Texty: Luděk Richter: DOSPĚLÍ (pro radost) DĚTEM V HAVLÍČKOVĚ BRODĚ 2022.

DOSPĚLÍ (pro radost) DĚTEM V HAVLÍČKOVĚ BRODĚ 2022

Dva roky se přehlídka kvůli proticovidovým opatřením nekonala a na radosti všech z toho, že se po třech letech mohli znovu setkat, to bylo znát. Bohužel byly ty tři roky vynucené pauzy znát i na množství inscenací pro děti. Přehlídka, která trvávala vždy nejmíň od pátku do neděle a mívala deset i dvanáct představení si tentokrát musela vystačit se sobotním odpolednem a nedělí, čtyřmi představeními a třemi hosty. Dva roky vlády covidu dokázaly rozvrátit kdeco, ne však onu radost zmíněnou v podtitulu přehlídky ani podivuhodně široký záběr od Kraje libereckého přes Kraj jihomoravský a Vysočinu až po Prahu.

Společným jmenovatelem, či spíše problémem všech inscenací byla (tak jako každý rok) i letos dramaturgie – ať už byla předlohou „hotová“ hra (v případě inscenace třešťského DS Jana Lišky O čertovském křesle) nebo původní autorské texty (U nás v ZOO aneb Divadelní zvěřinec Sentického divadelního spolku a Jak se Honza vydal do světa aneb Převrat v pekle pražského Divadla Torzo). Jestliže si vybereme či vytvoříme předlohu, která není tématicky nosná (o něčem, co děti i nás zajímá), koherentní (ne chvíli o tom a chvíli o onom), vystavěná tak, aby vzbudila, udržovala, stupňovala a naplnila zvědavost (tedy nemá-li tah) a jestliže nemá dramatické základy (tedy děj stojící na jednání, jehož smyslem je dosažení něčeho pro hlavní postavy zásadního), bude veškerá naše další práce proklatě těžká a může přijít vniveč. A jestliže ani následná dramaturgická a inscenační práce neodhalí, o čem má vlastně inscenace být, co je podstatou předlohy, co jsou její přednosti, které je třeba uplatnit, a nedostatky, které je třeba odstranit, a nevyvodí z toho potřebné škrty, doplňky, změny a přepisy, stojí soubor před olbřímým úkolem uplácat z bláta palác. A v tom nepomohou žádné skotačivé písně, sebebarevnější kostýmy, kotrmelce, ani hra jak o zlatou tělku.

Vymykalo se - jako obvykle - Turnovské divadelní studio. A to nejen zacílením inscenace Moci moc spíše k dospělým, ale i svou povahou. Petr Haken realizuje své umělecké vize se skupinkami (tentokrát s dvojicí) mladých, kteří oddaně plní jeho záměry. Jeho autorská koláž, užívající několik motivů z Shakespearových her, nabízí sled pozoruhodných expresivních výtvarně-akčních obrazů s řadou metafor, včetně obdivuhodné herecké práce se štokrletem, jež je tu mnohovýznamovou rekvizitou. Výsledkem je však spíše dojem řetězení efektů v značně nepřehledném ději s nejednoznačným tématem, než účinné sdělení.

Poslat inscenaci na národní přehlídku nese kus odpovědnosti: vůči oné přehlídce i vůči souboru, který na ní může přijít k znectění. Bohužel jsme inscenaci, která by takto mohla obstát, letos neviděli. Přesto je třeba poděkovat a vyjádřit úctu všem těm úžasným lidem, kteří věnují svůj volný čas a síly něčemu, na čem si dozajista nedobudou ni zisk, ni slávu a dělají to jen pro radost dětem. A sobě, samozřejmě.

Luděk Richter