasti divadla a uměleckého přednesu), Viktorie Čermáková, Petr Váša, Štěpán Pácl a Jana Soprová udělil devět ocenění:

souboru Bezejména, Liberec, za uchopení tématu v inscenaci Svědectví o životě v KLDR
souboru ZUŠ B. Jeremiáše, České Budějovice, za inscenaci Hawklinská nestvůra
souboru Mrož v krabici, Soukromá ZUŠ Trnka, Plzeň, za koncept inscenace Francina válka
souboru Babodrama, ZUŠ R. Schumanna, Aš, za inscenaci Entschuldigung
souboru KUKátko, ZUŠ Štítného, Praha 3, za jevištní pohyb v inscenaci Hra o čas
souboru Convivium, ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř, za inscenaci Viktorka
souboru Veselé zrcadlo, Ústí nad Orlicí, za inspirativní křehkost inscenace Jak se máš, Martine?
souboru PolaroID, Brno za inscenaci Maria M.
Karolíně Novotné ze souboru Convivium, ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř za herecký výkon v inscenaci Viktorka

Na mezioborovou přehlídku Jiráskův Hronov nominoval inscenaci Maria M. souboru PolaroID Brno a zároveň doporučil tyto tři inscenace: Entschuldigung souboru Babodrama, ZUŠ R.Schumanna, Aš; Hawklinská nestvůra souboru ZUŠ B. Jeremiáše České Budějovice; Viktorka souboru Convivium, ZUŠ F.A. Šporka, Jaroměř.

To jsou tedy výsledky, ale bylo by nespravedlivé nezmínit další inscenace, které se na festivalu představily. Jako každoročně je třeba říci, že čeho se nedostávalo na technické kvalitě (přece jen je cítit, že některé soubory vznikají jen nakrátko na střední škole a poté se rozpadnou, a kvalita tedy není zcela rovnocenná souborům, které spolupracují už mnoho let, a jejich protagonisté mají pečlivou výchovu lektorů LŠU nebo ZUŠ), to nahradil temperament, mladá energie, originální náměty a mnohdy svérázný humor. Tak tedy alespoň telegraficky o zúčastněných souborech:

1)Jižní spojka soboru Jednabáseň ZUŠ Jižní Město Praha 4 pod vedením Evy Hodinové přišla s původní autorskou inscenací zabývající se životem teenagerů, a dotýkající se citlivého tématu sebevraždy. Zacílení na vztahy propojil soubor s ekologickými motivy (jedná se o partu ochránců přírody, a tak nutnost zajímat se o ostatní a být jim podporou je přirovnávána k péči o duše stromů). Roli tragické hrdinky Eriky, která se vlivem okolností dostala do špatné společnosti, a tak do pasti, z níž nevidí úniku, se sympatickou autentičností zvládla Lea Boschat.

2)Mechanická mandarinka, Na poslední chvíli, ZUŠ Ostrov, se stala jakousi feministickou variací na známý román Mechanický pomeranč. Tato původně čistě mužská záležitost o nepochopitelném násilí, páchaném jen tak z plezíru na náhodných lidech, se v duchu dnešní doby stala záležitostí ženskou. V centru pozornosti stojí tři sestry, vůdčím elementem je Alex Barbory Netrhové, zatímco mužská část souboru v této inscenaci spíše slouží celku nežli vlastním ambicím. Zajímavě zvukově a rytmicky koncipované představení s využitím technologií může být pro diváky poněkud matoucí tím, že není jasné, zda se jedná o vysokou nadsázku, grotesku či snahu o psychologizující činohru.

3)Francina válka, Mrož v krabici, Soukromá škola ZUŠ Trnka, Plzeň, poukázala na neobvyklou metodu práce, na jakou jsou zvyklí herci pod vedením Michala Stona. Tentokrát se soubor zaměřil na téma První republiky a nástup II. světové války. Scéna je koncipována jako staré kino, takže protagonisté jsou chvílemi jen pozorovatelé, průběžně vstupují do prostoru hry a proměňují se v jednotlivé hybatele děje. Představení má dvě inspirace: Francinu válku Franci Rabínkové Epsteinové (vzpomínky židovské ženy) a Společenský katechismus J. S. Gutha Jarkovského. Hra začíná a končí motivem filmu Život je krásný – na počátku zkoušení prý byla snaha vyzkoušet si, zda lze napodobit meziválečné herce. Následně se odtud vyvinula myšlenka konfrontovat „krásný život“ z filmů s tehdejší realitou. Na začátku slyšíme různá poučení, jak se chovat, podle Gutha-Jarkovského, a v průběhu představení stejné hlasy bez emocí reprodukují tehdejší stále drsnější zákazy a příkazy týkající se židovského obyvatelstva. V dnešní době, kdy je téma Židů ve spojení s válkou hojně zpracováváno, a příběhy jsou hodně podobné, nepřinesl sice příběh nic výrazně nového, ale kontrapunkt mezi pohodou filmu a drsnou realitou samozřejmě emocionálně zapůsobí vždy.

