Texty: KARAFFA, Jan: Přehlídka dětského divadla Dětská scéna v Novém Strašecí, 30. 4. – 1. 5. 2022. Deník Dětské scény, č. 0., str. 5-6, 10.6.2022.

Přehlídka dětského divadla
Dětská scénavNovémStrašecí, 30. 4. – 1. 5. 2022

Dvoudenní přehlídky se účastnil jeden divadelní soubor, působící v základní a mateřské škole a šest dětských souborů ze ZUŠ ve Středočeském kraji. Během víkendu jsme tedy mohli zhlédnout celkem sedm představení a jedno inspirativní loutkové představení Husy na tahu Divadla DAMDAM z Prahy, které bylo určeno pro hrající děti i přítomný doprovod dospělých, ale i pro další návštěvníky.
O motivační vstup do přehlídky se s dynamikou, energií a s jistým divadelním rukopisem sobě vlastním postaral divadelní soubor Tři boty ZŠ a MŠ Třebotov svým představením Mon Dieu! Šlo o adaptaci tří pohádek Směšná přání, O mazaném ševci a O půlkohoutku a zlém králi z knih Václava Cibuly Francouzské pohádky a Jana Vladislava Francouzské pohádky: Kapitán Tulipán a princezna z Bordeaux. Vedení, úprava a režie Václavy Makovcové a Jany Barnové poskytly dětem vhodné podmínky pro kombinaci vyprávěného divadla a jednání postav s využitím jednoduchých a zároveň účinných divadelních prostředků scénografických v podobě vhodných kostýmů i kulis, ale i hudebních a zvukových posouvajících děj a zároveň akordeonem i písničkami udržujícími potřebný temporytmus představení. 13 dětí ve věku 6-12 let zcela přirozeně a s chutí vytváří atmosféru pro sdělování vybraných příběhů a vstupují do určených rolí v takovém složení, aby je zvládli individuálně nebo ve skupinkách a mezi postavami docházelo k potřebnému jednání na jevišti. Radost ze hry, zvládání proměn vyvíjejících se situací i prostředí, vzájemných interakcí idialogů se především v prvním příběhu o chudém drvoštěpovi a jeho milé Fanynce dařilo přenášet i na diváky. Při diskusi se pak objevovaly otázky nad pořadím pohádek, gradací, celkovou dotažeností, osvědčenými scénickými postupy a použitím loutky kohoutka
a půlkohoutka.
Lektorský sbor (ve složení Jiřina Lhotská, Kateřina Rezková a Jan araffa) inscenaci doporučil do širšího výběru DS.
Nakročení k autorské inscenaci si vyzkoušel divadelní soubor Anděl na poličce ze ZUŠ Libčice nad Vltavou (vede Jaroslav Hejnic) v představení Hudební nauka. Hodnotné jsou určitě záměry tvořivě rozpracovat vybraný reálný problém a rozkrývat ho dramatickými a divadelními prostředky a tím se pokoušet najít vhodné umělecké sdělení přes použité symboly, znaky a jistou míru stylizace v jednání postav paní učitelky zapálené pro svůj obor a jejích žákyň, které se projeví až empaticky ve své snaze jí pomoci dle svých vlastních motivů kprospěšné změně. Souboru by v tvorbě určitě pomohla důslednější práce s dramaturgií, v ujasnění si tématu, režie (např. konkrétnější herecké úkoly nejenom pro zvýraznění charakterů jednotlivých postav) a tím i celkově s herectvím (motivace k jednání), scénografií, např. rozhodnutí pro použití reálných nebo imaginárních předmětů (telefony), prostředí cukrárny a také vybavováním potřebnými dovednostmi pro zvládnutí prostoru velkého jeviště novostrašeckého
kulturního domu. Podpořilo by to pak i srozumitelné sdělování, vzájemnou interakci a dialogy vytvářející jednání, které diváky zaujme a postupně vyvolá i potřebné napětí mezi postavami, aby si byli všichni hrající na jevišti ve zvolené formě jistější a přesně věděli co v jednotlivých situacích mají řešit.
