Texty: PROVAZNÍK, Jaroslav: Přehlídka dětského divadla Tartas Dobřany, 29. 4.–30. 4. 2022. Deník Dětské scény, č. 0., str. 9-10, 10.6.2022.

Přehlídka dětského divadla
Tartas Dobřany, 29. 4. – 30. 4. 2022

Tartas je už tradiční krajská přehlídka dětského divadla Plzeňského kraje, kterou v posledních letech hostí Dobřany. Jejím hlavním pořadatelem je Johan. Koná se v kině Káčko za podpory města Dobřany a o jeho průběh se obětavě starají Eva Gažáková a od letošního roku nově také
Petra Šrůtová. (Jen by bylo příjemné, aby se příští rok našlo v budově kina nějaké útočiště pro lektorský sbor, aby měli jeho členové možnost
se v relativním klidu radit a nemuseli vyhledávat koutky na chodbě nebo lavičky v parku.)
Letos se Tartas konal 29. a 30. dubna. Deset představení, která byla na programu přehlídky, dokládala, že dramatické výchově se v Plzeňském kraji daří, zejména díky LDO na základních uměleckých školách. (Všech deset inscenací vzniklo na základních uměleckých školách, na
nichž působí shodou okolností vesměs absolventky vysokoškolského studia dramatické výchovy a v jednom případě absolvent celoživotního vzdělávání oboru dramatická výchova.) A všech deset inscenací lze označit za poctivé pokusy o autorské divadlo.
Tři z inscenací měly takové parametry, že se lektorský sbor rozhodl je doporučit programové radě Dětské scény do širšího výběru.
Ovčák Jíra souboru Lichožrouti LDO ZUŠ Josefa Kličky z Klatovpod vedením Markéty Lukášové vznikl „na míru“ nejmenších dětí: vedoucí zvolila pro tento věk přiměřené úkoly i metráž, příběh (pohádka Král hadů z Plickovy a Volfovy sbírky Český rok v pohádkách, písních,
hrách a tancích, říkadlech a hádankách: Jaro) zjednodušila na základní dramatickou situaci – uvěznění Jíry v hadí skále, zvolila funkční scénografii a sama v inscenaci hrála roli krále hadů (skrytě, loutkoherecky), čímž vytvořila podmínky pro to, aby se klíčová situace (mezi králem
hadů a Jírou) mohla naplno rozehrát.
Také druhá inscenace, kterou do Dobřan přivezla Markéta Lukášová, patřila k těm doporučeným do širšího výběru. Šlo o známou Werichovu Lakomou Barku, kterou připravil soubor Archiv rovněž ze ZUŠ J. Kličky z Klatov. Pro charakter látky si soubor zvolil vhodný způsob zprostředkování: základním principem je vyprávění celé skupiny, které je doplňováno rozehráváním některých scén nebo sekvencí. Zatímco
vyprávění dobře ladí s Werichovým stylem, rozehrávané scény jsou někdy jen pouhou popisnou ilustrací a místy sklouzávají k neadekvátnímu „realismu“ (např. soukání Barky do pytle, výměna pytlů s Barkou a kolouchem, farářovo popíjení rumu atp.). Inscenaci by slušela větší
stylizovanost (při rozhovoru s lektorským sborem např. padl návrh, že by stálo za to využít principů kramářské písně, které by umožňovaly důsledněji pracovat s fázováním příběhu a stylizací postav i situací). Lektorský sbor ocenil, že inscenace je doprovázena živou hudbou – bubnem, klarinetem a trumpetou, která jde dohromady s typem příběhu a vyprávění.
Soubor Někdy LDO ZUŠ z Kdyně, s nímž pracuje Dana Žáková, připravil inscenaci O Apoleně. Stejnojmennou pověst Zdeňka Šmída (z knihy Předposlední tambúr) zdramatizovala vedoucí souboru a připravila tak souboru vděčný materiál pro hru založenou na groteskním traktování rytířského příběhu. I v tomto případě by inscenaci slušelo zpřesnění a zpřehledňování jednotlivých situací tak, aby více vynikla parodičnost, o niž soubor usiluje.
Pověsťovou látku si vybral také soubor Mystery Box LDO ZUŠ Starý Plzenec, s nímž pracuje Martina Jelínková. Z knihy Vladimíra Hulpacha Báje, legendy a pověsti staré Prahy si vybrali několik příběhů, které souvisejí s Golemem. Představení Golem a jiné příběhy ale nepůsobilo v Dobřanech jako hotová inscenace, byly to spíš ukázky různých
možných přístupů ke zpracování této látky – od „klasického“ činoherního hraní „scének“ přes symbolickou stínohru až po prostředky epického
divadla (cedulky dodávající do příběhu faktografické údaje). Nejednotné bylo také využívání různých typů rekvizit – od reálných přes zástupné až k imaginárním. Inscenaci by prospělo soustředění na hlavní situace týkající se Golema a opuštění některých vedlejších epizod, vybraných z Hulpachova zpracování.