František to udělal, Pivní bratři Příbram přinesli na festival hravost a absurdní humor, a bylo patrné, že se jedná o představení určené především k pobavení sebe samých i spřízněného publika, bez větších filozofických či uměleckých ambicí. Původní hra Tomáše Buriana, který společně se svými kamarády v hospodské diskusi účinkoval, má půvab propojení planého filozofování u piva spojeného se znalostí klasiky absurdního divadla. Cože to František udělal, se sice nedozvíme (ale můžeme se domnívat), pohrávání si s češtinou v různých variacích a situacích ovšem přináší souboru velké sympatie diváků.
Maria M., PolaroID, Divadlo Polárka, Brno ukázala, jak udělat životopisné, lehce edukativní téma zábavně a zároveň s uměleckou nadsázkou. Tvůrci postavili inscenaci na principu srovnání toho, co někteří z nás zažili v dnešní škole (princip ponižování, příkazů a zákazů a drilu) a metody italské pedagožky a vědkyně Marii Montessori, která patřila k propagátorkám ženské emancipace a hravé výchovy a vzdělávání dětí. Zatímco v pracovní teorii a praxi byla úspěšná, v osobním životě se jí zdaleka tak nedařilo a rozhodně nebyla vzorem dobré matky. Soubor s nadhledem zpracoval i témata, která Marii M. zrovna nefandí, a je sympatické, že ji vnímají jako člověka z masa a kostí a nestaví ji na piedestal. Nicméně, jak víme, v historii vzdělávání zanechala Maria M. hlubokou stopu. I proto stojí za to si tuto ženu připomínat, a inspirovat se třeba i tímto představením, abychom si o ní a její metodě zjistili více.
Svědectví o životě v KLDR, Bezejména, DDM Větrník, Liberec je inspirováno knihou koreanistky Niny Špitálníkové. Popisuje na jedné straně názorně totalitní dril, machinaci a manipulaci s lidmi od malička do smrti a princip vzájemného hlídání a udávání (velmi zajímavě inscenace pracuje s pohybovou a především řečovou stránkou formou voice-bandu) a v konfrontaci s tím malé lidské tragédie těch, kdo se nechtějí či nedokážou přizpůsobit.
Entschuldigung, Babodrama, ZUŠ R.Schumannam Aš je svéráznou adaptací „kabaretu bez jízdního řádu“ pod názvem Zazděná Barbory Vlnasové Vaculové. Vše začíná v zapadlém městečku v Sudetech, kde tři dívky, sloužící zde jako dobrovolné hasičky, se vlivem dušičkového kouzla dostanou do víru historie česko-německých vztahů a proletí se důležitými momenty společných, velmi zamotaných dějin. I když některé epizody příběhu, v nichž se protagonistky mění v postavy reálných příběhů s absurdním nádechem, nejsou zcela srozumitelné, nakažlivá energie, mystičnost příběhů i řemeslná dovednost protagonistek diváka chvílemi doslova pohltí. Zvláštní pozornost zasluhuje Václav Ponikelský, který jako kabaretiér a zároveň mužský protagonista různých linií příběhů má doslova chameleonskou schopnost proměn.
Viktorka, Convivium, ZUŠ F. A. Šporka Jaroměř přibližuje divákům nejen příběh legendární postavy z Babičky, krásné Viktorky, ale propojuje její osudy s životními proměnami Boženy Němcové (čerpalo se mj. z korespondence BN). V arénovitém prostoru vymezeném trnovými větvemi, o něž se Viktorka zraňuje, ale Němcová je schopna si je odstranit z cesty a jít bez váhání svou cestou, si výborně poradila Karolína Novotná. I když má k dispozici jen truhlu, z níž vytahuje a obléká různé šaty, které proměňují její identitu, čas představení s Viktorkou a Boženou plyne s přirozenou samozřejmostí a zároveň poetickou nadsázkou.
Hra o čas, KUKátko ZUŠ Štítného, Praha 3 kombinuje dva základní principy, týkající se plynutí času. Jako předěly (ale zároveň výrazná součást celku inscenace) slouží taneční choreografie, které rámují dva příběhy o čase: jeden z nich je založen na časové smyčce, kdy má hrdinka šanci zopakovat nepovedený den a snažit se svá pochybení napravit, druhý je variací na psychologické projekty, v nichž je skupina lidí pozvána na konkurs a uzamčena v čekárně, z níž není úniku, zatímco kdosi shůry sleduje jejich reakce. Výrazněji tentokrát zaujala taneční část představení, která ukázala dosud neprozkoumané schopnosti performerek souboru.
Hawklinská nestvůra, ZUŠ B. Jeremiáše České Budějovice, byla patrně největším překvapením festivalu a nejdivadelnějším projektem, pokud jde o nápaditost a hravost formy. Předlohy gotického westernu Richarda Brautigana se tým pod vedením Lenky Šestákové chopil se sympatickou energií, smyslem pro humor a nadsázku. Množství gagů, které dokázali vytěžit protagonisté jak z charakteristik postav, tak z jednotlivých situací, doslova okouzlil, Přitom tvůrčímu týmu stačilo jen pár bedniček různých tvarů, vhodný sound a light design, a zbytek úspěchu obstarala hravost a zároveň perfektnost hereckých proměn.
Otisky TOHU VA VOHU ZUŠ Leoše Janáčka, Frýdlant nad Ostravicí, vyšly z původní myšlenky happeningu na téma barev. Určitý handicap přinesla souboru nutnost na poslední chvíli měnit aranžmá postav a vyrovnat se s neúčastí jednoho člena, takže (podle svědectví diskutujících) se obě představení výrazně lišila. Vše se odehrávalo na bílém velkém plátně, na který jednotlivci malovali tou „svou barvou“, později se interakcí začaly jejich barvy prolínat, a na bílém oblečení protagonistů zůstávaly stopy-otisky. Z dětské hravosti pak přišel školní dril, který společně se židlemi přinesl paní v šedém. Ovšem, nakolik se podařilo uskutečnit záměr vyjádřit pocit protestu proti společnosti, která se nás snaží spoutat a manipulovat, záleželo patrně na konkrétním představení (v tom, které jsme viděla já, toto poselství příliš jasné nebylo).
Jak se máš, Martine? Veselé zrcadlo Gymnázium Ústí nad Orlicí, zpracovává téma, které je především na menším městě stále aktuální, byť dnešní hranice tolerance se značně posunuly. Z původní inspirace románem Beck Albertalli Já, Simon, došlo během procesu zkoušení a účasti na přehlídkách k proměně směrem k přiblížení se českému prostředí a myšlení. V zásadě jde o sympatický pokus o zachycení zrání jednoho teenagera, který podstoupil nedobrovolný coming out a těžce se situací vyrovnává. Teprve ve chvíli, kdy potlačí své ego a pochopí, že nespravedlivě ublížil lidem, kteří mu fandí a mají ho rádi, je schopen s pomocí svých přátel vyjít z „krychle“, v niž je uvězněn, mezi ostatní. Upřímné, sympatické, i když technicky nedokonalé herectví.
Eberhardt Hauptbahnhof, T. R. Field: Nedokončený kalendář a jiné zádrhele IDI-klub Gymnázium Františka Křížka Plzeň, je hravý literární kabaret, v němž se představily nonsensové verše výše uvedených autorů. Překvapivě, oba jsou Češi (Václav Jamek a Theodor Adalbert Rosenfeld), a jejich verše jsou inspirovány J.Haškem a Ch. Morgensternem. Podobně jako v případě Otisků byly ohlasy rozporuplné, a záleželo, které představení divák viděl. Pro jedny to tedy byla energií nabitá série vtipných scének, písní a hudby, pro druhé trochu rozpačitý zážitek z ne zcela využitých možností textové předlohy. V každém případě „objev“ nepříliš obecně známých autorů přinesl obohacení nejen v rámci festivalu, ale přiměl diváky k tomu, aby zapátrali a dovzdělali se.