Sobotní přehlídkový blok uzavíral soubor DRAMA LAMA ze ZUŠ Nové Strašecí pod vedením Ivety Grmelové představením Něco přidej, které bylo dle předložených informací snahou o zinscenování textů, které napsal Shel Silverstein, americký básník, textař i spisovatel knih pro děti. Bylo zcela viditelné používání vhodných metod a technik dramatické výchovy při rozpracovávání a hledání možností, které mohou pomáhat adaptaci vybraných textů do divadelního jazyka. Otevíral se zde určitý prostor pro hru se slovy a prvopočáteční hledání potřebných významů, například v „udělej zkrátka bláznivinu“ nebo v automatu na domácí úkoly atd. Nasměrovat dílčí nápady dětí a rozpracovat je do ucelenějšího tvaru může ještě umožnit ujasnění tématu a seřazení básniček k jeho celkovému vyznění se záměrným použitím vhodných divadelních prostředků, tak aby se postupně pro diváka odkryly potřebné významy přes vše, co se na scéně odehraje skrze sladění slova s akcí.
Nedělní dopoledne zahájil opět soubor ze ZUŠ Nové Strašecí Ivety Grmelové Pohádkami pro děti, které nechtějí spát (autoři předloh Jan Stanovský a Jan Vladislav) v malém prostoru Modrého sálu v ZUŠce. Úvodní situace naznačuje, kde se bude děj odehrávat a také směr, kterým se obě nemohouce-usínající postavy budou ubírat. K slovnímu dovysvětlování jim pomáhá sdělovaný text, na který navazuje pohybem ilustrovaná Patnáctá pohádka o městě Říměa stále Patnáctá pohádka o třech psech. V diskusi jsme si pak povídali o stavbě, struktuře, potřebném oblouku, vztazích mezi postavami, jejich motivacemi a také scénografii, v níž se například nabízí tvořivější uplatnění polštářků než jenom pro naznačenou bitvu, která se reálnou únavou obou hrajících mění v přehazovanou. Vhodná stylizace by jim přitom mohla umožnit sladit fyzicky náročnější akci se srozumitelnější slovní interpretací vybraného textu.
O příjemný divadelní zážitek se postaral soubor Kompoty ze ZUŠ Klecany s vedoucí Bárou Černochovou představením Založení klubu divných dětí inspirovaným knihou Petry Soukupové. Už od začátku dění na jevišti vyvolává u diváků zájem a zvědavost přes živé obrazy, rozehrání situací jednáním jednotlivých postav spolužáků, kamarádů a dalších. Jde o hodnotnou výpověď stavějící na dobrých základech konkrétního obsahu vybraných problémů z předlohy a také na autentičnosti, přirozeném a kultivovaném projevu jednotlivých účinkujících. Přes poutavé monology,
zajímavé a vhodně stylizované situace ze života zobrazovaných postav se dozvídáme o tom, v čem jsou jiné, jedinečné a o tom, co ve svém životě prožívají v tělocviku, ve škole v přírodě, ve škole, doma a jak na jejich odlišnosti okolí reaguje. Účinkující ve věku 12-14 let poměrně dobře zvládali prostor velkého sálu, a to i přestože se v covidovém období nedostali k nějaké větší produkci, jak uvedli ve svých informacích, s čímž se pravděpodobně potýkají všechny, a to nejenom dětské divadelní soubory. Otevřená a plodná diskuse potom vedla k přemýšlení o otázkách nad dramaturgicko-režijní koncepcí, dílčím technickým provedením a některými možnostmi ještě více podporujícími herecké výkony, například, jak řešit potřebné přestavby, kam má směřovat pozornost dváků a jak sladit hlavní výstup s výstupy v pozadí. Pozornost je vhodné věnovat také srozumitelnosti v závěru, práci na postavách a dotažení celkového ukončení. Inscenace byla doporučena do širšího výběru DS.
