Texty: Přehlídka dětské recitace Český Krumlov, 28.–29. 4. 2022. Deník Dětské scény, č. 0., str. 6-7, 10.6.2022.

Český Krumlov, 28.–29. 4. 2022
Setkání, slovo a radost. Tři slova, která vystihují dva dny strávené v Českém Krumlově při příležitosti opětovného pořádání přehlídky dětských recitátorů z celého Jihočeského kraje. Po delší době ticha, které se nás dotklo během doby pandemie, se Prokyšův sál v Českém Krumlově
stal místem setkání vskutku příjemným. Atmosféra byla přátelská díky všem, kteří se na přehlídce podíleli. S úsměvem na tváři a velkou dávkou
ochoty i zodpovědného přístupu zaštítila organizaci Marie Smeykalová.
Porotě složené ze tří žen předsedala v oboru znalá pedagožka a herečka Lenka Šestáková. Porotkyně Aneta Švarcová a Adéla Kalusová ukázaly
energii a otevřenost i na tvůrčích workshopech, jež otevíraly oba dny.
Idea organizátorů svěřit zahřívací dramatické dílny do rukou porotkyň byl velmi výhodný krok. Děti měly možnost během krátké chvíle pochopit, že ženy sedící za stolem, zapisující si poznámky do textů, jsou tvůrčí osoby se smyslem pro humor a tréma tak byla přítomná pouze
zanedbatelně. Sálem se naopak nesl smích a radost. V neposlední řadě byli nositeli milé nálady právě recitátoři a jejich pedagogové zasluhující
velké díky za ochotu věnovat se dětem a recitaci.

Čtvrtek 28. dubna patřil třetí a čtvrté kategorii, kterým ve výběru vévodily především prozaické texty. Přehlídku zahájilo čtrnáct recitátorů třetí kategorie. Jihočeský kraj bude v celostátním kole reprezentovat
Jan Houška s textem Jiřího Marka O skutečném přátelství. Jan s nebývalou naléhavostí sděloval závažnost tématu textu. Oslovil neotřelým
osobitým přednesem, nutno dodat bez přípravy pedagoga. Porotou nominována je i
Klaudie Kolářová s básní Jiřího Ortena Jednoho dne. Recitátorka na svůj mladý věk dokázala ve svém osobitém civilním projevu ukázat pochopení mnohovrstevnatosti básně. Navzdory autenticitě měly výstupy obou recitátorů zjevné limity a pro rozvíjení jejich potenciálu bude nutná další intenzivní práce.
Žáci čtvrté kategorie přes svůj pokročilý věk povětšinou nevkládali do přednesu vlastní názor na text a jeho téma. Výjimkou mezi dvanácti účastníky byla
Viktorie Mohňanská s prózou Jak se potopit, sníst jogurt… (M. Palla). Viktorie v příjemném tempu vyzdvihla komický potenciál textu, nabídla jasný postoj vypravěče, dokázala do přednesu vetknout akčnost a velmi přirozeně navázala komunikaci s publikem.
Alex Frank jako další porotou nominována zaujala citlivým přístupem k textu. Dokázala detailně evokovat lyrický svět prózy Na jednom stromě od Ludvíka Aškenazyho a se zaujetím nás informovat o konkrétním vztahu ústřední dvojice příběhu.

Následující den se představilo jedenáct nejmladších recitátorů první kategorie společně s třinácti žáky kategorie druhé.
Vprvní kategorii byla oceněna
Sophie Brodcová, která ukázala v textu Jiřího Kahouna Kocourek a kouzelná dírka spontánní přirozený projev s výrazem. Další oceněnou byla Jana Korčáková s textem Povídavá rybička také od Jiřího Kahouna. Tato recitátorka je silnou temperamentní osobností s přesným názorem.
V následující druhé kategorii porota ocenila přednes
Beáty Brandové (J. Kainar: Kocourek). Recitátorka aktivně kontaktovala publikum a interpretací dokázala velmi přesně evokovat obrazy za
pomoci příjemného projevu. Největší devízou přednesu bylo vykreslení vztahu vypravěče a kocourka a nahlédnutí přesahu, jež text ukrývá.
V obecném zhodnocení však úroveň recitátorů nebyla příliš dobrá, což jak doufáme, je pozůstatek pandemie. Nutno podotknout, že právě tyto
dvě kategorie se potýkaly s klasickými recitátorskými a „školáckými“ chybami, značící nezkušenost jejich i pedagogů. Proto bylo velkým potěšením, když byla ze stran pedagogů vyslovena prosba, zda by bylo možné uspořádat seminář o správném přístupu k textu a zákonitostech
přednesu. Porotkyně i hlavní organizátorka z krumlovského Domu dětí a mládeže je realizaci seminářů pro pedagogy velmi nakloněna a v následující sezóně by mohlo dojít k jeho uskutečnění.
Ač byla atmosféra plná radosti z možnosti sdílení společné vášně či zájmu, je třeba konstatovat, že úroveň letošního ročníku nebyla příliš vysoká. Doufejme, že je způsobena absencí dlouhodobé pravidelné výuky a vedení žáků. Pokud by tomu tak nebylo a je to obraz upadající úrovně pedagogického vedení, bylo by potřeba se nad tím zamyslet.
Adéla Kalusová