Příjemným překvapením bylo, že se v rámci festivalu neobjevil žádný vyložený propadák, každé z představení přineslo nějaký překvapivý moment, zajímavý přístup, nadějný herecký výkon. Věřme tedy (neboť značná část publika a zároveň herců byla na podobném typu festivalu poprvé), že tvůrčí a obecně inspirativní atmosféra přitáhne do amatérského divadla nové mladé nadšence.

Autor: Jana Soprová

Přílohy:
Entshuldigung-04-guv38; Francina-valka-04-fzn7f; Frantisek-to-udelal-05-gd6ub; Hawklinska-nestvura-05-9kimi;
Hra-o-cas-07-ai0j7; Jak-se-mas-Martine-02-2qlm3; Jizni-spojka-03-vlr1z ; Maria-M-04-ijpn9;
Maria-M-06-qh80e; Mechanicka-mandarinka-02-mmoej; Mechanicka-mandarinka-07-dv1qu; Nedokonceny-kalendar-05-oudcr;
Otisky-07-nkia6; Pochod-na-Andrlak-02-2o3x7; Pochod-na-Andrlak-03-hra0v; seminar-stesti-za-horizontem-01-q51sf
seminar-telo-dech-a-mysl-01-9a6nq Svedectvi-o-zivote-v-KLDR-02-h47eq Text-v-prostoru-seminar-01-lcu9w ; Viktorka-03-c6d10;