Na limity nepříliš kvalitní předlohy narazil soubor Společenstvo kulatého stolu, s nímž pracuje Hana Stonová Prančlová v ZUŠ, ZŠ a MŠ v Kašperských Horách, když si vybral Fontánu příznivé vody, jednu z „pohádek“ J. K. Rowlingové z knihy Bajky barda Beedleho. Potterovské příběhy patří právem k oblíbeným fantasy knihám, ale tenhle vedlejší produkt své ságy, který J. K. Rowlingová pustila do světa, je velmi problematickou sbírkou podivných kvazimytologických příběhů. „Pohádka“ o frustrovaných čarodějkách, které se vydají k fontáně příznivé vody, má podivně vedený příběh, který je zatížen abstraktní symbolikou. Inscenace s touto těžko uchopitelnou látkou úctyhodně zápasí, ale výsledek není přesvědčivý, i když jsou některé divadelní nápady zajímavé (např. obludný bílý červ vyrobený z vaječných plató, využívání bublifuku pro fontánu).
Příběhy s dětským hrdinou se na programu Tartasu objevily ve třech inscenacích.
Osamělá smečka, druhý soubor Hany Stonové Prančlové z Kašperských Hor, se pro svou inscenaci Každý den něco inspirovala zajímavou knihou slovenského autora Juraje Šebesty Venusshe (perný týden). Pro „procházku“ jedním týdnem zvolil soubor střípky situací – pro každý den jednu (jednou je to cesta autobusem, jindy situace ve škole, v neděli pohodové čtení esemesek...), které prokládal „refrénem“ – imaginárním čištěním zubů, které se stává čím dál tím víc, jak týden pokračuje, formální. Představení nabídlo několik nosných nápadů, ale celek
je zatím spíš ve stadiu zrodu: útržky situací by bylo potřeba přesněji tvarovat a pokusit se vyhmátnout z této mozaiky téma, aby nemuselo být v závěru sděleno jen slovy („Je mi fajn...“), protože inscenace zatím v této podobě sklouzává k plakátu.
Soubor Ponožky v sandálech LDO ZUŠ Josefa Kličky z Klatov, vedený Václavem Kábrtem, si vybral z knihy Briana Jacquese Sedm
strašidelných příběhů povídku Prolhaný Henry Mawdsley. Jejich inscenace se jmenuje Prolhaná Kelly Mawdsleyová, protože místo klučičího
hlavního hrdiny postavili do centra příběhu dívčí hrdinku, která se také – jako Henry v předloze – vyznačuje chorobnou lhavostí a zaplete se
s čertem. Dovedu si představit, že tato povídka, v níž se mísí groteska s hororovými prvky, lákala soubor, který si některé ze situací zjevně užívá. Na druhou stranu soubor zvolil logice příběhu odporující řešení klčové situace – čert by se stěží nechal zmanipulovat k tomu, aby jen tak
roztrhal smlouvu s Kelly. A navíc v klatovské inscenaci ještě více vyniklo problematické vyznění této povídky, která – pokud není traktována
jako anekdota, jako zřetelně nastolená groteska – může být vnímána de facto tak, že lhát se vyplácí.
Druhý soubor Václava Kábrta – Draci a Blechy – přivezl na přehlídku pokus o dokumentární divadlo Lidice (vedoucí označil tvar nepříliš výstižně jako „scénické čtení“). Materiál čerpal zejména z knihy Jolany Mackové a Ivana Ulrycha Osudy lidických dětí. Inscenace, založená
na čtení vzpomínek, které jsou ilustrovány především stínoherně, je zamýšlena jako program pro školy. Při vědomí, že jde o velmi závažné a emocionálně zatížené téma, se soubor snažil na jevišti o jakousi strohost, ale výsledkem byla spíše chladnost, děti se na jevišti málo kontaktovaly, byly jen obecně smutné – jako bychom se dívali na nástěnku.
Náročného tématu se dotkl soubor TajdrDlíci LDO ZUŠ ze Stříbra Terezy Pecharové v inscenaci Normální kluk. Volně se inspiroval knihou R. J. Palaciové (Ne)obyčejný kluk o problémech chlapce, který se narodil se znetvořeným obličejem a který se navzdory tomuto handicapu snaží prosadit zejména mezi spolužáky. Děti na jevišti působily vcelku přirozeně, ale sváděly nerovný souboj s množstvím slov, s modelovým příběhem a s málo ukotvenými situacemi, které jsou řešeny převážně verbálně.
I když inscenaci Normální kluk ocenil lektorský sbor při diskusi jako cenný pokus zabývat se závažným tématem, jako divadelně zdařilejší byla nakonec hodnocena hříčka Planermo souboru Nanervy LDO ZUŠ z Plané, dalšího ze souborů Terezy Pecharové. Tu nakonec lektorský
sbor doporučil k přímému postupu na Dětskou scénu ve Svitavách. Variace na motivy známé hry na Palermo (deformovaný titul je inspirován působištěm souboru) se netváří hlubokomyslně, nedoluje z této látky žádné velké téma – je to přiznaná hra na parodování gangsterských filmů a filmových detektivek, které se členové souboru rádi oddávají a užívají si ji. V inscenaci využívá soubor stylizaci založenou na grotesce (v diskusi se hovořilo o tom, že by stálo za to tuto stylizaci ještě prohloubit a gagy někde zpřesnit) a ve vedení příběhu si hraje s absurditou jednotlivých situací i závěru. Důležitým stylizačním (a členícím) prostředkem jsou pasáže, v nichž se využívá jen černých siluet postav, které se při zadním nasvícení rýsují proti filmovému plátnu.
Lektorský sbor pracoval ve složení: Ivana Sobková, Roman Černík a Jaroslav Provazník.
Jaroslav Provazník