Texty: ZÁMEČNÍKOVÁ,Ema: Přehlídka dětského divadla Ostrov, 27. 4. 2022. Deník Dětské scény, č. 0., str. 12, 10.6.2022.

Přehlídka dětského divadla Ostrov, 27. 4. 2022

Ačkoliv se již léta potkávám na nejrůznějších přehlídkách, většinou národních, s vynikající ostrovskou tvorbou dětských divadelních inscenací, nikdy jsem na přehlídce karlovarského kraje nebyla (ne, že bych nebyla zvána, ale prostě to ne a ne vyjít). Proto, když mi Irenka Konývková zavolala (a vyšlo to), zajásala jsem a velice jsem se začala těšit. O to více, že jsem měla v lektorském týmu zasednout vedle přátel z nejmilejších, s Jiřinou Lhotskou a Jakubem Hulákem.
Původně se přehlídka měla konat po dva dny, ale pro malý počet přihlášených souborů (4 inscenace, ach ten covid!) se „zdrcla“ do dne jednoho. Pořádal ji Dům kultury Ostrov, který však organizací pověřil kreativně-produkční tým VZBUĎME VARY, který na svých stránkách uvádí, že „zabydluje Karlovarsko živým uměním, podporuje tvůrčí var a prolínání různých uměleckých disciplín“. Což je poslání naprosto skvělé, leč o přehlídce dětského divadla, její podstatě, potřebách a atmosféře, organizátorky z tohoto spolku nevěděly zhola nic. Což se, přes jejich upřímnou snahu a ochotu, na organizaci poněkud odrazilo. Ale vše proběhlo ve výsledku mile a smysluplně, takže dosti o tom.
Dům kultury je obrovská honosná budova, na obrovsky rozlehlém honosném socialisticky realistickém Mírovém náměstí. To nemůže vypadat jinak, vždyť bylo postaveno, včetně DK, v roce 1955, údajně i politickými vězni z tábora nucených prací, kteří dřeli v nedalekých jáchymovských dolech. Ale štěbetání dětí ze souborů pobíhajících po budově, tvůrčí odhodlání, sounáležitost a všeobecně radostná nálada celý ten socialistický realismus nádherně oteplilo. Hrálo se buď v kinosále, s pohodlnými křesly a elevací, nebo v obrovském sále divadelním (a kdepak takové možnosti soubory mají?).
Dvě inscenace vznikly v ZUŠ Ostrov, obě v souboru HOP-HOP, ale jedna pod tradičním vedením Ireny Konývkové a druhou připravil se svými žákyněmi Ondřej Šulc Králová. Ač obě dílka vzlétla z jednoho hnízda, založením bylo každé úplně odlišné. To druhé se hrálo ráno jako první a jednalo se o recitační pásmo, až divadlo poezie, sestavené z veršů z knížky Jělěňovití Petra Nikla, soubor je nazval Co píšou jeleni. Nakročení k divadlu poezie mi přišlo velmi sympatické, zvolené prostředky (dialog děvčat, téměř již slečen, výtvarné obrazy, hudba atd.) adekvátní a výhledově sloužící sdělení. I když cesta za tvarem se někde ztratila v lesích u jelenů a představení se stalo pro mě dalším utvrzením, že přetavení Niklovy poezie do jevištní řeči není jednoduché, snaze malého souboru velice fandím a věřím, že záhy najdou onu cestu a s ní i svoji poetiku.
Vilma běží o život, tak se jmenuje knížka Nadi Pažoutové a i další představení z ostrovské líhně, jedné z nejmladších skupin souboru HOP-HOP. Velkoryse pojednaný divadelní projekt velkého „plátna“, náročná dramatizace, bohatá scénografie, „živí“ muzikanti na jevišti a menší děti. Ty se na obrovském jevišti cítily velmi dobře, ponořeny do příběhu, do hry. Inscenace se na přehlídce hrála téměř v premiéře, a v duchu vyjádření Ireny Konývkové „nejsem dramaturgický režisér, potřebuji jeviště, ne práci u stolu“ je zřetelné, že tvůrci si potřebují vše ujasnit, zpřehlednit, nejen v prostředcích, ale i tematicky.
Další dvě inscenace přivezl do Ostrova Jan Kindl, učitel to ze ZUŠ Šmeralova ulice v Karlových Varech. První se jmenovala Vzhůru na palubu a ani se mi nechce napsat inscenace, neboť jakoby se jen jednalo o nahlížení do práce v hodině LDO v ZUŠ, kdy si děti hrají (nebo jen tak blbnou), rády a někdy i soustředěně, na objevitelský let do vesmíru. Zato autorskou inscenaci souboru starších dětí, pracujících pod vedením stejného pedagoga, Rodinná polepšovna s klidným svědomím za inscenaci dětského divadla mohu považovat. Vyznačovala se přesným vystavěním situací, šlapajícím temporytmem, funkčním používáním scénické hudby a soustředěným hraním všech na jevišti. S napětím jsme sledovali příběh chlapce, v němž se odráželo mnohé, s čím se dnešní děti potýkají, přirozeně a uvěřitelně. Škoda jen, že se nepodařilo dovést oblouk příběhu do přesnějšího vyznění.
Po rozborovém semináři, který proběhl za příjemné vstřícnosti vedoucích souborů, doporučil lektorský tým představení Vilma běží o život a Rodinná polepšovna do širšího výběru celostátní přehlídky, oceněno bylo i pásmo poezie Co píšou jeleni.
Milé to bylo v Ostrově, realisticky socialistické sochy ve štítu stěžejní dominanty Mírového náměstí v Ostrově slyšící radostné hlásky vycházející zevnitř jistě litovaly, že jsou kamenné a nemůžou se jít podívat, cože se to tam děje.
Ema Zámečníková