Další představení Láska a chipsy prezentoval divadelní soubor Kapka ze ZUŠ Libčice nad Vltavou Jaroslava Hejnice. Osm dětí mladšího školního věku rozehrává za doprovodů hudby pantomimickými etudami propojovanými krátkými dialogy jednoduchý příběh dvou kamarádů. Zamilování hlavního hrdiny Fífy na první pohled do sportující dívky ho provede různými sportovními oddíly i dílčími nezdary až k „skoro hrdinskému a chuťově svůdnému“ happyendu. Diskutována byla vhodně započatá, ale ne zcela důsledná práce s imaginární rekvizitou, stavbou příběhu a motivací vytvářených postav s možností nakročit ještě více ke grotesknosti. Na závěr celé přehlídky vystoupily děti ZUŠ Nové Strašecí Ivety
Grmelové s kratičkými mini loutkohrami Šedík a Bubi na základě předlohy Ester Staré a Další pohádka pro Františku dle Ivana Martina Jirouse. Snahou bylo převést původní předlohy do jevištní podoby pomocí předmětů a rukaviček – postaviček Berušky, čarodějnice, polednice. Hraní si dětí s hledáním adaptace a interpretace má určitě svůj význam, který je výzvou k seznamování s loutkohereckými prostředky a postupy, tvarováním a hledáním odpovědí na otázky co, jak, proč a kdy je v menším prostoru možné a vhodné, s čímž souvisí zásadní otázky k výběru textu vzhledem k věku dětí.
Během diskusí lektorů s vedoucími souborů probíhaly pro děti dílny vedené studentkami a absolventkami ze Střední pedagogické školy Futurum s.r.o. z Prahy. Tři dvojice děvčat pod vedením Aleny Wernerové si připravily workshopy podle věkových kategorií zúčastněných dětí. Cílem dílen je navázání kontaktu mezi soubory, což se tentokrát příliš nepodařilo, jelikož v Novém Strašecí nocovali pouze žáci ZUŠ Libčice nad Vltavou a navíc byly jednotlivé soubory věkově až příliš homogenní. Díky tomu mohly děti alespoň zakusit jiný styl vedení. Workshopy pro mladší děti (do 11 let) byly zaměřeny více na odpočinek po dlouhém soustředění a sezení na představeních a byly tak více postaveny na pohybových aktivitách. Starší děti více pracovaly s tématem a jejich jednotlivé workshopy byly vystavěny odlišně. Na přehlídce byl tentokrát menší počet dětí ze souborů než v minulosti, což odpovídá také tomu, že bylo méně zúčastněných souborů. Celkem bylo přítomno necelých šedesát účastníků. Symbolem přehlídky mezi dětmi ze souborů je předávání putovní ceny nazvané Modrý delfín. Jde o skleněnou malou skulpturu, kterou jeden soubor předá druhému. Za řadu let, kdy Modrý delfín proplouvá středními Čechami, získal rodný list, přišel o jednu ploutev, narodila se mu
dvě delfíňátka, zahrál si v divadelním představení a získal perfektní stojánek pro případ vystavování. V roce 2019, kdy byla Dětská scéna ve Strašecí naposledy, si ho dovezl soubor Okno do zdi ze ZUŠ Kralupy pod vedením Jana Bouchnera. Členové souboru již odrostli, ale přesto Jan Bouchner alespoň s jednou členkou někdejšího souboru do Nového Strašecí přijel, aby tradice nebyla přerušena. Při vyhlašování výsledků byl Modrý delfín slavnostně předán souboru Kompoty ze ZUŠ Klecany.
Poděkování za zajímavé zážitky patří všem zúčastněným souborům a také organizátorům … v čele s Ivou Vachkovou.
Jan Karaffa