Texty: VÁPENÍK, René: Stanislava Kočvarová: Lock-Downův syndrom / recenze inscenace na KP Trhové Sviny 2022

ŽAS Homole
Stanislava Kočvarová: LOCK-DOWNŮV SYNDROM
Režie: Stanislava Kočvarová

ŽAS Homole je již po několik let příslibem inspirativní debaty. Stanislava Kočvarová opět předvedla, že její nejsilnější stránkou je pečlivě připravená předloha směrem k jejímu půvabnému souboru (ve všech významech toho slova). Její LOCK-DOWNŮV SYNDROM pracuje s tématy opojnosti moci pečujících lidiček se „zlatým srdcem“. Hledá míru ochrany před nebezpečím za cenu odtržení od zbytků „obyčejného“ života, polemizuje s industrializovanou péčí. S ohledem na složení souboru se navíc jedná o inspiraci nedávným intenzivním osobním prožitkem aktérek. A jak u této autorky není překvapením, předvádí to hledišti s laskavým nadhledem a vřelým přizváním diváka na jeviště. Rozhodně se nenechává strhnout k laciné aktuální satiře, tuto naši zkušenost dokáže přetavit v obecnější témata.

Jsme svědky zápasu personálu pečovatelského ústavu pro seniorky o první místo. Vítězství v soutěži s ostatními „chrámy bezpečí“. O to běží. O body. Kočvarová jako autorka i režisérka nachází, ve zvoleném žánru, vhodné prostředky k tomu, aby vybudovala dostatek situací, které nás nenechají na pochybách o tom, co si o takovém mesiášství myslí.

Za každý bod v soutěži pro ambiciózní paní ředitelku a její medovou animátorskou soldatesku (nekompromisně aplikující veškeré postupy citlivého přístupu) zaplatí klientky další obyčejnou radostí nebo jen nadějí na ni. Samozřejmě že každý takto utěsněný prostor si koleduje o to, aby byl kontaminován svobodným životem. Nevyhnutelná rutina takového systému je tematizována i ve scénosledu, samozřejmě s postupným vývojem v detailu. Sterilita projektovaného přežívání se opírá stejně dobře i o výtvarnou složku inscenace. Ve chvíli, kdy se se daří rozehrát situace při poradách vedení, si divák užívá kontrast scén v podání klientek naplno. Až na několik málo okamžiků je soubor bezezbytku schopen témata inscenace naplňovat, ba dokonce obohacovat o osobní témata jednotlivých aktérek. Pokud dochází k drobným nepřesnostem, lze je většinou připsat na vrub náročné technické realizaci na jevišti. Ansámblové herectví je tedy, spolu s předlohou, stěžejní složkou inscenace.

Na závěr považuji za vhodné konstatovat, že při debatě někteří členové lektorského sboru (kladoucí dotaz na přesnější fixaci) sami sebe přistihli nebezpečně blízko personálu pečovatelského ústavu.

René Vápeník
23. 5. 2022